Jaká matka, taká Katka? Jaký otec, takový syn?

6 komentářů

zs
18. března • 21:37

Jde to všechno jde změnit - i genetické předpoklady - je to o podvědomí....tam je zdroj všeho....je to někdy fuška vytáhnout ty nefunkční nesmysly v nás....ale jde to....i nevyléčitelné choroby přetočíte přes podvědomí.. :-)

velvira
19. června • 13:00

Já četla, že povaha se nedědí, tvrdí to aspoň nejnovější genetické výzkumy. To by přece v Austrálii musel být samý kriminálník.

Bela15
17. června • 18:54

Opravdu jsem okoukala spoustu věcí od maminky a později od manželovi maminky. Všude byla v rodině pohoda a já se to snažila přenést i do svoji rodiny. Když jsem přišla na schůzku do školy již (gymnázia) tak mě hned profesorka oslovila správným jménem. (prý máme s dcerou stejná gesta a mluvu.) U nás to funguje zatím dobře, letos budu vdaná 44 roků. Rodiče moje i manželovi nám nikdy do ničeho nemluvili.

Josina
17. června • 10:00

Já mám něco zažitého, prostě: jí se takhle, ke starším se chováme takhle..., což si obvykle uvědomím, když to někdo řeší jinak, ale o něčem si uvědomuji, že to dělám přesně opačně než má matka, protože mě v pubertě hrozně dráždily její reakce.

KO Ko ko Šanel
17. června • 9:25

http://www.maternity-center.cz /?page=skolka_informace. CENÍK. "Hlídání. Jesle. Školka. Luxus. Vše na nefalšovaném extra zlatém podnosu".

Beth
17. června • 7:12

někdy mi dochází, že se chovám přesně jako moje matka, a pokud mi to dojde včas, schválně to udělám přesně naopak, snažím se to ovládat, ale né vždy se povede ...

Doporučujeme

Články odjinud