Hubnutí je peklo. Člověk se pořád musí omezovat, trápí se pohybem, odporným jídlem… Takový obrázek má o vylepšování váhy stále ještě většina z nás. Proto se často vymlouváme, když nám hubnutí hrozí. Kdo by se chtěl pouštět dobrovolně do utrpení? Nikdo. Co na tom, že je to jinak a že i hubnutí může být při správném, rozumném přístupu zábava. Pokud jste alespoň trochu přesvědčená, že dieta rovná se nepohodlí, začnete se při její vidině prostě automaticky vymlouvat. Je to něco jako obranná reakce, útěk před nebezpečím a strach z neznámého v jednom. A na co se zbytečně vymlouvá český národ při hubnutí nejčastěji?
1. Nemám pevnou vůli!
Faktem je, že bez ní se nedočkáte nikdy ničeho. Nejen v hubnutí. Pokud vám každé odhodlání vydrží pár minut, v lepším případě hodin (jako pověstná novoroční předsevzetí), zase spadnete do starého stereotypu přejídání, lenošení nebo nevhodných drastických diet a celé hubnutí nakonec načas uzavřete s tím, že vy to prostě nedokážete. „Pravda při tom je, že kdyby lidé, snažící se zhubnout, netoužili po zázracích a dali sami sobě čas, vyhrávali by nad kily navíc daleko snáze. Jejich pevná vůle by měla čas se zocelovat krok za krokem. To je jako s otužováním. Také neskočíte rovnou do vany plné ledu, ale zvykáte si na chlad pod sprchou. Stejně tak si hubnoucí mohou krok za krokem zvykat na nové potraviny v jídelníčku, nový režim stravování či pravidelnou pohybovou aktivitu. Každý týden zařadit novou nebo nastolit nový zvyk. Zkrátka začít po malých, ale trvalých krocích,“ je si jistá nutriční terapeutka Věra Boháčová z Fóra zdravé výživy.
2. Nemám čas. An i cvičit, ani zdravě vařit!
Když si v hlavě „namalujete“ scénář hubnutí a nemilosrdně si do něj dáte hodinu pohybu denně a další hodinu dvě na zdravé vyvařování i speciální nakupování, je jasné, že se vám do toho vůbec nechce a čas a jeho nedostatek jsou jedním z argumentů, proč se do hubnutí nepouštět. „Pohyb ani hubnutí jako takové přitom nemusí být vůbec časově náročné. Vždyť jen vyměníte jeden návyk za druhý, stejně jako ve vaření jen pozměníte suroviny,“ upozorňuje koučka Bc. Lenka Černá, že vařit musíte tak jako tak. A přesouvat se třeba do práce nebo pro děti do škol(k)y také. Tak proč si na tu cestu nenaplánovat místo autobusu svižnou chůzi? Aspoň místo kousku té cesty? Pak si nemusíte na nic navíc dělat čas, jen jej jinak využijete.
„Kromě toho, průměrný Čech tráví osm hodin týdně u televize, tak si nenalhávejme, že čas nemáme!“ zdůrazňuje Bc. Lenka Černá. A Katka Vaňková z Pohybového studia K6 navazuje: „Když jste opravdu v časovém presu, nikdo netvrdí, že musíte pořád vařit. Postarejte se hlavně o to, abyste se zásobila na celý den svačinkami, které si koupíte cestou do práce. Ovoce, zelenina, müsli tyčinky, mléčné výrobky… Splňují normy zdravého stravování, nezatíží vás vyvařováním a přitom vás nenechají spadnout do hladovění, které je nevhodné! A pracujete-li dlouho do večera a naříkáte, že jednoduše nestíháte otevírací dobu ve fitku, kam byste jinak přece tak ráda zašla, podívejte se na jejich web. Dnes už fitness centra respektují zaměstnané lidi a nabízejí jim cvičení od časných ranních hodin často až do půlnoci.“
3. Netuším, co jíst a jak se hýbat!
S každou změnou samozřejmě přichází „bolestivé“ zvykání si na nové věci. A někdy byste se do toho ráda pustila, ale v hlavě máte uložené, že vlastně ani nevíte, co jíst, jak se hýbat, jak zdravě hubnout… ehm, opravdu? „Pak máte ale samozřejmě možnost obrátit se na odborníky, nutriční terapeuty, trenéry, kteří vám pomohou. Jsou to ti praví odborníci, kteří vám doporučí konkrétní a individualizované úpravy jak stravy, tak pohybu, které pro vás budou nejvhodnější, ale zároveň udržitelné, aby se z vaší snahy nestala jen ,nárazovka‘ z donucení,“ ukazuje Věra Boháčová, že když se chce, všechno jde… „A raději se na ně obraťte dříve než později. Především co se pohybu týče, setkávám se u klientů s tím, že bez ohledu na svůj zdravotní stav a fyzičku jdou do každého módního cvičení, které jim může spíš uškodit než pomoct. Nebo je nebude bavit a odradí je,“ podotýká ještě Katka Vaňková.
