Ženy 19. století, současnice Boženy Němcové, neměly z pohledu dnešních žen na růžích ustláno. Studium žen na veřejných školách bylo v plenkách, navíc jim ani vzdělání nepomohlo k osamostatnění a získání kariéry. Nic takového totiž neexistovalo!
Ostatně i vyšší dívčí vzdělávání se zaměřovalo spíše na všestrannost ženy jako kultivované a vzdělané společnice, schopné hospodyně, kuchařky i matky než na konkrétní odbornost. Pokud byla žena zároveň pohledná, měla dlouhý štíhlý krk a pas k bokům odpovídal poměru 7 : 10, byla ideálem dokonalosti své doby.
Vzdělaná a nezávislá žena byla zjevením a budila u mužů spíše nedůvěru než zájem.
V podstatě by se dalo říci, že ženy byly vychovávány i vzdělávány pro své budoucí manžely a samozřejmě s tím související roli hospodyně a matky. Pakliže se v těchto rolích žena našla a měla hodného muže, mohla prožít relativně šťastný partnerský i rodinný život. Pokud neměla štěstí na muže nebo toužila po osobním rozvoji, šťastný život ji nečekal.
Svobodné matky často pocházely z chudých vrstev
I v devatenáctém století se randilo na senících a v remízcích a rodily se nemanželské děti. Přestože jich nebylo málo, bylo obojí zcela nepřípustné. Svobodné matky pocházely častěji z nižších vrstev, obvykle bývaly děvečkami, služkami či dělnicemi. A jelikož být svobodnou matkou s „outěžkem“ nebyl žádný med, svobodné matky své děti často tajně odkládaly.
Laura Poláková
19. listopadu 2019
Pokud měly štěstí, mohlo se jim povést se ještě vdát. Ale existovaly i páry, zpravidla z těch nejnuznějších vrstev, které žily na hromádce a vychovávaly společné potomky. Svatba byla v té době totiž nákladnou záležitostí a úřady ji povolovaly tehdy, pokud byl muž schopný rodinu uživit.
Muži se ženili až okolo třiceti
A právě z těchto důvodů se zvláště ve městech muži ženili až okolo třicítky, kdy si již vydobyli jisté postavení v práci a byli více finančně zajištění. Pochopitelně si brali ženy o něco mladší, v dobrém věku i kondici k rození potomků. Od mladé paní se očekávalo, že co nejdříve otěhotní. Dětí se samozřejmě rodívalo více, průměrně čtyři až pět.
Martina Machová
15. října 2022
Naši předci sice již z části uměli děti plánovat, ale vzhledem k vyšší dětské úmrtnosti platilo, že víc dětí, víc nadějí, že se dožijí dospělosti, převezmou živnost a zajistí své rodiče na stáří. V partnerských vztazích tedy nebylo příliš místa pro romantiku, motýlky v břiše, natož víkendy ve dvou. Chtěl-li muž romantiku a povyražení, mohl si „odskočit“ jinam. Zatímco pánům společnost zálety tolerovala, pro záletné ženy neměla omluvu.
Dnešní krizové linky by byly zahlceny
Pochopitelně, že i v devatenácté století existovali muži, kteří své ženy milovali a nevztáhli na ně ruku, anebo jen zcela výjimečně – optikou doby „zaslouženě“. Pánem společnosti i rodiny byl prostě muž! Ženy mužům vykaly, a to zpravidla i těm svým. Nebylo ostudou dovychovat a umravňovat svou ženu ručně – stručně, byl-li k tomu pádný důvod. U dětí to pak platilo dvojnásob!
Martina Machová
27. října 2021
Není tedy divu, a přispěly k tomu i další vlivy, že ve společnosti sílila touha žen po ekonomické nezávislosti a svobodě. Jednou z cest k těmto metám bylo vzdělání. Jenže vzdělaná a nezávislá žena byla devatenáctém století zjevením, které vzbuzovalo u mužů spíše nedůvěru.
Nejsvobodnější byly zajištěné vdovy
Z dobových pramenů, zvyklostí i zákonů je zřejmé, že jistou míru svobody a nezávislosti mohla žena této doby získat tehdy, když byla díky majetku a poslední vůli nebožtíka ekonomicky zajištěnou vdovou. Vdovou, která měla kde a za co žít, byla zdravá a také ustála tlak rodiny a společnosti na další vdavky. Vdovy pak mohly být z tohoto pohledu i velmi atraktivními partiemi pro mladší a méně majetné muže, což znával zvláště český venkov, kde se každá silná ruka v gruntu počítala.