Iveta je zamilovaná až po uši a prožívá nejšťastnější období, protože ji její přítel požádal o ruku. Teď ale vyrukoval s předmanželskou smlouvou a Iveta neví, co si o tom má myslet.
Už dlouhá léta vyrážíme rok co rok s celou bandou přátel v zimě na týden do Alp. Bereme s sebou lyže, běžky i snowboardy a vždycky si ten týden skvěle užijeme. Většinou nás je tak patnáct lidí, sem tam někdo odpadne nebo přibude, záleží na tom, kdo s kým zrovna chodí a podobně.
To se přesně stalo před čtyřmi lety, když se jeden náš kamarád krátce před odjezdem na hory rozešel se svojí holkou. Zuby nehty se snažil sehnat nějakou náhradní, aby tam nebyl sám a také aby přišel na jiné myšlenky, protože ho rozchod docela semlel. To se mu ale takhle narychlo nepodařilo, takže nakonec místo nabídl svému kamarádovi z vysoké školy, který nabídku přijal. Sice nikoho z nás neznal, ale to mu evidentně nevadilo a jak se ukázalo později, ani nebyl důvod. A tak jsem poznala Davida.
Toho kluka bylo všude plno. Neustále vymýšlel nějakou zábavu, celé dny lítal na sjezdovce na prkně i na lyžích, večer se pustil do přípravy večeře, potom roztočil pořádnou party a ráno byl svěží a schopný zase vyrazit na svah. Navíc všechno uměl a znal, a teď to nemyslím ironicky. Měl přehled ve všem a k tomu byl i vtipný. A navíc strašně hezký! Prostě dokonalost sama, jak mi to alespoň ze začátku připadalo, když jsem se do něj pomalu zamilovávala.
Problém byl v tom, že jsme neměli moc možností zůstat spolu delší dobu o samotě. Většinou jsme trávili čas celá parta pohromadě a David byl pořád zaneprázdněný vymýšlením nějakých vtípků a zdálo se, že ho snad holky ani nezajímají. Vše se změnilo až poslední večer, kdy jsme hromadně vyrazili z chaty do vesničky na party. Bavili jsme se skvěle, ale já jsem se rozhodla party ukončit dřív, protože jsem měla druhý den řídit.
Nikomu se ale ještě zpátky na chatu nechtělo a já jsem zase nechtěla jít sama. Nakonec se obětoval právě David, kterého také čekalo řízení. Konečně jsme spolu mohli být sami! Celou cestu zpátky na chatu jsme blbli ve sněhu, po příchodu jsme si ještě udělali svařák na dobrou noc a povídali jsme si. Teprve potom z něj vypadlo, že by se se mnou po návratu zase rád setkal, a já byla štěstím celá bez sebe.
Slovo dodržel a začali jsme spolu chodit, ale něco se mi pořád nezdálo. Jednou za čas se stávalo, že se třeba tři dny neozval, měl vypnutý telefon a pak přišel s nějakou více či méně důvěryhodnou výmluvou. Když jsme spolu po čase začali bydlet, těchto situací ubylo, zase mi ale bylo divné, že mě stále nepředstavil svojí rodině. On se mnou k našim jezdil celkem běžně, ale já jsem z jeho rodiny znala jen jeho bratra, nikdy jsem nepotkala jeho rodiče ani jsem nebyla u nich doma.
Jak se věci mají, jsem se dozvěděla až náhodou. David zase zmizel na nějakou svoji „služební cestu“, údajně do Brna, a měl se vrátit za tři dny. Druhý den jsem ho ale náhodou zahlédla na ulici! Nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem počkala, až se vrátí. Tvářil se jakoby nic, vyprávěl mi o cestě a já už to nevydržela. Podezřívala jsem ho, že má milenku a bouchla jsem jak saze.
Chtěla jsem se s ním rozejít, ale on mě prosil, ať to nedělám, že mi všechno vysvětlí. Nakonec z něj vylezlo, že pochází z velmi bohaté rodiny a bál se, abych s ním nebyla jen kvůli penězům! Nejdřív mě to urazilo, ale nakonec jsme si všechno vyjasnili a oběma se nám ulevilo, že už mezi sebou nemáme tajemství.
Po pár týdnech jsem konečně poznala Davidovy rodiče a o půl roku později mě David požádal o ruku. Byla jsem nadšená a začala plánovat svatbu, pak ale přišel s tím, že chce předmanželskou smlouvu. Prý mu to přikázal otec… Samozřejmě si ho neberu kvůli penězům, vždyť jsem dva roky ani nevěděla, že je tak bohatý, ale tohle mě dost znepokojuje.
Mám totiž pocit, že mi nevěří, a bez důvěry se manželství budovat nedá. Další věc je, že předmanželská smlouva ve mně vyvolává pocit, že David v naše manželství nevěří a automaticky počítá s tím, že se jednou rozvedeme. Jak si mám vzít někoho, kdo se mnou vlastně ani nepočítá na celý život?
