Dovedete si představit, že byste svého milého požádala, aby si vás vzal? Nebo máte raději tradici a budete trpělivě čekat, až se váš partner vysloví? Jana se rozhodla vzít štěstí do vlastních rukou.
Byli jsme spolu s přítelem skoro deset let. O svatbě jsme se pochopitelně bavili. Ale zcela upřímně se nám nechtělo utrácet peníze za velký mejdan, jak tomu on rád říkal. A já souhlasila. Jenže jednoho dne jsem zjistila, že jsem těhotná. Partner se radoval a byl šťastný.
A jak dny plynuly, já si říkala, že bych přece jen asi chtěla kompletní rodinu s jedním příjmením. Pořád jsem tak trochu, vzhledem ke svému stavu, čekala, že se vyjádří. Nepřicházelo nic. Bála jsem se na rovinu se zeptat, nikdo přece nechce slyšet ne.
Jiřina Sivcová
16. října 2022
A tak jsem jednoho dne šla na matriku, vyzvedla papíry a večer je tajně vyplnila. Jelikož jsem odcházela do práce před ním, napadlo mě nechat je ležet na stole. A tak jsem to udělala. To, že jsem celý den v práci pomalu nepřemýšlela nad ničím jiným, vám asi vyprávět nemusím.
Celá napnutá jsem pak přicházela odpoledne domů. Co tam bude? A bude tam on? Neuteče? Nezvrhne se celý náš dlouhý vztah v konec? Víte, jak jsou na tom chlapi. Neradi jsou do něčeho tlačeni. A chtějí rozhodovat sami.
Laura Poláková
13. října 2022
Kromě toho se žádost o ruku od ženy ještě stále moc nenosí. Je ale pravda, že mě už mnohé hrdinky filmů, které se v této věci „pochlapily“, málem inspirovaly.
Napadaly mě různé scénáře, včetně toho, že partner vyplněné papíry nepochopí nebo že bude naštvaný, že jsem papíry vyplnila rovnou i za něj. Domnívala jsem se zkrátka, že se tím nic nezmění. Málem jsem se už odhodlávala, že se budu muset zkusit narovinu vyslovit a doufat, že partner bude souhlasit.
Jiřina Sivcová
6. října 2022
Jaké překvapení na mě doma však čekalo. Nejenže papíry byly komplet vyplněné, ale vedle nich byla i kytka a malá krabička. Čekala jsem, až se přítel vrátí domů. Ten okamžik, kdy před vás poklekne, se přece stává jen jednou dvakrát za život. Nechtěla jsem o něj přijít, a tak jsem vydržela.
Už ve dveřích se usmíval a mně spadl kámen ze srdce. Objal mě a omluvil se, že ho to netrklo. Zcela klasicky pak zašveholil do ucha: Vezmeš si mě? A mně už pak jen stékaly slzy po tvářích. Než jsem se nadála, měla jsem prstýnek na ruce… Mé ano bylo jasnou odpovědí.