S tchyněmi je někdy kříž, to není žádná novinka. Jsou ale takové, které svoji posedlost vlastním synem a nenávist ke snaše zaženou do extrému. Právě o tom vypráví Jana...
Když si vzpomenu na začátek vztahu se svým manželem, divím se, že na mě byla moje budoucí tchyně tak milá. Na každé návštěvě vyprávěla historky z Radkova dětství a byla sladká jako med.
Radikální změna ale nastala, když jsem otěhotněla. Začala být podrážděná a pomlouvala mě před synem. Vadilo jí, že v těhotenství chodím do práce, a prorokovala, že bude dítě určitě postižené.
Laura Poláková
2. ledna 2020
Párkrát padlo i něco o testech otcovství. Ze začátku jsme se jí smáli. Časem nás smích přešel. Říkala jsem si, že by měl Radek stát za mnou, ale ten si to s mámou rozházet nechtěl. A tak jsme se hádali spolu.
Mysleli jsme si, že se vše uklidní narozením Natálie, stal se ale pravý opak. Tchyně byla velmi znepokojená, že máme dceru a ne syna (u nich v rodině se prý vždy rodili jako první kluci). Opět otevřela téma testů DNA.
Laura Poláková
29. ledna 2024
Když přišla do porodnice, ani si vnučku nechtěla pochovat, jen prohlásila, že Natálie je hnusné jméno a že musí jít domů venčit psa. Radek byl smutný, mně bylo do breku. Manžel mě ale ujišťoval, že si jen musí na roli babičky zvyknout.
Pak Radkovi oznámila, že k nám odmítá chodit, protože má pocit, že ji nesnáším. A jestli ji chceme vidět, tak ať přijdeme k ní do bytu. Jednou za čtrnáct dní jsme tam tedy jezdili. Natálce se ale u babičky vůbec nelíbilo. Vždycky celou návštěvu probrečela. Zřejmě cítila to napětí mezi námi.
Laura Poláková
15. prosince 2019
Tchyně mi na oplátku neustále říkala, že jsem špatná matka a že ji neumím utišit. Manžel se mě nezastal, hrál mrtvého brouka. Nejspíš se styděl za vlastní mámu.
Doma mi pak sice vždycky přitakával, že se tchyně chová příšerně, hádky kvůli ní ale byly u nás stejně na denním pořádku. Připadala jsem si jako v blázinci. Došlo to tak daleko, že jsme s Radkem málem šli od sebe.
Laura Poláková
8. prosince 2019
Situace se vyhrotila tím, že začala nosit Radkovi jídlo do práce a stále do něj hučela, že Natálka určitě není jeho dcera. Když ji požádal, aby už konečně s těmi nesmysly přestala, urazila se a přišla odveta. Začala mi volat, sprostě nadávat, řvala na mě, a dokonce mi vyhrožovala fyzickým útokem.
To už byla opravdu poslední kapka. Manžel jí napsal dopis, že pokud se nehodlá chovat normálně, tak je mezi nimi konec. Radek se sice ze začátku trápil, ale pro všechny to byla velká úleva. Párkrát se k nám doneslo, jak nás tchyně ošklivě pomlouvá. Náš vztah ale celý tenhle tyátr nakonec posílil.
Už je to několik let, mezitím se nám narodilo druhé dítě, ale tchyně pořád nepřišla k rozumu. A to i přesto, že tentokrát je to chlapec, po kterém tolik toužila. Byla bych ráda, aby děti měly obě babičky, ale tady to zřejmě nikdy nevyjde…