Do jaké míry určuje vztah dcery a otce pozdější vztah dané ženy s jejím partnerem? Někteří psychologové se domnívají, že zásadně.
„Pokud dívka vyroste ve zdravém domově, kde je otec stálou a milující osobou, která ji učí tomu, že ženám patří úcta, láska a pozornost, má štěstí. Jen velmi málo žen, které měly takové dětství, za mnou vůbec přijde.“ tvrdí renomovaný americký psycholog a terapeut Kevin Leman. Pan Leman však není se svými názory osamocen; už výsledky zhruba 30 let starého výzkumu Margaret Hennig a Anne Jardin jasně poukázaly na skutečnost, že spokojené a vyrovnané ženy žijící v relativně spokojeném manželství mají jedno společné – dobrého otce.
Otce, který se své dcerce věnoval, trávil s ní čas, brával ji s sebou třeba na fotbal či ryby – tedy pustil ji a zasvětil i do „mužských aktivit“. On byl prvním klíčem k mužské duši a myšlení, prvním mužským idolem a vzorem. Pokud takovým otcem nebyl, stal se často předmětem touhy a snahy zalíbit se a upozornit na sebe.
Nejdůležitější muž v životě
„Krátce shrnuto, otcové ukazují, jak se prosadit, dávají nahlédnout do mužského způsobu myšlení, vkusu i zálib, slouží jako zpětná vazba pro rodící se ženství i partnerství svých dcer a významně utvářejí jejich sebevědomí.“ tvrdí například psycholožka Eva Lábusová. Nicméně mnozí odborníci jdou v důležitosti osobnosti otce v dceřině životě ještě dál, a tvrdí, že mnoho žen je podvědomě přitahováno muži, kteří jsou svým chováním a osobností podobní jejímu otci. Neboť on byl prvním mužským idolem, tím kdo ji miloval, tím kterému se chtěla zalíbit a získat značnou část jeho pozornosti a přízně. V knize Tatínkovo děvče, maminčin chlapec od Jamese J. Rue a Louise Shanahan se mimo jiné píše: „…postava rodiče opačného pohlaví je naším podvědomým modelem pro všechny naše budoucí vztahy.“ Zdá se tedy, že nás často lapí do pasti naše vlastní dětství.
Prý je v nás stále malá holčička
Psycholog a autor mnoha populárních knih, Kevin Leman, ve svých publikacích s oblibou opakuje, že ženy v sobě celý život nosí stín malé holčičky z dětství. Děvčátka, které toužilo po autoritativním a odtažitém tátovi, nebo holčičku, kterou otec zahrnoval láskou a pozorností. A třeba i děvčátko, které se snažilo zalíbit každému novému tatínkovi, kterého maminka přivedla domů.
„Nikdy nemůžete nechat za sebou to malé děvčátko, protože ve vás stále žije. Stále hledá zacházení a zážitky, na které si zvyklo, když bylo malé.“ tvrdí na základě své terapeutické praxe doktor Leman. Což platí samozřejmě v dobrých i zlých vztazích. V partnerství mohou tato očekávání vyvolat nejen soulad a rodinou pohodu, ale i nepochopená a nenaplněná očekávání.
Pro ženy, které jsou podvědomě přitahovány k muži, který vykazuje podobně negativní vlastnosti, jako jejich otec, je snadnější potýkat se s důvěrně známým, než s neznámým, byť by neznámé mohlo být nakonec lepší.
Vychovávejte své vnitřní dítě
Skoro se tedy zdá, že shodou několika okolností můžeme být doslova uvězněni ve vztahu a vzorcích chování, které nás ničí, a obvykle naprosto netušíme, jak z dané situace uniknout. Leman i mnozí další odborníci poukazují na to, že se sice nelze stát novým člověkem a „děvčátko v nás“ pro jednou zapudit, ale můžeme se snažit „své děvčátko“ vychovávat a být mu dobrým rodičem. Můžeme kupříkladu děvčátku říci, že už se opravdu nemusí snažit se danému muži zavděčit za každou cenu, a udělat, co mu na očích vidí. Muž by ji měl přeci mít rád i bez nadměrného podstrojování, podbízení a přemrštěné péče – stejně, jako to měl kdysi dělat její otec.
