Požadavek na černý „bavorák“ X3 xDrive35d, rok výroby 2009, se světlým interiérem a navigací putoval do čtyř zemí, k firmám na Slovensku, v Maďarsku, Itálii a České republice. Nejrychlejší byla společnost česká, která kontaktovala zadavatele z Ukrajiny. Ten u ostatních firem objednávku zrušil. Nebyli to ani žádní dovozci, ani prodejci aut, ale daleko operativnější a organizovanější gangy zlodějů. Protože přesnou internetovou adresu nemají a s důkazy je přece jenom potíž, říkejme gangu prozatím Firma.
Vše jde jako po drátkách
Tipař z Firmy obvolal pár známých z neautorizovaných autoopraven, lidí od myček aut a pneuservisů. Pak šel téměř najisto. Vůz pravidelně parkoval sice v poměrně rušné ulici, ale pěších, kteří by nikam nespěchali, tu chodilo pramálo. Zabezpečení bylo na první pohled jednoduché. K vozu se vypravil technik, následovaný řidičem. Ten čeká jen pár minut, nasedá do technikem otevřeného vozu a odjíždí s ním rychle, leč v rámci silničních pravidel, na parkoviště u malých garáží za městem. Tam vůz nechává.
Uplyne den dva a auto je očividně „čisté“, nikdo ho na tomto odlehlejším místě nehledá. To už naplno pracuje odbor Firmy, který připravuje doklady od vozu, kupní smlouvu, nové poznávací značky a podobné další náležitosti. Technici se pustili do drobných úprav, zajišťujících, že na první pohled se budou shodovat některé identifikační znaky s čísly v dokladech. Pak přichází další řidič, který vůz odváží s doprovodem dalšího nenápadného vozu Firmy k benzince na východě republiky. Tam už čeká řidič od zákazníka. Výměna vozů a peněz je rychlá. Autopark ukrajinského boháče se rozšířil, konto Firmy ztučnělo a do statistik v České republice přibývá další nevyřešený případ krádeže vozu.
Škoda za dvě miliardy
Přestože statistické ukazatele říkají, že počet zcizených aut je rok od roku nižší, je varovným ukazatelem to, že objasnit takovou krádež je stále stejně obtížné, ne-li horší. Vloni postrádalo své vozy téměř čtrnáct tisíc majitelů, to znamená, že skoro každou půlhodinu úspěšně zaúřadovali zloději aut. Vyjádřeno v korunách to znamenalo škodu ve výši dvou miliard korun. Ke svému majiteli se pak vrátil jen každý sedmý vůz. Doby, kdy se nějaký nezdárný a technicky zdatný mladík chtěl jen projet, sebral auto a bez benzinu ho nechal někde na krajnici silnice, jsou dávno pryč. Vozy mizejí většinou beze stop. Výše popsaný modus operandi je jen jednou z možností, jak si s lupem poradit.
Jindy je vše postaveno na rychlosti, s jakou se auto dostane za hranice. Přes dvě třetiny zcizených vozů jde na demontáž – část náhradních dílů se bez problémů prodá, další poslouží zlodějům k „inovaci“ podobných typů, které už jsou v jejich dílnách. Specifikem jsou pak třeba krádeže aut na leasing, kdy původní vůz zmizí s doklady v zahraničí, zatímco leasingové společnosti je vráceno ukradené, co nejvíce přizpůsobené „dvojče“. Naše abstraktní Firma musí být totiž podle personálního obsazení přinejmenším stejně dobrá jako jakýkoli autoservis. Na nižších číslech statistiky se podepsala sice i nedávná proklamovaná ekonomická krize, protože odbyt se prostě zarazil, když potenciální zákazníci vyčkávali. A to se ještě nezmiňujeme o těch malých zlodějíčcích, kteří v nouzi prostě zariskují a buď jim to vyjde, nebo vezmou nohy na ramena…
Šetření na špatném místě
Je možné proti tomu něco dělat? Zamčený, ale jinak nezabezpečený vůz odolává zručnému zloději s vybavením od pouhého tenisáku po speciální rušičku za několik stovek eur desítku sekund. Odborníci radí kombinovat mechanické zabezpečení s elektronickým. Dá se říci, že do techniky, která má ochránit vůz, je vhodné investovat částku do výše desetiny ceny vozu. Nemá smysl do auta v ceně pod sto tisíc montovat alarm, který by stejně rychle skončil na skládce, protože tohle auto rozeberou zloději na náhradní díly. V autě za milion bude zase směšné dávat zámek na volant, což je hračka pro lupiče-elévy. Je však nutné si uvědomit, že jakékoli zabezpečení, které vyžaduje naši aktivitu, je třeba s opuštěním vozu uvést v činnost. Je hodně případů, kdy řidič zaparkuje u chodníku a skočí si do trafiky koupit noviny, něco k snědku nebo cigarety – a rázem je bez auta. Šikovným zlodějům těch několik desítek sekund stačí. Hodí se i pár přídavných efektů, jako třeba blikající diody,jejichž funkcí vlastně není nic jiného než blikání, a tedy i znejistění méně vybaveného lupiče.
