Tchyni je 62 let. Je zdravá, zachovalá a dobře zajištěná dáma, přesto rezignovala na život. Vede pohřební řeči, zanedbává zevnějšek a dala si pořadník do domova důchodců. Všechny nás svým přístupem týrá.
Přestala se o sebe starat, přestala být ženou
S tchyní mám úplně normální vztah, v něčem si rozumíme, v něčem ne, navzájem si do životů nezasahujeme. Vždy jsme respektovaly jedna druhou. Nicméně asi před rokem mi začalo docházet, že se s tchyní cosi stalo. Bylo léto, tchyně byla už druhý měsíc na chatě, kde má řadu dlouholetých přátel. My měli po dovolené, dcery po táboře, a tak se jelo za babičkou. Jenže tu jsme nepoznali! Místo upravené dámy s „šik“ rezavým mikádem nás přivítala stařenka s popelavými šedinami a krátkým nevzhledným sestřihem. Její štíhlá a lehce nachýlená postava zezadu vypadala jako postava starého kostnatého muže. Tchyně je bývalá středoškolská učitelka a vždy o sebe velmi dbala, chodila na kosmetiku, ke kadeřníkovi, cvičila, vymetala s kolegyněmi různé kulturní akce, jezdila na výlety – zkrátka byla velice činorodá. Nic z toho už ale neplatí.
Koupila si hrob a dala si pořadník do domova důchodců!
S manželem si lámeme hlavu, co se stalo. Tchyně odešla před lety do předčasného důchodu, dle jejích slov si chtěla užít peníze, které jí odkázal její manžel. Začala cestovat, stále měla nějaké plány a plno zájmů, často jsme se vedle ní cítili jako senioři. Jenže energická tchyně najednou s cestováním i plánováním skončila, postupně se přestala starat o svůj elegantní zevnějšek a naprosto „zbabkovatěla“. Dokonce si koupila hrob a dala si pořadník do domova důchodců! K tomu všemu začala vést řeči typu: „To už pro mě nemá cenu předělávat, dlouho tu nebudu. To je pro mě škoda, už jsem stará!“ a podobně. Stará? V 62 letech? To budeme s manželem ještě splácet hypotéku a tvrdě pracovat!
Volali jsme její lékařce, ale prý je zdravá!
Švagrovou chování její matky vyděsilo natolik, že udělala něco, za co by jí tchyně pravděpodobně strašně vynadala, kdyby o tom věděla. Sjednala si totiž schůzku s tchyninou praktickou lékařkou a svěřila se jí s našimi obavami. Byla přesvědčená, že je tchyně vážně nemocná, ale tají to. Lékařka nejdřív velmi taktně odmítla se švagrovou mluvit, ale nakonec se rozmluvila. Tchyně je prý z pohledu lékaře na svůj věk v perfektní formě, mentální i fyzické. A tak manželově sestře nezbylo, než se maminky na rovinu zeptat. „Holčičko zlatá, je to jednoduché, prostě jsem už stará a nehodlám se nijak přetvařovat, že to tak není!“ Jenže to ke tchyni vůbec nesedí. Kam najednou vysublimovaly její nezdolná životní energie, optimismus a chuť do života?
Vyptávali jsme se, kde to šlo
Švagrová se taktně vyptávala i tchyniných bývalých kolegyň, zda třeba neonemocněla či nezemřela nějaká její kamarádka či oblíbený žák, prostě jestli se nestalo něco neobvyklého, nepříjemného, co by tchyni vážně zasáhlo. Na nic jsme nepřišli! Nejde o to, že bychom byli zvědaví a chtěli se mamince šťourat v soukromí, jen si nikdo z nás nemůže zvyknout na tak obrovskou změnu a máme strach. Něco za tím musí být! Z šik dámy s mnoha zájmy je najednou rezignovaná babka, která budí dojem, že jí smrt už překročila práh domu a klepe na dveře od obýváku. A právě tak pohřební atmosféra panuje nejen u tchyně doma, ale i u jejích nejbližších.