Jan (57): Vážně uvažuji o rozvodu, žena má raději psa než mě! | Zdroj: Shutterstock

Zdroj: Shutterstock

Jan (57): Vážně uvažuji o rozvodu, žena má raději psa než mě!

Každé druhé manželství v ČR se rozpadá. Některá kvůli nevěře, jiná kvůli naprosté rozdílnosti povah či kvůli alkoholu. Důvod, proč se chce rozvést Jan, je poněkud kuriózní.

Po 24 letech manželství zcela vážně uvažuji o rozvodu, vše je už naprosto nesnesitelné! Když se kolem sebe rozhlédnu, mám v posledních letech silný pocit, že se náklonnost mé manželky ke zvířatům, speciálně ke psům, nějak zvrhává. Snad se nikoho příliš nedotknu, když budu tvrdit, že zvláště ženy jsou k prapodivným druhům lásky velmi náchylné. Mně posedlost mé ženy jejím psem ničí manželství. Má žena nemiluje mě, ale psa, kterého si před třemi lety přivezla z útulku. Žárlím na psa a doufám, že z mého vyprávění pochopíte, že nejsem žádná necitlivá a nesnášenlivá „zrůda“, ale úplně normální chlap.

Štěňátko z útulku

Asi půl roku po tom, co se od nás naše dospělá dvojčata odstěhovala, si manželka domů donesla štěně - křížence Jack Russell teriéra. Trochu mě to překvapilo, dětem jsme vytouženého psa po vzájemné dohodě nikdy nedopřáli. „Ale co, byt je prázdný, aspoň tu bude trochu živo,“ říkal jsem si. Štěňátko bylo z útulku a ženu údajně přemluvila bývalá kolegyně, která chodila do útulku venčit psy. Štěně bylo údajně týrané, ale v útulku ho dali během měsíce dohromady. Odblešili ho, odčervili a nechali vyoperovat zraněné oko. Žena se do štěněte doslova zbláznila. Tehdy jsem se nedivil, bylo opravdu roztomilé. A je pravda, že doma bylo zase trochu veselo, pes byl neuvěřitelné torpédo. Chodíval jsem s ženou večer venčit, což bylo docela příjemné. Dokonce se chvíli zdálo, že pes našemu manželství svědčí. Jenže z roztomilého štěněte vyrostl neurotický magor a z manželky se stala bláznivá pejskařka.

Kolikrát se stalo, že pes dostal teplou večeři a já jen chleba s paštikou…

Žena měla zpočátku ambice psa perfektně vychovat, ale na cvičáku byla nakonec jen párkrát. Nelíbil se jí cvičákový dril. Mně se přístup výcvikáře naopak líbil. Pes měl mít své jasné místo v rodinné „smečce“ a neměnné hranice, pravidla a povely. Nikdo tam ale na psy nekřičel, natož aby je bil! To už je ale vedlejší. Z milého štěněte pomalu vyrostl problémový pes. Dominantní, uštěkaný, hyperaktivní, agresivní na jiné psy. Jenže problémy jsem viděl jen já a někteří lidé v mém okolí. I dcery mi často říkaly, že přeháním, protože žárlím. Maminka se prý jen potřebuje o někoho starat, ale časem i ony změnily názor. Manželka psa naprosto nekriticky miluje. Spí s ní v posteli, každý den mu vaří a dokonce mu peče psí zákusky! Furt nakupuje nějaké psí oblečky, obojky, vodítka, mističky, taštičky, dečky, hračky, pelíšky, vodítka, krmítka, kosmetiku a mohl bych ještě pokračovat. Pes určuje, kdy chce ven, kam venku půjde, kvůli psovi klidně nejedeme na chatu, protože má domluvené „rande“ s nějakou fenkou o dovolených už ani nemluvím! Jak se měnil manželčin vztah k psovi, tak se k němu zákonitě měnil i můj postoj. Začal jsem na něj být alergický. Pes to samozřejmě vycítil, takže se nyní nesnášíme. Kolikrát se stalo, že pes dostal teplou večeři a já třeba jen chleba se salámem. O něžnostech ani nemluvím!

I dcery uznaly, že je máma blázen!

„Táto, teď už tě chápu, máma je fakt blázen. Kdyby sis našel někoho jiného, nemohla bych ti to mít za zlé,“ řekla mi jedna z dcer asi půl roku po tom, co se jí narodil syn. Vnuk k nám totiž nemůže, protože psa traumatizuje dětský pláč. Manželka si také vybájila, že psa asi týraly nějaké děti, a proto je teď nesnáší. Houby nesnáší! Jen žárlí a nikdo mu nedá jasně najevo, kde je jeho místo, a že si nesmí některé věci dovolit. Dcery je mi líto, je opravdu nešťastná. Já to s prťaty moc neumím, ale těším se, až bude kluk větší a vezmu ho třeba na ryby a do dílny.

Co na plat, manželka nežije se mnou, ale se psem. Nejezdíme spolu už ani na dovolenou, pes údajně nesnáší cestování a manželka ho nikomu nesvěří.

A já tak rád jezdíval k moři, žena se slunila, pila kávu, četla si a já se s kamarády potápěl. Ne že bych nejel i párkrát sám, ale není to ono. Večer sedáváme s kamarády a jejich ženami v místních hospůdkách a já jsem tam byl najednou jak kůl v plotě. Zajímavé je, že pes nesnáší cestování, ale na jakýsi psí tábor za kdovíkolik tisíc jel s ženou už čtyřikrát.

Páté kolo u vozu

Abych to shrnul: Pes mi dlouho nevadil, dlouho jsem přehnanou péči toleroval, protože jsem chápal, že ženě chybí dcery a domácí cvrkot, ale když se narodil vnuk, tak jsem pochopil, že je něco v mé ženě opravdu špatně. Už se o všem ani nemůžeme bavit, když začnu, jsem označen za nenávistného nepřítel psů, odporného tyrana a kdovíkoho ještě. Vážně přemýšlím, že by mi bylo samotnému lépe. Proč se mám proboha stále koukat, jak se manželka líbá se psem, jak na něj šišlá, kolik mu obětuje času a já jsem jak páté kolo u vozu. Uměl jsem si v životě představit leccos, ale že budu žárlit na psa, který mě připraví o ženu, jsem opravdu netušil!

(Jan z Vysočiny, 57 let)

Doporučujeme

Články odjinud