4. Hubnutí je drahé!
Když už jsme se zmínili o penězích, i ty bývají výmluvou. „Paradoxem přitom je, že zdravé potraviny nejsou dražší než ty nezdravé. Nebo snad jablko stojí víc než čokoláda? Nemluvě o tom, že racionálně se stravující lidé nakupují jen to, co sní, tedy ve finále menší objem potravin, oproti těm, kteří se přejídají vším možným. Co se pohybu týče, ani ten vás pak nezruinuje - nebo se snad za procházku do lesa něco platí? Neplatí. A ta vám minimálně na nastartování hubnutí bohatě stačí,“ poukazuje Lenka Černá na to, že ani tahle výmluva vám neprojde. „Pokud vám v pohybu i zdravém stravování něco skutečně brání, je to jen a jen vaše lenost. My trenéři jsme tu pro vás, připravení kdykoli vám pomoct i s ohledem na váš omezený rodinný rozpočet. Vy za námi musíte pouze přijít!“ dodává Katka Vaňková.
5. Musím brát ohledy na rodinu!
Máte doma chlapa lenocha a milovníka knedlíků k tomu? Nebo snad malé děti, kvůli nimž nemůžete najednou měnit návyky celé rodiny? Upřímně… To jsou kecy! „Je jasné, že je prima lenošit večer s partnerem u dobrého jídla stejně jako dětem uvařit to nejjednodušší, ale! Nepokukuje náhodou váš muž po takových hostinách spíše po štíhlejších ženách? A nezasloužily by si vaše děti daleko spíše než novou hru do počítače lepší základ pro své celoživotní zdraví? Možná to bude vypadat jako malá revoluce, ale přechod na zdravý životní styl pomůže všem okolo vás. A když budete aspoň trochu ochotná partnerovi připravit párkrát do měsíce třeba kachnu se zelím, aby zbytečně netrpěl, když hubnout potřebujete hlavně vy, mělo by to všechno fungovat!“ konstatuje nekompromisně Lenka Černá.
6. Mám to v genech!
Otázka genetiky je bezesporu složitá, nicméně oprávněně jí argumentuje jen velmi malé procento hubnoucích.„Poslední průzkumy totiž ukazují, že za nadváhu nemůže genetika, ale návyky, které jsme si přinesli z domova. To, jak nás naučili jíst, hýbat se, přistupovat ke svému zdraví, stojí za tím, jak vypadáme,“ upozorňuje Lenka Černá s tím, že zatímco genetiku opravdu pozměnit nelze, nevhodné návyky ano.
7. Mám pomalý metabolismus!
Tohle „zaklínadlo“ použil jednou za život snad každý tlouštík. A pro změnu neoprávněně. „Metabolismus je komplikovaná záležitost, zahrnuje nespočet biochemických pochodů v těle a většinou mu pro správné fungování stačí respektování zásad zdravého životního stylu. Je pravda, že nespočtem nevhodných diet se naruší, ovšem nikoli nevratně. O skutečném zpomaleném metabolismu mohou - v některých případech - mluvit například lidé s onemocněním štítné žlázy, nicméně i pro ně je možné s odborníky najít řešení,“ popírá Věra Boháčová další z výmluv.
8. Hubnutí pro mě znamená stres!
Je naprosto v pořádku, že se chcete vyhnout civilizační chorobě jménem stres. Ale po pravdě! Pohyb a zdravá strava by vám jej spíš pomohly zvládnout.„Vhodně sestavený jídelníček dodá organismu energii a všechny důležité látky pro jeho správné fungování, pohyb pomůže vyplavit tzv. hormony štěstí, které vám pomohou stres zvládnout,“ poukazuje na jednoduchý princip Věra Boháčová. A když už jsme u stresu a hubnutí… nemůžeme se nezmínit o tom, že stres používáme jako výmluvu ještě v jednom ohledu.
„Mnoho lidí za mnou chodí s tím, že i když se ve stresu snaží, nehubnou. Já jim s oblibou říkám, že stres nemá žádné kalorie, a opět je potřeba spíše zohlednit chování, ke kterému pod stresem dochází. Nechodí náhodou ve stresu jen do fastfoodů, netlumí nervozitu čokoládou? Pak je třeba zaměřit se právě na chování pod vlivem stresu a vůbec na to, abychom jej ze života spíše vymýtili. Pak by mělo být všechno v pořádku,“ říká Lenka Černá a Katka Vaňková na závěr ještě doplňuje:„Druhá kategorie lidí ve stresu pro změnu vůbec nejí a očekává, že i tak zhubne. Nemyslí ovšem na to, že hladovějící tělo si cokoli, co potom přijme, jednoduše uloží do tukových zásob, kdyby zase přišly horší časy s nedostatkem jídla. Proto ani hladovění v důsledku stresu nelze schvalovat!“
Článek vyšel v časopise Dieta