JAK SE HLEDAJÍ (DOBRÉ) KAMARÁDKY

j66: já jsem to asi tentokrát nepobrala - co není tak jednoduché? chodit mezi lidi a občas někoho potkat, s kým si rozumím a stane se z něj kamarád? já s tím fakt nikdy neměla problém. snadno se seznámím i v obchodě, na dovolené, na kurzu kreslení, v práci, u doktora, prostě kdekoliv. když je mi někdo sympatický a máme společné téma, tak se třeba sejdeme na kafe a řekneme si o sobě víc, když si rozumíme, tak se navštívíme třeba doma, pozveme se na narozeniny nebo jdeme společně na výšlap a nějak se to prostě vyvíjí...až je z toho kamarádství na celý život (nebo aspoň na půl :-)) ale jasné je, že introverti, kteří mají problém mluvit s cizími lidmi, to mají těžší. nicméně snad chodí s jinými lidmi do práce a po práci něco dělají - venčí psy, chodí k holiči, hrají bowling atd... nezdá se mi to těžké, pokud o seznámení opravdu stojím. netvrdím, že každý, koho potkám, je můj kamarád, to jistě takto nefunguje. ale naopak ano - vždycky to začalo tím, že jsem ho/jí potkala, nikdy jsem nešla ven s cílem "hledat" kamarádku.

j66: Ale sezením doma na prdeli si nikdo ani ty známý nenajde.
Pokud někdo nemá vbec žádný kamarády, problém není na straně "toho zlýho světa a doby" a nebo v tom že "jsou všichni blbí" a "nikomu se nedá věřit", ale porucha bývá na jeho přijímači.

Dasa52: No já bych řekla, že při společném koníčku najdete známou, z které se třeba časem může stát kamarádka . Ale tak jednoduché jak to popisujete, to rozhodně není.

šiška: Zrovna v sobotu jsem se o tom bavila se synem. Moje nejlepší kamarádka (neteř) mě tak nějak zklamala, a i když to není snad ani nic až tak zásadního, nedokážu to nějak skousnout. Syn si povzdychl a povídá: "My, chlapi, si vynadáme, pošleme se do ř... a pak spolu jdeme na pivo. Vy, ženské, všechno moc řešíte." No je to tak, ale ne nadarmo se říká, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Kdybychom neměly city a "všechno neprožívaly", nebyly bychom ženami, že.

Dasa52: Naprostý souhlas.

Geta: Zatím jsem žádnou dobrou nepotkala. Asi chodím po špatných cestách... .........omlouvám se, že se tak blbě ptám, ale chodíte někam? :-) jestli máte nějaké koníčky, zajděte někam, kam chodí podobně zaměření lidé. tam najdete kamarádku nejspíš. hodně štěstí, protože kamarády každý potřebujeme.

šiška: myslím že mám tedy lepší přátelství než typ sex ve městě. :D My hodně sdílíme i bolestivé věci a především se vzájemně podporujeme. Třeba když si kámoška potřebuje promluvit o manželovi a o tom co jim doma nefunguje nebavíme se stylem drba, že bychom si společně zanadávaly jakej von je debol a co vona musí strpět, když k tomu náhodou ona sklouzne vždycky se jí spíš snažím ukázat tu objektivní stránku to co ona přehlíží na sobě a tak.....Možná je to tím že já sama se hodně zajímám o osobní růst a tak mám okolo sebe lidi stejně zaměřené a prostě mám okolo sebe kamarádky, které mají odvahu podívat se pravdě o sobě do tváře a hledají ji, oceňují upřímnost víc než nějaké přitakávání. Myslím že přesně ak to funguje že člověk má ve svém okolí lidi kteří jsou podobní jako on...ten kdo preferuje hluboké vztahy a je ochoten sám do nich jít a odhalit e si do života přitáhne lidi podobného ražení a dostane to co chce. Kdo se bojí a čeká vždy až ten druhý udělá první krok k prohloubení a zranitelnosti dostane lidi kteří čekají až ten krok udělá on a nikdy se hloubš nedostanou. Tedy tak mi to alespoň připadá že to funguje.

farah.farah: Vy mě nakonec přesvědčíte, přála bych si tedy takovou kámošku jaké máte Vy, které bych mohla důvěřovat že co jí svěřím bude u ní jako v "hrobě"! S kolegyněma probereme vše možné ale příliš osobní věci ani ne. Vy tedy máte přátelství jako je Sex ve městě,že. Tak to Vám tedy v dobrém slova smyslu opravdu závidím, ale přeji, je to hezké!

