JANA (42): Řídila jsem auto, ve kterém zemřel můj syn. Jak se s tím vyrovnat?

28. 2. 2021
JANA (42): Řídila jsem auto, ve kterém zemřel můj syn. Jak se s tím vyrovnat?
Poklidný rodinný život se Janě ze dne na den změnil v horor. Cestou na synův zápas měla autonehodu a její chlapeček zemřel. I když nemohla nic dělat, výčitky ji trápily. Nevěděla, jak se se smrtí vlastního dítěte vyrovnat. Zároveň ale věděla, že musí dále dýchat a být tady pro svou dceru.

Sportovní kroužky

Můj příběh začíná asi ve chvíli, kdy jsem se seznámila s Davidem. Několik let jsme spolu chodili, pak jsme se vzali a ve třiceti letech jsem porodila naše první dítě. Byla to dcera Karolínka. O dva roky později přišlo na svět naše druhé dítě, syn Honzík. Vše bylo krásné a osud nám psal spokojený životní příběh.

Obě děti byly po mě i Davidovi sportovně nadané, a tak si každý vybral sportovní koníček, který jej bavil. Karolínka začala chodit do kroužku moderních tanců a Honzík se zamiloval do florbalu. Obě děti měly dvakrát až třikrát týdně trénink a často jezdily na různé soutěže a přátelské zápasy.

Auto v protisměru

Soutěže bývaly vždy o víkendech. Mnohokrát se nám stalo, že v jeden termín měla soutěž Karolínka a Honzík měl ve stejný den zápas. Museli jsme se tedy s Davidem rozdělit a každý doprovázel jedno dítě. V jeden takovýto den jsem vezla Honzíka na zápas do Ostravy. Počasí nebylo moc pěkné, chvíli pršelo a chvíli zase svítilo sluníčko. Slunce se v mokré cestě nepříjemně odráželo, takže jsem musela jet hodně opatrně.

V jedné vleklé zatáčce jsem před sebou najednou uviděla druhé auto. Jelo v mém směru a řítilo se přímo na nás. Já jsem neměla kam uhnout a jediné, co jsem mohla, bylo začít prudce brzdit. Ani tak jsem se srážce nevyhnula. Na mokré vozovce dostalo auto v zatáčce smyk a řidič prý svoje auto nemohl vůbec ovládat.

Když zemře syn

Hned co jsem se ze srážky trochu vzpamatovala, začala jsem volat Honzíkovo jméno. Jenom něco mumlal, ale pořádně mi nemohl odpovědět. Přes rameno jsem viděla, že má Honzík zavřené oči a teče mu krev po čele. Jeho autosedačka byla celá rozbitá. Já jsem se nemohla dostat ven z auta, měla jsem zaklíněné nohy pod volantem.

Během chvilky jsem slyšela sanitku. Byla jsem při vědomí, takže jsem lékaře a hasiče prosila, aby napřed pomohli Honzíkovi. Zakrátko jsem slyšela přistávat vrtulník. Hned jak Honzíka vytáhli z auta, naložili jej do něj a rychle odletěli do nemocnice. Mezitím mě vytáhli z auta a sanitkou odvezli k Honzíkovi.

Byla jsem v šoku z celé autonehody, ale nejvíc jsem se bála o Honzíka. Když jsem v nemocnici dostala základní ošetření, přišel neznámý lékař a informoval mě, že se jim Honzíka nepodařilo zachránit a bohužel v nemocnici zemřel.

Jak se se smrtí dítěte vyrovnat?

V tu chvíli jsem chtěla zemřít taky. V uších jsem slyšela, jak na mě ještě Honzík v autě něco mumlal, a nemohla jsem tomu uvěřit. Omdlela jsem a probudila jsem se až ve chvíli, kdy byl u mé postele David a Karolínka. Všechno už věděli. Drželi mě za ruce a nic jsme neříkali. Jen jsme se na sebe dívali a tiše plakali.

V nemocnici jsem byla ještě týden. Sama na pokoji jsem neustále přemýšlela, jestli jsem mohla něco udělat jinak. Nemohla jsem uvěřit, že je můj chlapeček mrtvý. Z nemocnice jsem šla rovnou na Honzíkův pohřeb. Manžel pozval jen nejbližší rodinu a bylo to tak dobře. Po pohřbu jsem už mohla jenom přemýšlet o tom, jak se se smrtí našeho dítěte vyrovnat. Pořád tady byla Karolínka, pro kterou jsme tady museli být.

Tragickou smrt syna jsem sama nezvládla

Ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna já se budu muset nějak poprat se smrtí vlastního dítěte. A co víc, že budu u jeho smrti tak blízko. Každý den jsem si přemítala, co bylo špatně, co jsem mohla udělat jinak, jestli za to nemůžu já. David, Karolínka, moji i Davidovi rodiče – všichni stáli za mnou a nikdo mi nic nevyčítal. Já jsem si ale pořádnou kupu výčitek nakládala sama.   

Brzy jsem pochopila, že se se smrtí vlastního dítěte nedokážu vyrovnat sama. Začala jsem navštěvovat psychologa, který mi pomohl pochopit, že jsem nemohla nic dělat a že jsem to nemohla ovlivnit. Hodně mi pomohlo i uzavření policejního vyšetřování.

Výsledky ukázaly, že jsem opravdu nemohla nic dělat. Vyrovnat se se smrtí Honzíka mi pomohl samozřejmě také David a Karolínka. Společně jsme vyklidili Honzíkův pokojíček a každý jsme si k sobě vzali jednu Honzíkovu věc.

Abych se se smrtí Honzíka mohla vyrovnat, musela jsem přestat myslet na ten tragický den. Nahradila jsem jej těmi krásnými myšlenkami, které mě s Honzíkem pojí. A snažím se dále žít a dýchat. Pro Karolínku a pro Davida. A Honzíka budu mít navždy ve svém srdci.  

VIDEO: Jak může úzkost ovlivnit náš celý organismus? Podívejte se na video a dozvíte se to.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Milí Raci, blízcí mají dojem, že si berete všechno osobně. Problémy řešte chytře a nevyhýbejte se radikálním variantám. Nejdůležitější je připustit si, proč obtíže vznikají. Jak z vás…