JANA (43): Má zdravá a vitální tchyně už jen čeká, až umře

helza: Pamatuju. A taky si vybavuji tu dobu, kdy to začalo s mým tátou - moc jsem se tomu tehdy divila a nechápala to. On, pedant na pořádek. Chápu, že vypouští činnosti, které považuje za zbytečné, ostatně to i mladší člověk ve formě, pokud se toho na něj nasype moc, má ještě před totálním zhroucením tuto možnost. Na druhou stranu právě rozumím tomu, jak to okolí může šokovat, a myslím, že je na místě ujištění, že je vše v pořádku. Možná i vyptání se ošetřujícího doktora, byť to může být přes čáru, ale pokud je to pro klid a dál se nebude do ničeho šťourat, tak asi proč ne...

Jupíííí, boxíky zmizely!!! Takhle se to dá číst.

Mata69: Možná, že to je ono. Celý život ji viděli jako babičku " v pohodě" a ona už v pohodě není. A možná už dlouho. Pro každého je totiž představa, co je to být v pohodě a žít, něco jiného. Jestli byla babička taková, jak ji Jana popisuje, pak se už možná v padesáti vůbec v pohodě necítila a život, jaký má a jaký ji čeká se jí nelíbíl. Byla zvyklá mít vše pod kontrolou a žít podle svých představ a svého plánu, najednou se musí podřizovat svým možnostem, možnostem svého věku. A tak už nechce dál sobě a rodině předstírat, jak moc je v pohodě, protože subjektivně v pohodě už dávno není. Už si taky nechce nalhávat, že se to vůlí, cvičením, či nějakým zázrakem začne najednou obracet a ona začne mládnout. A s touto situací, s tím přiznáním si toho, co je, s tím se nyní snaží smířit a vyrovnat. A s tím se musí smířit a vyrovnat i rodina. Podobným obdobím prochází například i většina lidí při odchodu do penze, i když se na ni velice těší. A pak si najednou uvědomí, že tohle je už konec, že už je nečeká nová práce, budování kariéry, noví kolegové, žádné výzvy a hledání, že vyšli na cestu směrem ke smrti. Je to sice období přechodné a oni rychle zjistí, že i v penzi je čeká fůra práce, ale projít si tím musí. Každý je jiný a subjektivní pocity nemůžeš nikomu brát. Může jít samozřejmě i o nemoc, je taky možné, že babička o ní ví a léčí se. Ale promluvit si s ní tak, aby víc nepokazili, to chce hodně empatie, zkušeností a dovedností, já bych se do toho třeba pustila, ale já bych taky poznala, kdy mám mlčet. Takže nevím, co poradit. V každém případě si myslím, že k životu patří mnoho pocitů a emocí, které člověk musí vstřebat a prožít, aby se cítil úplný, byť jsou to mnohdy emoce bolestné. Tedy zní to blbě, protože nevím, jak to vyjádřit.

Na jednu stranu je 62 letý člověk, který myslí dopředu a až moc to bere vážně k nelibosti okolí, na druhou stranu jsou lidé o 20 let starší, co se drží v baráku, kde už nejsou schopni si ani zatopit ani uvařit a vehementně tvrdí, že to zvládají a že se odsud nehnou. Svým mladým pak připravují perné chvilky, protože si jednou zabouchnou a nemají klíče, podruhé upadnou před domem a nejsou schopni se sami zvednout, potřetí omarodí a děti tam denně musejí z práce běhat se strachem, zda je najdou v pořádku. Kde je u každého ta správná chvíle, aby myslel na stáří? Zažádáno být může, myslím, že senior kdykoli může říct, ještě ne, přeskočte mě? Ono s etaky nějaký ten rok čeká, co si budeme povídat. Babička nechce mladým přidělávat starost a práci, dobře, ale v tomhle věku by se ještě nemusela litovat, a přestat na sebe úplně dbát, že je až tak stará, kazí si sama poslední roky, kdy ještě je jakž takž vitální a má sílu. Ta bude ubývat s každým rokem....

helza: no, na druhou stranu by od 62 let nemusela říkat, že už jen čeká na smrt...to nesvědčí o tom, že je zrovna v pohodě.