šíška:
opravdu existuje. Já mám kamarádky kterým mohu říct úplně vše. Kamarádky se mi svěřují s tím co jim neklape doma třeba včetně sexu a naopak, já se můžu svěřit opravdu naprosto s čímkoliv, vím že mne fakt podrží a já podržím je. Je teda pravda že na nějaký to drbání občas taky dojde ale moc velké drbny nejsem spíš se bavíme fakt o tom co každou trápí...taková vzájemná psychoterapie nasloucháním.:) O tomhle by mělo být přátelství mezi ženami a vím že existuje protože já takové kamarádky mám.

farah.farah: kdepak, také jsem se nikdy nepohádala, nesnáším hádky, hrubost, raději se odklidím z očí dotyčného a začnu se vyhýbat. Prostě si myslím že takové kamarádství nemůže ani existovat. Mám spoustu dobrých kolegyněk, dáváme si sraz na kávu a chodíme zdrbnout živé-mrtvé jak říkáme. Vždy pookřeji že se i hodně nasmějeme. Ale to neberu jako osobní kamarádství a nesvěřuji se s osobníma věcma.

Herulinka: kdo se na vás vykašle kvůli blbosti není kamarád ale známý. ;)

šiška: tak to nesouhlasím.chápu je to vaše zkušenost, ale rozhodně to není obecné pravidlo. já mám super kamarádky. S tou co znám nejdéle se známe už asi 14 let a ani jednou jsme se nepohádaly, vlastně jsem se nikdy nehádala s žádnou kamarádkou, protože jsme fakt kámošky a na všem se normálně dohodneme. Já si říkám, jestli když máte jen takové negativní zkušenosti nebude problém i na druhé straně...že si z nějakého důvodu přitahujete do života jen ty nespolehlivé typy.

Taky si myslím, že hledat kamarádku není úplně šťastné řešení. Je to jako s chlapy, když někam půjdu a budu dávat hodně najevo, že nějakého potřebuju, tak v lepším případě žádného neulovím, v horším to bude nějaký exot.
--- --- ---
Mám svou nejlepší kamarádku od školky. Prostě začal školní rok, ona seděla proti mně u stolu a od té doby jsme více či méně v kontaktu pořád. Ve škole jsem se nikdy moc dobře neseznamovala, v pozdějším věku už líp, ale pak přišly děti a to byl taky docela průběr. Pro mě tedy bude asi vždy platit, že je lepší mít jen pár přátel, ale dobrých, než mít za kamaráda každého, kdo se na mě pak kvůli blbosti vykašle :-)

Na opravdu dobrou kámošku které bych mohla věřit na 100% nevěřím ani náhodou!To spíše bývá mezi muži bezelstné přátelství. Ženy jsou více závistivé a nepřející nežli chlapi. Ženský když se zhádají tak je to nadosmrti, kdežto mužský si dají i po papule a jsou kámoši dál.

Nevím s tím jsem nikdy problém neměla, naopak čím jsem starší tím víc potkávám nových kamarádek. Myslím že je to především o povaze člověka. Kdo se chová uzavřeně a odtažitě a déle mu trvá než se otevře ten se zpřátelí těžko, možná si udělá pár známých ale většina už přátele má a nové vyloženě nepotřebuje a tak takové to počkám jestli mi zavolá a pozve mne na kafe prostě moc nefunguje.
Nové přátele jde poznat v různých zájmových skupinách, kde člověk potkává lidi co se zajímají o podobné věci no a samozřejmě v práci. Já mám 3 dobré kamarádky z práce a 2 jsem potkala v návaznosti na mé koníčky.

Hm, problém nastane, když dobrá kamarádka zemře. Zatím jsem žádnou dobrou nepotkala. Asi chodím po špatných cestách...

to ani nečtu, dobré kamarádky se nehledají, ty se prostě potkávají :-)