Jak se ignorují vánoční tradice

Knížku vydalo nakladatelovi OFTIS, její cena je 149,- Kč a je k dostání ve všech větších knihkupectvích (např. knihkupectví Kanzelsberger), nebo si ji můžete objednat elektronickou cestou na adrese www.oftis.cz

-- „Jak se, proboha, vypořádáš s tím šíleným vánočním úklidem, když už v té práci skoro bydlíš?“ ptala se mne jinak vcelku rozumná Eva. „Budu ignorovat tradici,“ odpověděla jsem. Musím přiznat, že jsem se jen opičila po Hubertě, neboť přesně tak odpověděla ona mně, když jsem zase jednou zašla Vladimíra navštívit do jeho ordinace a našla jsem ji tam nad kávou, místo aby pekla a pálila vánoční cukroví a donekonečna cídila, jak tradice žádá, svůj domov. „To víš, Vilmo, u Huberty se dá jíst ze země po celý rok, tak alespoň o Vánocích ať si užije trochu svinčíku,“ vysvětlil mi to Vladimír. „Smysl života nenalézám v proletěném nábytku, učesaných třásních na koberci a horách cukroví, kterým bych chodila ještě v červenci krmit lesní zvěř,“ Huberta se zaujetím sledovala, kterak Vladimír odstraňuje zubní kámen vzteklému kokrovi. „To asi nemáte doma manžela, který vyžaduje vánoční večeři nanečisto, pečivo v jakémkoliv množství vám zblajzne dva dny před Štědrým dnem a který si zásadně bere dovolenou od dvacátého prosince aby si udělal radost a rozebral vám v naleštěném bytě cvičně třeba převodovku," vzdychala majitelka ošetřovaného pejska. „No, pravda, manžela nemám. Mám zase syna - každý máme něco. Nepřinese mi do bytu převodovku, neboť pochybuju že vůbec ví, co to je, ale přinese mi třeba vrh štěňat bernardýna, malé medvídě, a jednou to byly dokonce dvě opičky! To bylo - Huberto, neboj, zcela určitě se nebudou houpat na lustru, to budeš zírat jak jsou hodné! To jsem tedy zírala. Na lustru se skutečně nehoupaly, protože této možnosti nebyl konstrukčně uzpůsoben. Zato se houpaly na záclonách, na fíkusu - na tom se tedy zhouply jen jednou, bydlely na skříni kam jsem nedosáhla a jejich radost z vánočního stromečku si nedovedete představit ani v nejbujnější fantazii. Věřte mi, že ta převodovka proti tomu je úplně nevinná záležitost. A vůbec - berte to takhle: co kdyby jeho koníčkem byly třeba lokomotivy?" Paní s vytřeštěným výrazem v oku zírala na Hubertu a když němota pominula, zeptala se: „A co opičky pod ten stromeček dostaly?" ---

Papoušek na smetaně Vilma, žena v „nejlepších letech“ nemá sice manžela, nad nímž by přemýšlela, kterak ho praštit po hlavě litinovou pánví, následně zastlat do peřiňáku a odjet na dovolenou do exotických krajů, ale o povyražení v jejím životě nouze není. Milý, avšak nepraktický tatínek, posedlý cestovatelskou vášní se málem uvaří v termálním bazénu, z lesa se vrátí s košíkem muchomůrek, protože jsou krásně barevné, nikoliv jen blbě hnědé, a roztomile se podivuje nad svým žlučníkovým záchvatem poté, co se spolu s mládeží zúčastní v McDonaldu soutěže v pojídání hamburgerů. Pubertální dcera Kamila jí 90% všech svých činů usiluje o život, jorkšírská fenka Abi zapadne do kanálu v nejnevhodnější chvíli a přítel, veterinář Vladimír, o sobě prohlašuje, že je nevychovanec, hrubián a dobrý mrav je něco, co nezná. Papoušek na smetaně je nejen zdatným útočníkem na bránice čtenářů, ale i laskavým pohledem do zákoutí lidské i zvířecí dušičky.