Hospodská rada je třeba také položit si na sedadlo či pod zadní sklo nějaké ruské noviny (v ideálním případě nového data). Co je velmi účinné a navíc levné, je skrytý vypínač čehokoli důležitého – přívodu paliva, elektroniky nebo startéru. Tyč na volant je spíše doplněk na uklidnění majitele než něco, co znemožní krádež či nějak podstatně prodlouží dobu, kterou potřebuje k odražení od chodníku. Jiná opatření jsou založena na poměru vynaložené námahy na jejich odstranění a ceny auta. Je to jednak pískování skel, jež jsou pak označena kódem, jednak nástřik mikroteček na pevné části karoserie. O obou technikách obrany je nutné informovat samolepkami. Sofistikovanější systémy s alarmem, popřípadě vyhledáváním, jsou výhodné pro dražší vozy. Existují ve dvou variantách – jeden využívá GSM, druhý GPS.
Nejlepší je pochopitelně kombinace obou, proti níž nic nezmůže ani rušička mobilů. V každém případě, ať už je vybaven náš vůz jakkoli, musíme počítat i s tím, že jednoho dne auto na místě, kde jsme ho nechali, jednoduše nenajdeme. Co nám zbývá? Pochopitelně volat policii na linku 158. V případě, že máme sofistikovaný bezpečnostní systém, si naše auto o pomoc „zavolá“ samo a z centrály společnosti, kde je zaregistrováno, si jen nechají potvrdit, že se nejedná o omyl. S policií také spolupracují, protože jejich úkolem není lapit nenechavce, ale pokud možno co nejdříve vrátit majiteli auto. Nepoškozené, proto se nepouštějí ani do honiček, které známe z akčních filmů. Zdraví zúčastněných má také přednost, přece jenom se v případě ukradeného auta jedná o věc, i když někdy notně drahou. Možná se to nezdá, ale Češi to také tak berou, a okradení se psychicky nesloží. Psychiatr MUDr. Martin Hollý se za své praxe nesetkal s nikým, kdo by vyhledal pomoc lékaře jen kvůli tomu, že mu ukradli auto.
„Je ale pravda, že taková situace člověku, který už měl předtím nějaké psychické problémy, na pohodě nepřidá. Mám klienta, kterému se během ambulantní léčby přesně tohle stalo, a při dalším sezení jsme toto řešili. Dovedu si představit, že to může také rozhodit manžela, který chce odvézt manželku do porodnice,“ říká ředitel Psychiatrické léčebny Bohnice. I když se ukradené auto vrátí, zbývá velmi nepříjemný pocit, že někdo cizí používal vaši věc – stejně jako když víte, že se ve vašem bytě promenádovali zloději a prohledávali vám šuplíky, kde máte své soukromé věci. Rada tomu, komu se něco takového přihodí, je jednoduchá – podle zabezpečení musí sám postižený vědět, jakou šanci k navrácení ukradeného vozu má, a podle toho se rovnou zařídit a neutápět se v nějakém bědování. Rychlá reakce nejen minimalizuje škody, ale také zabrání zbytečným úvahám typu „co by bylo, kdyby…“.
Letecká operace
Ing. Jiří Dufek, prezident Asociace technických bezpečnostních služeb Grémium Alarm, na nedávném vyhlášení Roku zabezpečení vozidel potvrdil, že lze vlastně ukrást jakýkoli vůz. „Bezpečnostní zařízení, které by stoprocentně ochránilo auto proti krádeži, neexistuje. Jde o to, aby byla krádež maximálně ztížena a hlavně aby pak byl vůz vybaven vyhledávacím zařízením. Jestliže je kvalitní, uspějí zloději tak v jednom či dvou případech ze sta,“ říká Jiří Dufek a k vyhlášení akce dodává: „Chceme pomoci při hledání vhodného způsobu ochrany před odcizením či vykradením. Jsem přesvědčen, že každé dílčí opatření ke snížení rizika může přispět k celkovému omezení autokriminality.“
Jak takové úspěšné vyhledávání vypadá, může vyprávět jeden z našich fotbalových reprezentantů, kterému specializovaný gang ukradl luxusní vůz. Třebaže zloději měli vše naplánované prakticky na sekundy a s vozem rychle mířili za hranice, nakonec neuspěli. Společnost, která systém vyhledávání instalovala, vyslala do vzduchu letadlo se speciálním vybavením. To sledovalo auto k hranicím s Německem, kde zloději auto naložili na vlak. To už ovšem o akci věděla policie v zahraničí a se souhlasem majitele sledovala pouť vozu až na finsko-ruské hranice, kde zasáhla.
