JANA (39): Myslím, že máme s mužem zdravý vztah, ale musela jsem zabojovat

JANA (39): Myslím, že máme s mužem zdravý vztah, ale musela jsem zabojovat

Každý zdravý vztah vyžaduje vědomé úsilí o laskavost, odpuštění a vzájemnou podporu. Osobní příběh Jany je toho důkazem.

Partnerský vztah není hračka

Před pár týdny potřeboval můj manžel Ondřej do práce pomoc s webovým řešením jednoho projektu. Nabídla jsem se, že mu pomůžu, a on přijal. Nakonec jsem strávila příštích několik dní tím, že jsem mu pomáhala s nastavením Wordpressu a webového serveru na jeho notebooku.

Jednoho dne přišel z práce domů úplně vyčerpaný a frustrovaný. Narazil na technické problémy, které způsobovaly v projektu spoustu zmatků a nesrovnalostí. Snažila jsem se mu vysvětlit řešení, ale nedařilo se mi to.

Musela jsem to buď špatně vysvětlovat, nebo možná neposlouchal, nevím. Jen si pamatuji, že z mého výkladu vypadal opravdu nešťastně, byl netrpělivý a nedovolil mi ani dokončit věty. Po tom, co jsme to řešili neustále dokola, jsem i já začala ztrácet trpělivost.

Celá tahle atmosféra přerostla v hádku plnou sprostých slov, vzájemnou neúctu a nevraživost. Byli jsme jako dvě děti na základce, byli jsme na sebe zlí a vyčítali si, kdo že si to začal první. Vzpomínám, že mě Ondřej v jednom okamžiku nazval příšernou učitelkou a že při učení vždy ztrácím trpělivost.

Hádka ve vztahu

Část mého já ho chtěla vyhodit na ulici a ta druhá věděla, že má trochu pravdu. Ale protože mi to říkal takovým zlým tónem, vše, co jsem chtěla udělat, bylo říct mu na oplátku něco zraňujícího a přinutit ho převzít částečnou odpovědnost za to, že mě vyprovokoval. Moje pýcha byla zraněná, mé ego také.

Po několika pokusech přesvědčit jeden druhého o své pravdě bylo jasné, že s tím se nikam nedostaneme. Jediná věc, které se nám podařilo dosáhnout, bylo navzájem si vysát veškerou energii a oba jsme se cítili velmi špatně, měli jsme pořádnou krizi

Na moment se mi vybavily všechny články a rady, jak spolu páry bojují a že je zbytečné se v tu chvíli pokoušet drahou polovičku přesvědčit o pravdě... Ale pak jsem cítila, jak moje mysl odpovídá: „Ne! Mýlí se! Já mám pravdu! Jak na mě může být tak zlý?“

A pak se to stalo. Stáhla jsem se zpátky, potlačila své ego a omluvila se. Těch prvních pár slov: „Já se omlouvám...“ bylo hodně těžké ze sebe vypravit. Doslova jsem cítila napětí své egoistické mysli vzdorující omluvám a přiznání špatného jednání. Ale jakmile jsem vyslovila první větu, vše se najednou zdálo snazší. A nakonec jsem řekla: „Je mi líto, že jsem ztratila trpělivost. Snažila jsem se ti pomoci, a když jsem viděla, že mě neposloucháš, hodně mě to vytočilo.“

Podívala jsem se na Ondřeje a viděla, jak na mě zírají jeho modré oči, v jeho pohledu jsem zpozorovala jakési zjihnutí. Natáhl se a objal mě. Stále byl ale trochu naštvaný. Držela jsem se jeho velkého těla a povídám: „Je mi to líto, miláčku, měl jsi pravdu, to jen to mé ego je zraněné a snaží se tímto způsobem bránit.“ Ucítila jsem jeho paže, jak mě hladí po zádech a v tu chvíli mě ujistil: „Je mi to také líto.“

Co je základ vztahu?

Potom jsme pokračovali v diskuzi, jeden po druhém jsme si vysvětlili, co nás zranilo a proč jsme se cítili špatně. Když ode mě dostal již třetí dotaz typu: „A co ještě...?“ Usmál se a odpověděl, že pro dnešek by tři důvody mohly stačit. I já to vzala konečně s humorem a jen se k němu víc přitulila. Ještě několik minut jsme zůstali v objetí, než jsme si spolu dali večeři. Tím to skončilo. Krizi v našem vztahu jsme tak zahnali a máme zase fungující vztah.

Žádné emoce nepřetrvávají a opět jsme šťastní a spokojení jeden s druhým. Každý vztah potřebuje údržbu a ke konfliktům skutečně dochází všude na světě a je to v pořádku, pokud si dokážeme věci vysvětlit a vzájemně se pochopit, občas udělat kompromis

Doporučujeme

Články odjinud