Už brzy přinesou děti domů vysvědčení. Víte, jaké bude? Pokud ano, je to tak správně. Pokud ne a mělo-li by vás zklamat, zaměřte se příští rok na prospěch dítěte dříve a pomozte mu dosáhnout lepších výsledků. V každém případě ale zachovejte klid. Křikem ani žádnými tresty ničemu nepomůžete.
Já už předběžně tuším, co na nich od svých tří dětí uvidím, ale také vím, že se všechny během roku opravdu v rámci svých možností snažily. A co když se tam vyskytne i nějaká ta trojka? Svět se přece nezblázní! A co vy, těšíte se na výsledky snažení svých ratolestí? Nebo vysvědčení nebude splňovat vaše rodičovské představy? Nemějte přehnané nároky a nestresujte se, za špatné známky děti určitě netrestejte, ale spíše hledejte příčinu.
Zůstaňte v klidu
Může se stát, že pohled na vysvědčení vašeho dítěte vás zklame, někomu i lehce zkazí náladu. Zkuste předejít křiku a nehezkým nadávkám, případně zákazům. Vám ani dětem to už stejně nepomůže. Pokud nejste s výsledkem spokojení, zkuste příště řešit známky více dopředu. „Právě v první polovině června probíhají v některých školách tzv. triády, tedy setkání třídního učitele s rodiči i žákem. Myslím, že v hrubých rysech se tak rodič může dozvědět, jak si dítě stojí, jestli ještě může něco zlepšit a na čem to závisí. Takže se může dozvědět i to, že známky nebudou přesně podle jeho představ. V jiných školách plní tuto úlohu třídní schůzky. Rodiče, kteří se zajímají o dítě v průběhu celého pololetí a nenechají to na týden dva před klasifikační konferencí, nemohou být úplně překvapeni,“ míní uznávaný dětský psycholog Václav Mertin.
Zapněte podporu na plný plyn
V první řadě zachovejte jako rodiče chladnou hlavu, abyste dítě neotrávili, ale naopak ho povzbudili a motivovali k lepším výkonům. A jak hodnotit výsledek, který nebude podle našich představ? „Jsem přesvědčený, že řešit rozlité mléko už ničemu nepomůže. Takže, když se nám vysvědčení nelíbí, máme možnost zapnout pomoc a podporu v příštím roce na vyšší obrátky,“ radí psycholog.
Sáhněte si do svědomí
Uvědomte si, že vysvědčení je práce vašeho dítěte, a zkuste si sáhnout do svědomí, jakých výsledků jste dosahovali vy sami. „Rozhodně bychom zdroj horších známek neměli hledat výlučně u dítěte nebo u učitele. Měli bychom si nejprve položit otázku, nakolik jsme dítěti vytvářeli podmínky a nakolik jsme mu pomáhali. Jestli si odpovíme, že maximálně, pak asi výsledky odpovídají aktuálním možnostem a je třeba je tak přijmout. Rodiče by si rovněž měli připomenout vlastní průšvihy na své vzdělávací cestě,“ upozorňuje Václav Mertin.
Odpusťte si poznámky
Není-li vysvědčení zcela uspokojivé, i tak se pokuste ocenit snahu dítěte za celý školní rok. Pochvalte ho za známku z předmětu, kde došlo k výraznému zlepšení. Naopak si odpusťte poznámky typu: Já jsem ti to říkala. Kdyby ses pořádně učil… Žádný mobil, počítač, hraní her, nikam nepojedeš, učit se budeš celé prázdniny. „Slouží snad k odreagování a obhajobě rodičů, ale nic nezmění a ničemu nepomohou,“ míní psycholog, podle kterého jsou známky důležité pouze v systému školy, v životě nikoli, a dodává: „Na druhé straně odrážejí školní výkonnost dítěte. Většinou docela přijatelně, někdy ovšem poněkud pokřiveně.“
Pochvalte dítě za známku z předmětu, v němž došlo k výraznému zlepšení.
Oslavte to
Až přinese dítě domů vysvědčení, pojměte tento den slavnostně, připravte dobrý oběd, zajděte si do cukrárny nebo večer do kina. Uděláte radost nejen dětem na prvním stupni. A jak se jako rodiče odreagovat a zlepšit si náladu? „Předpokládám, že rodiče jsou o dvacet let a více starší než děti. Jsou určitě zralejší, zkušenější, moudřejší. Vysvědčení jim nemůže způsobit takový stres a zkaženou náladu, kterou by potřebovali nějak odreagovávat. Život jde dál i při mnohem závažnějších problémech. Tohle je jen vysvědčení a před námi jsou prázdniny. Navíc, dítě má nárok na zklamání, smutek, rodiče ne,“ uzavírá.
Zdroj: autorský článek