JANA (42): Nedokážu být věrná, nezměnila to ani touha po dítěti | Foto: iStock

Foto: iStock

JANA (42): Nedokážu být věrná, nezměnila to ani touha po dítěti

Zájem opačného pohlaví si Jana vždy užívala a vztahy i poznávání vlastní sexuality pro ni bylo dobrodružství. Že prožije život po boku jednoho partnera ji děsila a změna nenastala ani ve chvíli, kdy zatoužila po miminku.

Vždycky jsem se líbila klukům, nadbíhali mi snad už v sedmé třídě na základní škole. Nejspíš díky mým přednostem. Už tehdy jsem byla vysoká, dlouhonohá a nosila vlasy do pasu. V té době mě ale žádný ze spolužáků nebral, jen jsem vnímala, že se o mě zajímají, ale to bylo tak všechno.

Z mé strany se to zlomilo v prvním ročníku střední školy. Ve třídě nás holek bylo jen pár, kluci jednoznačně převažovali. A ti se předháněli v tom, který mě zaujme víc. Jeden pro mě vypracovával úkoly z matematiky, protože jsem v ní plavala, nabídl se, že mě bude doučovat. Další mi nosil svačiny. Třetí mě zval po vyučování na mléčné koktejly a do kina…

Byla jsem trochu mrcha, tušila jsem, že to nedělají jen tak a doufají, že jim kývnu na rande, ale to jsem neměla v plánu. Bavilo mě si s nimi hrát a využívat všech výhod, které nabízeli. V té době jsem totiž měla oči spíš pro kluky z vyšších ročníků. Nemusela jsem se snažit, stačilo mrknout a už se šlo na rande.

O panenství jsem přišla záhy po svých patnáctých narozeninách, fakt to ale nebylo z lásky, prostě jsem to chtěla konečně zkusit. V rychlém sledu jsem se vyspala s dalšími třemi kluky. Bavilo mě experimentovat, poznávat. Navíc mě kluci vždycky odměňovali dárečky. A to se mi opravdu líbilo. Měla jsem parfémy, značkové rtěnky, o kterých se mým spolužačkám ani nesnilo.

Přiznávám, manipulovala jsem se svými příležitostnými milenci, ale výčitky jsem neměla, vždyť si se mnou splnili sen. Dost mi to tehdy stouplo do hlavy, měla jsem pocit, že díky svému tělu dosáhnu všeho, co jen budu chtít.



Sex mě hodně chytil, byl to pro mě relax, radost. S jedním partnerem bych asi umřela nudou. Navíc jsem se chlácholila tím, že za to střídání vlastně ani sama nemůžu. Že to mám v genech. Moje dětství nebylo ukázkové. S mým otcem se máma rozvedla, když mi byly tři a bratrovi pět let. Další léta si domů co chvíli vodila nové známosti. Ani jsme je nestačili dobře poznat, a už tu byl nový, další strejda.

Takže jsem si svoji promiskuitu vykládala tak, že jsem prostě podobného založení jako moje máma. Netrápilo mě to tedy nijak zásadně, i když mi to tu a tam komplikovalo život, některé náhodné známosti byly dost urputné, pronásledovaly mě, psaly stovky SMS zpráv, prosily, vyhrožovaly…

Ve třiceti ve mně dozrálo přání mít dítě. Věděla jsem ale, že kvůli tomu nehodlám měnit životní styl. Usadit se, být věrná jednomu muži a budovat rodinný krb byla představa, ze které jsem se klepala hrůzou. Chtěla jsem dál svůj bezstarostný život a dítě k tomu.

Nakonec jsem si jako otce vybrala dobrého kamaráda, je to chytrý, veselý, zábavný kluk. Našemu synovi je deset let. V péči o něho se střídáme. Když je týden u táty, mám dost času na to, žít stejně jako před jeho narozením.

Maximálně mi to vyhovuje. Vždycky mě to nabije tak, že ten další týden, kdy jsme s malým Patrikem spolu, jsem ta nejlepší máma. Okolí můj přístup k partnerství a nezávaznému sexu odsuzuje, ale to mě vůbec netrápí. Jedině takhle jsem šťastná.


 

Doporučujeme

Články odjinud