Naše situace v rodině je na bodu mrazu a vše jsem zavinila já. Se svou dcerou Kateřinou jsem měla vždy výborné vztahy, a teď se bojím, že se to nikdy nenarovná a nebude takové jako dřív.
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že se to stane mně, určitě bych se tomu pouze smála. Jenže nyní mi do smíchu není. Zamilovala jsem se totiž do partnera své dcery a samozřejmě se vše provalilo. Nevím, co dělat a jak obnovit naši důvěru, a trápí to mě i dceru.
Kateřině je 20 let a je moje jediné dítě. Měla jsem ji hned po škole, ve svých 19 letech. S jejím otcem jsme se rozvedli, když jí bylo 5 let, a od té doby jsme trávily všechen volný čas spolu – a bylo nám dobře. Ona byla a stále je rozesmátá a optimistická povaha, vždy jsme spolu podnikaly různé holčičí aktivity, sportovaly, jezdily k moři – zkrátka byly jsme nerozlučná dvojka.
Loni si Kačka našla přítele – a svěřila se mi hned. Akorát mi neřekla, že je mu téměř 30 let. Vlastně jí to asi nepřišlo zvláštní, aby mě měla upozornit. A tak když jednou ohlásila, že ho přivede domů ukázat, nějak jsem podvědomě čekala ušatého mladého klučíka. Ale ono se nestalo. Na nedělní oběd vkráčel do našeho bytu nádhernej chlap, na kterém bylo hned vidět, že už o životě něco ví. Bylo to milé setkání, hned jsme si padli všichni společně do noty a já jsem si v duchu říkala, že si dcera vybrala dobře.
Jenže pak se Kateřina vydala s kamarády na 2 měsíce do Austrálie – cestovat a zdokonalit se v angličtině. Její přítel Roman s ní nejel, protože mu to pracovní povinnosti nedovolily.
Po dvou týdnech zvonil telefon – a Roman mi volal, protože jsem měla ten den svátek. Přál mi všechno nejlepší a byl milý. Nevím proč, ale pozvala jsem ho k sobě na kávu a myslela si, že si jen popovídáme. On moc rád přijal. Z jedné kávy jsme přešli na víno a odpoledne pokračovalo příjemným večerem a skončilo vášnivou nocí.
Dodnes nevím, jak se to stalo a kdy přeskočila jiskra, ale vím určitě, že to bylo vzájemné a že jsem já nebyla ta, která by ho vědomě sbalila jako nezkušeného zajíčka. Naopak, snažila jsem se nepodlehnout – ale neustála jsem to.
Ráno jsem Romana vyprovodila na autobus a prosila ho, abychom to brali jako úlet a vše si nechali pro sebe. Jenže on kupodivu řekl, že to nejde, že se do mě zamiloval a chce být se mnou, že Kateřinu má rád, ale necítí k ní zdaleka to, co ke mně.
Bezradná a poblázněná krásným mužem jsem se s ním ještě párkrát sešla a vždy to bylo nádherné. Jenže brzy se dcera vrátila z Austrálie a Roman jí pod tíhou špatného svědomí vše přiznal.
Od té doby si to Kateřina nechce nechat vysvětlit a bere vše jako dvojitou zradu. Já jí rozumím a mrzí mě to, ale v životě se takové věci občas stávají a já jen doufám, že mi časem odpustí.
Jana, 40 let