Tondu jsem poznala na jedné firemní akci. Mně bylo třiatřicet a slyšela jsem naplno tikat svoje biologické hodiny. Měla jsem po rozchodu s tehdejším přítelem, s nímž jsem žila čtyři roky, a měla pocit, že už toho pravého nenajdu. Tonda byl o dvacet let starší, byl vdovec a měl pětadvacetiletého syna Honzu. Zamilovali jsme se do sebe a po pár měsících spolu začali žít.
Náš věkový rozdíl jsem neřešila, Tonda byl sportovec, který vypadal o deset let mladší, než byl, a měli jsme spoustu společných koníčků. Jezdili jsme na kole, chodili do divadla, čas od času jsme si šli zaběhat a nikdy jsme se nenudili. Byla jsem šťastná jako nikdy. Jeho syna jsem neznala, pracoval v zahraničí a tátovi jen čas od času zavolal. Párkrát sice přiletěl domů, ale nikdy jsme se nepotkali.
Když mi Tonda nabídl, abychom se vzali, byla jsem dojatá. Vzali jsme se během malého obřadu, kde byli jen svědci, a pak jsme si řekli, že bychom spolu chtěli i dítě. Tonda by prý dítě ještě zvládl. A já jsem po dítěti samozřejmě toužila.
Tak jsme se začali o miminko snažit. Milovali jsme se pravidelně, ale ani po půl roce pořád nic. Nechali jsme se oba vyšetřit, přece jen bylo Tondovi přes padesát, ale oba jsme byli naprosto zdraví a v pořádku. Zřejmě nám dítě nebude souzené, na druhou stranu je ale ještě čas. Co znamená půlrok…
Pak mi jednou Tonda řekl, že mu napsal syn Honza. Prý se chystá přijet na pár dnů na návštěvu a rád by mě mimo jiné poznal. No konečně, říkala jsem si. Manželé jsme už tři čtvrtě roku, předtím jsme spolu chodili, a já ho ani jednou neviděla. Když Honza přiletěl, jeli jsme mu s Tondou na letiště naproti. Při pohledu na něj se mi podlomila kolena. Nechápala jsem, co se to děje.
Vypadal skvěle, žádný krasavec, ale chlap s obrovským charismatem. Byl o pár let mladší než já a já si připadala najednou nepatřičně. Co blázním? Jsem manželka jeho otce, a dokonce s ním plánuji dítě! Odjeli jsme domů, pak jsme šli na večeři a velmi dobře jsme se bavili. Když bylo asi jedenáct večer, Tonda povídá, že je unavený a že chce jet domů. Nicméně my prý můžeme zůstat a pokračovat. „Jsem rád, že si spolu rozumíte,“ usmál se.
Laura Poláková
6. května 2018
Něco mi říkalo, abych jela s ním, jinak se stane něco špatného. Ale zůstala jsem. Šli jsme tančit a pak… pak mi Honza říká: „Netušil jsem, že si táta najde takovou krásnou ženskou.“ A bylo to. Zavolali jsme taxíka a když se řidič zeptal, kam jedeme, místo abych nadiktovala adresu, kde bydlím s Tondou, podívala jsem se na Honzu. Jeli jsme do hotelu, kde byl ubytovaný.
Skončili jsme v posteli, bylo to bouřlivé, vášnivé a já byla jako v sedmém nebi. Když jsem se vzpamatovala, věděla jsem, že to bylo jednou a naposledy. Bylo mi stydno a rychle jsem se oblékla. Ještě v noci jsem jela domů.
Laura Poláková
3. května 2018
Druhý den přišel Honza na večeři, ale oba jsme se tvářili, jako by se nic nestalo. Těch pár dnů, které strávil v Čechách, uteklo rychle a najednou byl pryč. Náš život pokračoval dál, jako by se nic nestalo. Po třech týdnech jsem nedostala menstruaci a popravdě mě ani nenapadlo, že bych mohla být těhotná. Přesto jsem si test udělala – a jaké bylo moje překvapení. Skutečně čekám dítě.
S radostí jsem to hned zavolala Tondovi, ale už když jsem pokládala telefon, přepadlo mě zvláštní tušení. V hlavě mi běžely myšlenky a já najednou s hrůzou sama sobě kladla otázku: Čí je to vlastně dítě? Tondy, nebo Honzy?
Nebyla jsem si jistá. S Tondou jsem se milovala pravidelně, a ten úlet s Honzou…? Že by měla jedna jediná noc právě takový následek? Konečně jsem těhotná, ale nevím, kdo bude otcem. Mám říct o svých pochybnostech Tondovi? A mám to napsat Honzovi? Nebo mám vše zatajit a nechat to být?