Hledejme světlo
Ze statistik vyplývá, že nejohroženější auta jsou ta zaparkovaná na velkém sídlišti, u rekreačních oblastí, v Praze nebo třeba v severních Čechách. Když už musíme nechat auto v nějaké z rizikových lokalit, je potřeba se na problém podívat i z hlediska psychologie potenciálního pachatele. Zabránit krádeži lze i jinak než jen využitím zabezpečovací techniky. „Receptem je i využívání hlídaných parkovišť, dobře osvětlených ploch,“ podotýká ředitelka odboru prevence kriminality ministerstva vnitra Mgr. Jitka Gjuričová. „Třeba na sídlištích přispívá k možné autokriminalitě také vysoká anonymita obyvatel a velké soustředění vozidel na malé ploše. Dalším z důvodů, vybízejících zloděje k aktivitě, může být rovněž velká apatie a nezájem spoluobčanů o dění na sídlišti.“
Pochopitelně, a to už tady bylo řečeno, se i zloději řídí poptávkou. Proto je třeba si na druhou stranu dávat dobrý pozor při koupi vozu z druhé ruky. Prvním indikátorem může být nápadně výhodná cena, druhým, ještě závažnějším, to, že v autobazaru prodávající nemůže doložit původ vozidla, respektive osvědčení o jeho původu od některých z renomovaných společností, popřípadě takzvaným Vintestem, tedy aktuálním osvědčením, že identita vozu nebyla pozměněna. Akce Rok zabezpečení vozidel nespočívá podle Mgr. Jitky Gjuričové jen v technice: „Nejedná se jen o technickou prevenci a komunikaci s veřejností. Důležité je též připomínat bezpečné chování, sousedskou výpomoc, organizační opatření, vhodné pojištění, tedy komplexní přístup k ochraně majetku.“ V tom také bude nejlepší možné řešení problému – stejně jako spolupracují zloději aut, budeme muset spolupracovat i my, jejich majitelé.
Jak nepomáhat zlodějům
V rámci osvětové akce Rok zabezpečení vozidel bylo ve spolupráci s jednou leasingovou společností, jejíž výzkum se opírá o podrobnou čtyřletou studii pojistných událostí, formulováno deset užitečných rad, které pomohou odradit zloděje aut. Nejčastěji se kradou automobily nejpočetněji zastoupené, a proto také nejméně nápadné. Snažme se proto výběrem svého auta z tohoto průměru vybočit. Proti krádeži objednané na zakázku je nejlepší znesnadnit identifikaci vozu například odstraněním označení motorizace auta (štítek na zadní části vozu s typem motoru). Ve voze nikdy nenechávejte technický průkaz ani náhradní klíče. Kromě usnadnění práce zlodějům se to vymstí i při jednání s pojišťovnou.
Může se totiž stát, že zloděj, který měl původně v hledáčku „jen“ navigaci, si s klíči pomůže k celému vozu. Pár kroků navíc vás nemůže odradit od toho, abyste nezaparkovali na přehlednějším místě, stranou od stínu stromů a křovin. Porozhlédněte se také, kam míří policejní kamery. Snažte se zabezpečit svůj vůz adekvátně v poměru k jeho ceně – vložené investice do zabezpečení se většinou za pár let vrátí slevami, které za ně pojišťovny nabízejí. Firemní vozy je možné efektivně zabezpečit společně se systémem pozičního vyhledávání – to se následně projeví i na úsporách v použití elektronické knihy jízd. Velké procento řidičů má ve voze nějaký typ zabezpečení, ale nevyužívá jej vždycky – viz „malé odskočení“ třeba pro noviny do trafiky, které se může vymstít. To souvisí i s tím, že hodně majitelů vozu nechá jeho dveře otevřené a klíče v zapalování, když si jde něco vyzvednout z kufru nebo odhrnout sníh ze skel vozu. Klíče od vozu nedávejte z ruky, ani když jsou vám na některých místech nabízeny v rámci „komfortu“ služby jako zaparkování či umytí interiéru. Jejich kopie je otázkou okamžiku. To vše platí dvojnásobně pro řidiče firemních vozidel, kteří jsou ke svěřenému majetku obzvlášť lhostejní. Je proto nutné je do problému více zaangažovat.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.
ČTĚTE TAKÉ:
Kateřina Kristelová konečně zhubla!
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU