JANA (39): Přitahují mě zlobiví chlapci. Neumím jim odolat a komplikuji si život

JANA (39): Přitahují mě zlobiví chlapci. Neumím jim odolat a komplikuji si život

Kamarádky Janě říkají, že má smůlu na chlapy, ona však začíná mít víc a víc pocit, že si za vše může tak trochu sama. Její slabostí jsou totiž muži, kteří rozhodně nejsou žádní svatoušci.

Vzhledem k tomu, že mi už dvacet let není dvacet, mám o svých slabých místech docela přehled. Jenže vědět a chápat cokoliv je jedna věc a řídit se podle toho je věc druhá. Ale opravdu se už snažím, hlavně kvůli synovi, jehož vychovávám sama. Jeho otec, kterého jsem velmi milovala, je totiž aktuálně v nápravném zařízení! A takovou nálepku pro své dítě opravdu nechcete.

S Danem jsme se nestačili vzít a asi je to i dobře. Než mě požádal o ruku, při jedné rvačce vážně poranil člověka, který má nejen trvalé následky, ale také dobrého právníka v rodině. Dan dělal od mládí MMA, muž, kterého zranil, také. Myslím, že to, že bývalý přítel „sedí“, není úplně fér, ale bohužel byl ve městě tak trochu známá firma…

Prostě „grázlík“ a v mládí obávaný rváč, a tak se to po něm svezlo. Dan byl ale i krásný chlap s drsným vzezřením i vyzařováním, a to mě přitahovalo v podstatě od základní školy. Už v první třídě jsem tajně milovala Emila, který dvakrát propadl.

S otcem mého syna jsme se rozešli během jeho vazby, drhlo to už předtím, Dan nebyl dobrý táta ani partner – jednoduše nebyl příliš gentleman, i když mě nikdy neuhodil, a také se hodně líbil ženám… Vážný problém se zákonem byla už jen poslední kapka.

Pak se v mém životě objevili ještě dva muži, Adam a Lukáš. Adam byl Danův kamarád. Znali jsme se několik let. Vždy jsem se mu líbila, ale musel se víc než rok snažit, než jsem se odhodlala začít nový vztah. Rozhádala jsem se tehdy s celou rodinou. Rodiče už vedle mě konečně chtěli vidět „normálně“ vypadajícího muže, a ne potetovaného svalovce, který se místo slušné práce pere za peníze v kleci.

S Adamem jsem chodila rok, pak zmizel. Naštěstí jsme spolu nebydleli, jinak bych asi mohla čekat nemilou návštěvu s exekučním příkazem v ruce. Po čase jsem se dozvěděla, kam jednou ráno odešel a nevrátil se, nebral telefony a neodpovídal na zprávy – utekl před dluhy k bývalé ženě a dětem do Španělska.

Bolelo to hodně, a tak jsem si slíbila, že další má známost – jestli se tedy vůbec nějaká objeví – bude nosit košili, pracovat v kanceláři, ze které bude pospíchat rovnou domů za „ženuškou“, k večeři a k televizi. A nebude mi vadit pupík ani pleš.

Jenže Lukáš takový rozhodně nebyl! Potkali jsme se v baru, kde jsem byla na dámské rozlučce se svobodou. Vdávala se mi nejlepší kamarádka. Kolem půlnoci mě začal obtěžovat nějaký muž a Lukáš, který tam pracoval jako barman, s ním velmi rázně zatočil. Malého hlídali rodiče, a tak jsem u mého zachránce přespala… Ráno jsem se šíleně styděla.

Přestože se mi líbí „zlí hoši“, nejsem typ ženy, která s nimi vyhledává románky na jednu noc. Zjevně zkušený Lukáš ze mě měl legraci. Když se pak dozvěděl, že jsem učitelka češtiny, málem pukl smíchy, že spal s „účou“. S Lukášem byla legrace, měl velké charisma a také velké svaly a krásné oči a byl si toho všeho dobře vědom. Náš vztah byl zpočátku jen přátelstvím s výhodami, dohodli jsme se tak, přítel byl totiž o devět let mladší. Bohužel jsme tu hranici překročili.

Luky nemohl mít děti a „zamiloval“ se do mého syna. Ti dva si moc rozuměli, možná proto, že byli mentálně na podobné úrovni. Dokonce si říkali „brácho“ nebo „kámo“. Zažili jsme společně hezké chvilky. Jenže „kámo Lukáš“ potkal jednoho večera v baru krásnou osmnáctiletou Katku... Opět jsem si přísahala, že pokud se s někým dám dohromady, bude vypadat jako můj táta na třicet let starých fotkách a bude mluvit spisovně.

Mirek spisovně mluví! Je učitel dějepisu a tělocviku – „pupík“ se tedy nekoná. Poznali jsme se v létě na jednom pedagogickém kurzu. Byli jsme si sympatičtí od prvního dne, a přestože nepůsobil jako mé předchozí známosti, něco mě na něm nesmírně přitahovalo. Když jsem se pak dozvěděla, že je Mirek rozvedený a nezadaný, tasila jsem všechny své ženské zbraně, ale asi jsem měla počkat.

Kamarádka, také učitelka, znala Mirka ze studií, chodil o rok víš, a tak se na něj trochu poptala. Ukázalo se, že z učiliště, kde naposledy učil, ho vyhodili, protože měl vztah s šestnáctiletou studentkou. Podobné problémy měl pak ještě jednou. V té době se s ním rozvedla žena.  

Mirka jsem okamžitě konfrontovala s tím, co jsem se dozvěděla. Nezapíral, řekl mi, že ví, že udělal chybu, tedy víc chyb, a už je nikdy nechce zopakovat. Dlouho jsme si povídali, přiznal, že žil docela divoce a trochu „na hraně“, kromě učení totiž ještě trénoval ženský box a také sám boxoval. Po první aférce se studentkou nechal kvůli rodině a ženě i boxu. Ale i tak vše nakonec pokazil. Znovu prý to už udělat nechce, stojí o trvalý a vyrovnaný vztah, o hezké rodinné vztahy se vším, co k tomu patří.

Myslím, že toužíme oba po tom stejném – po klidu, zázemí a pohodě. Jenže něco kdesi vzadu v hlavě mi říká, že se to zase může zvrtnout. Mirek je prostě podobný typ muže, jen v bledě modrém, jako byli mí předešlí. Stále váhám, zda se takovému muži a vztahu plně otevřít a riskovat.

Doporučujeme

Články odjinud