Jak zachránit vztah po nevěře: Lze podvod odpustit jednou provždy?  | Foto: iStock

Foto: iStock

Jak zachránit vztah po nevěře: Lze podvod odpustit jednou provždy?

Nevěra dokáže vztahem pořádně otřást a dost často je i příčinou jeho konce. Vždy to tak ale být nemusí. Je však vůbec možné žít po překonané nevěře ve spokojeném vztahu? Lze nevěru zcela odpustit?

Proč vlastně býváme nevěrní?

Češi jsou bohužel národem nevěrníků a nevěrnic, nevěra je u nás dle statistik častá a společensky tolerovaná, zvláště u mužů. Nevěra s sebou přináší mnoho negativního – zradu, lži, výčitky i nesmírnou bolest duše pro podvedeného a mnohdy i pro blízkou rodinu. Z určitého pohledu bývá vždy vyústěním či vyvrcholením čehosi, co nějakou dobu v nevěrníkovi zrálo a rostlo. Pokud zúčastnění dokážou najít skutečný kořen nevěry a pochopit jej, lze to považovat za opravdový dar – pro podváděného i toho, kdo podvádí. Pro nevěrníka může ono pochopení dokonce znamenat jeden z nejdůležitějších okamžiků v životě a příležitost opravit něco ve svém nitru, co je hluboce pokřiveno.

Je nevěra zabijákem vztahu? Podívejte se na video:

Pokračování 2 / 5

Jde trvale odpustit?

Dle odborníků, ale i příběhů z praxe lze nevěru odpustit a vyrovnat se s ní. Nicméně pokud byste chtěla přesný návod, jak na to, ten nemáme. Odpouštění je proces, na jehož počátku stojí rozhodnutí: „Ano, chci zůstat, chci odpustit.“ Koncem dlouhého procesu je samotné odpuštění. Odpouštění je cesta, na které musíme mluvit, otevírat srdce, být upřímní a otevření i připravení na to, že pochopíme, co nevěrníka k nevěře vedlo.

Odpuštění zkrátka vyžaduje čas, není dílem okamžiku. Bolest z nevěry a zrady nepřejde ze dne na den, je nutné ji odžít. Někdy může mít v nutkání k nevěře „prsty“ pokřivené dětství, výchova a třeba i nízké sebevědomí. Což ale nelze považovat za „alibi“ a omluvu! Vždy záleží na nevěrníkovi, jak se k celé věci postaví, zda chce na trvalé změně pracovat, anebo vše dělá jen „naoko“, aby si udržel jistý komfort, který poskytuje trvalý vztah či manželství.

Pokračování 3 / 5

Když odpuštění nepřichází

Pokud se vám i přes snahu z obou stran zdá odpuštění nedosažitelné a nemožné, je váš vztah i přes rozhodnutí zůstat vážně ohrožen! „Odpuštění je důležitý psychický úkon k tomu, aby partnerský vztah mohl dále plynout v lásce. Pokud se k tomuto kroku podvedený nerozhodne a neprovede jej, vztah má velmi závažnou trhlinu, která pravděpodobně způsobí dříve či později devastaci vztahu a jeho rozpad,“ uvádí na svém webu psycholožka a párová terapeutka Radana Rovena Štěpánková. Jestli se vám odpustit nedaří, netrapte sebe i ostatní a vyhledejte pomoc odborníka. Zametání bolesti a hořkosti pod koberec nic neřeší! Naopak, hromada „smetí“ pod kobercem bude časem překážet a tlačit.

Pokračování 4 / 5

5 důležitých otázek, než se pustíte do odpouštění

V rozhodnutí zůstat a odpustit může pomoci i pět jednoduchých otázek. Odpovědi si klidně sepište a s odstupem pročtěte, mohou vám pomoci v rozhodnutí, zda se pustit do nelehkého procesu odpouštění, zda to má vůbec cenu.

Proč k nevěře došlo, co mohlo našemu vztahu chybět?
Za jakých okolností mi byl nevěrný?
Stalo se to už před tím a opakují se jeho nevěry?
Uvědomuje si nevěrník svou chybu, anebo se hájí a kope kolem sebe?
Miluji ho a stojím o to s ním dál žít?

Pokračování 5 / 5

„Byl mi nevěrný ale nakonec jsme to zvládli!“ svěřila se čtenářka

„Manžel mě podvedl po deseti letech manželství s mladou kolegyní z práce. Ta osoba mě dokonce kontaktovala a tvrdila mi, že plánují společný život. Nebylo tomu tak. To zpětně dokázaly e-maily, které mi dal muž přečíst. Ona slečna mu nadbíhala, lichotila a nakonec ho uhnala. Byla pohledná a takřka o generaci mladší, odolat bylo těžké. Věděla, jak mu zalichotit a z e-mailů bylo patrné, že to dělala velice chytře. Musím však uznat, že až tehdy mi došlo, co mému muži mohlo v našem manželství roky chybět. Manžel je hodný a obětavý, a já jsem jeho nasazení pro rodinu brala jako naprostou samozřejmost a často měla i různé připomínky.

V tom se náš vztah po nevěře hodně změnil. Po výbuchu prvních emocí, po vyhojení největší bolesti ze zrady a lží, mi jednoho dne došel dech a výčitky a já si řekla, že musím ubrat, anebo mi můj muž, kterého mám stále ráda, uteče. Tehdy jsme si sedli, otevřeně o všem mluvili, manžel se po stopadesáté omluvil, dokonce i plakal a poté jsme se dohodli na několika pravidlech, která dodnes dodržujeme. Já nerýpu, nevyčítám, chválím a děkuji. Muž se mě každý den zeptá, jaký jsem měla den, poděkuje za večeři i vyžehlenou košili a na přivítanou mi dá pusu. Ustáli jsme to, ale dva roky jsme o naše manželství tvrdě bojovali,“ svěřila se čtenářka Alice.

Doporučujeme

Články odjinud