Jan žije ve zvláštním soužití. Jeho přítelkyně bydlí střídavě u bývalého muže a u Jana. Prý kvůli synovi. Janovi se ale tohle uspořádání nelíbí a touží po tom, aby se jeho partnerka konečně rozhodla, i kdyby to mělo být v jeho neprospěch.
Pečující manželka a k tomu utajovaná okouzlující milenka, k níž si lze odskočit pro obdiv, vzrušující sex a romantiku, jsou údajně snem mnoha mužů. Často se nám mužům též vytýká, že jsme těmi, co se nemohou rozhoupat k odchodu z nefunkčního vztahu. Prý proto celé roky mlžíme a opíjíme milenky rohlíkem. V mnoha případech nejen milenky, ale rovnou obě dámy – milenku i manželku. Zkrátka „to hrajeme“ na obě strany. Já to mám ve vztahu zcela naopak! Navíc vnímám, že nejsem zdaleka jediný osel, který šel za svou pomyslnou mrkví takřka až na kraj propasti.
Uznávám, že začátek našeho vztahu nebyl úplně morálně čistý. Hanka ke mně chodila na angličtinu, takže jsme se vídali pravidelně každý týden. V rámci anglické konverzace jsme si samozřejmě hodně povídali, došlo pochopitelně i na problémy ve vztazích. Hanino manželství nebylo ideální, ale to není asi žádný dlouholetý vztah. Já byl v té době bez partnerky.
Jiskra přeskočila a stali se z nás milenci. Po roce vztahu přítelkyně otěhotněla. Byl jsem šťastný i nešťastný, chtěl jsem ji mít u sebe, chtěl jsem vychovávat naše dítě společně. Hana si vzala čas na rozmyšlenou – chápal jsem to. Doma měla čtyřletého syna, kterému nechtěla rozbít rodinu.
Nakonec se rozhodla pro mě. Pochopitelně jsem byl nesmírně šťastný. Manželovi vše řekla. Její muž mi dokonce zavolal! Byl ledově věcný, chtěl vědět, jak Hanu a jejich syna zajistím. Bylo to zvláštní. I přestože se Hana rozhodla pro mě, zůstala bydlet až do porodu doma, prý kvůli synovi. Pro toho chtěl manžel střídavou péči. Rozvod byl již naštěstí v běhu, to mě uklidňovalo. Dávalo mi to jistotu, že to vše přítelkyně myslí vážně.
Kvůli právním záležitostem jsme se dohodli na testu otcovství, až se syn narodí. Do porodnice vezl Hanku její manžel! Mně poslala až zprávu s fotkou syna. U porodu její muž nebyl, rodila císařským řezem. Tvrdila mi ale, že i kdyby rodila normálně, její bývalý muž ani ona by o jeho přítomnost u porodu nestáli. Dodnes pouze doufám, že je to skutečně pravda.
Marečkovi jsou nyní tři roky. Hana žije střídavě u bývalého muže a u mě. V podstatě kopíruje střídavou péči jejich syna. Když má být Tobík u otce, je s ním, když u Hany, jsme všichni čtyři společně. Marečka vozí s sebou, a tak syna vždy týden nevidím. Jsme ale dohodnutí, že až bude starší, bude se mnou zůstávat doma. Ani to ale není ideální varianta!
Chtěl bych, aby zůstávala i přítelkyně. Jenže ta má mnoho důvodů, proč chce zatím fungovat tímto způsobem. Jednou to je kvůli malému, pak kvůli jeho škole, potom se přidalo zdraví jeho otce, který měl boreliózu.
Do toho jsem začal rekonstruovat byt, konkrétně kuchyň a umakartovou koupelnu. Hanka si to přála. Ale zároveň v prašném bytě nechce s dětmi být, Mareček je alergik. Všeho bylo už nějak moc, a tak jsem začal navštěvovat psychologa.
Po několika sezeních mi došlo, jak moc sebou nechám manipulovat. Hana mi tvrdí, že s bývalým mužem nespí, že on má dokonce přítelkyni. Její exmanžel má dům, on bydlí v patře, ona vždy s dětmi v přízemí. Ale například kuchyni mají společnou a bazén i terasu také. Věřil jsem jí, ale má víra slábne. Chtěl bych, aby se rozhodla, ať už to dopadne jakkoliv.
Myslím, že bych nyní i unesl, kdyby s kluky odešla a syna bych vídal na prodloužené víkendy, chodil s ním na kroužky a jezdil na výlety a prázdniny. Šťastnější bych ale byl, kdybychom byli normální rodina. Našemu soužití se snad ani nedá říkat „život na hromádce“, vždyť nám ani ta hromádka nedrží pospolu.