Jak se zbavit rodinného tyrana?

Jak se zbavit rodinného tyrana?

Často čteme o tom, jak jsou ženy vystavovány fyzickému násilí svých mužů. Řekla bych, že se ale dočítáme jen o minimu případů těch žen, které jsou dennodenně fyzicky, ale i psychicky, napadány svými nejbližšími. Ženy se stydí říci, že jsou to právě ony, kdo se stal obětí domácího násilí. A to z nejrůznějších důvodů.

Nikdy bych nevěřila, že to potká i moji rodinu. Nejde o to, že jsem napadána přímo já, ale moje sestra. Vím to už déle než půl roku a připadám si naprosto bezmocná, protože neumím sestře pomoci. To, že ji manžel surově bije, by mne v životě nenapadlo. Můj švagr se před rodinou choval k sestře vždy pozorně, byň možná trochu majetnicky, ale každý jsme nějaký. Mají spolu dvě děti, tři a čtyři roky a vždy se choval jako vzorný otec. Teď již vím, že to bylo vše jen na oko, především kvůli našim starým rodičům, aby si mysleli, jakého mají zeňáka.

V poslední době byla sestra nějaká zakřiknutá, dříve bývala hrozně veselá a vtipná. Přičítala jsem to starostem o rodinu a děti, narodily se po roce, a to dá člověku zabrat. Dvakrát po sobě naštíplou levou paži přičítala sestra své nešikovnosti, ale když se snažila maskovat make-upem modřinu pod okem, musela s pravdou ven. Alespoň přede mnou. Naši rodiče nic netuší, jsou ve věku spíše našich babiček a dědečků, protože nás se sestrou měli později, a sestra si nepřeje jim cokoliv říkat. Přiznala se, že se k ní choval již před svatbou velice majetnicky a omezoval ji, vše bylo podle něho. Ale milovala ho a měla jako většina zamilovaných na očích růžové brýle. Vždy, když vyletěl, se omlouval, že je to tím, jak moc ji miluje, ale že se změní. Nezměnil. Po svatbě byl chvilku klid, ale ne nadlouho. Poprvé ji zbil, když ji kolega přivezl z práce domů autem, ztropil hroznou scénu, že je coura a zahýbá mu s kdekým, zatímco on myslí jen na ni. Když mu řekla, že je blázen, zmlátil jí. Sice se jí ten den hned omlouval, běhal za ní týden s kytkou, když tvrdila, že odchází, ale nakonec mu to odpustila. Brzy poté otěhotněla a musela zůstat doma na rizikovém těhotenství. A tehdy nastalo peklo. Po týdnu mu už vadilo, že se doma fláká, že on je ten, kdo v rodině dře a tak podobně. Dokonce i během těhotenství utržila dvě facky, ale co bylo daleko horší, bylo jeho týrání psychické. Když se narodil malý Péňa, na chvíli se zklidnil a sestra si myslela, že to tak již zůstane navždy. Jak moc se mýlila. Velice záhy znovu otěhotněla a když se narodil malý Pavlík, začalo to nanovo. Vadilo mu, že děti brečí, že on maká a vůbec se nevyspí, že to sestra s dětmi neumí, je k ničemu a ještě mnohem a mnohem horší věci si sestra musela vyslechnout. Našel si v práci partičku kamarádů, se kterými se klidně sebral a o víkendu, jak on říkal, vyrážel na pánskou jízdu. Jestli však šlo jen o pánské jízdy, o tom dost pochybuji. Že je sestra na všechno sama, to ho nezajímalo a běda, když se vrátil a nebylo naklizeno a navařeno a sestra nestála v pozoru, aby kolem něho skákala.

Celou tu dobu jsem netušila, co se u nich doma odehrává, sestra si nepostěžovala, prý se tolik styděla. Já mám moc hodného a tolerantního muže, a tak mi připadá něco podobného nemožné, ale je to bohužel realita.

Když jsem sestru přesvědčila, že on něho musí odejít, začal jí vyhrožovat, že ji zabije, potom zase aň to zkusí někomu říct, že jí nikdo nebude věřit, došlo mi, že si tak přede všemi příbuznými a známými dělal celou tu dobu alibi, aby nikoho ani nenapadlo, jaký vlastně je surovec a tyran. Každý o něm mluví v superlativech, sestřiny kamarádky si myslí, jaké udělala terno. Nejvíc se sestra bojí, že by ji mohl připravit o děti. Nejdřív jsem jí tvrdila, že to je nemožné, ale teď už vážně nevím. Bojím se do toho jakýmkoliv způsobem zasahovat, když vidím, jak je setra vyděšená, mám strach, abych jí spíše neublížila než pomohla. Ale nechci, aby si zničila život jenom proto, že se nechá vydírat a zastrašovat. Jsem ochotná ji pomoci i finančně, než by si našla bydlení a děti trochu odrostly. Možná má některá z vás podobné zkušenosti, aň už vlastní či ve svém okolí a mohla by mi poradit, co mohu vlastně pro sestru a její dvě děti udělat, jak jim pomoci, aniž bych jim, byň nechtěně, ublížila.

Děkuji předem všem za pomoc.

Autor: Jarmila