Mata69: Právě, to je obojí velice rozumné rozhodnutí, svědčící o skvělém mentálním zdraví jejich maminky.

Mě napadlo, že by měli být rádi, že si dala žádost do DD, protože až by je napadlo to řešit, tak by zjistili, že to není sranda a v danou chvíli nereálné. No a ten hrob taky, ušetřila je budoucího vydání....

Herulinka: V určitém věku člověk už není schopen vykonat tolik práce jako dříve a všechno mu déle trvá. Něco zkrátka ze života vypustit musí. A jelikož stejně tu mladistvou krásu už nenahoní, tak vypustí třeba tu péči o sebe. Pokud se meje, převleče si postel a netopí se ve špíně, tak je to myslím ok. Pokud má tchyně 62 let, pak ji rodina může uvařit a donýst co má ráda, pomoci z okny, pokud to tchyně odsouhlasí, ale nejlíp ji děti pomohou tím, že se budou mamince svěřovat a ptát se jí sem tam na radu, respektovat její názory, prostě ukázat ji, že ji stále berou jako svébytnou bytost, které si váží. Pamatuješ si ještě, jak ses cítila, když ti tcháni "radili", třebaže z lásky, ale z pozice "my to víme a ty jsi mladá a nezkušená"? O moc hůře se musí cítit matka, když se o ni děti starají z pozice "ona už je stará a nemůže a asi už blbne", i když to dělají z lásky.

Já bych názor Elynor nezatracovala, cítím to naprosto stejně, jako ona. Pouze bych brala v úvahu i tu druhou možnost, totiž, že maminka volá takto o pomoc. Nicméně. Rozhodně je v pořádku přihláška do domova důchodců i koupě hrobu. Pro zodpovědného, i mnohem mladšího člověka to nic podivného není. Ani poslední vůle není nic, co by neměla udělat, pokud přiměřeně myslí na zadní kolečka. Z článku navíc nijak nevyplývá, zda se cítí deprese, nebo že je nešťastná, nebo jenom smutná, ani nic podobného. Dokonce ani to, že by se nějak náhle změnila, byť to Jana tvrdí. Jestliže odešla již dříve do předčasného důchodu, pak jistě ne pouze proto, jak tvrdí, aby si užila peněz. Pokud by se cítila ještě plná energie, takto vy neuvažovala. Již tehdy asi cítila úbytek sil a únavu a chtěla si ještě užít, pokud to půjde. To není nic podivného, mnoho lidí ten úbytek sil cítí již po 50., někdo po 55. vyjímečně až po 60. A pokud byla tchyně vždy zdravá a vitální, cítila ten úbytek spíše dříve, jelikož jejímu standartnímu "výkonu" jen ztěží odpovídal už ten po padesátce. A mám takový pocit, že hodně napovídá její věta : "nehodlám se nijak přetvařovat, že to tak není". Ta přesně odpovídá obrazu paní, která se svou vitalitu a chuť k životu snaží udržet seč může, až si jednoho dne uvědomí, že už ji pouze hraje pro své okolí a že se tím jen vysiluje i trápí zároveň. A moudře se rozhodne, že už se nehodlá přetvařovat. Ví, že vlasy ztrácí svou kvalitu a barvením, kadeřením a vším krášlením, je pouze víc poškozuje, tak je nechá na pokoji. Ví, že má objednaný domov důchodců, tak nechce rozhazovat a strkat peníze do čančání starého bytu, spíše si chce našetřit. A udělá všechna ta rozhodnutí, která Janu vyděsí, protože si naivně a hloupě myslí, že ona v jejím věku bude ještě plně práceschopná (přejme jí ten zázrak). A já věřím, že tchyně určitě nestojí o rady dětí........................................................................................................................................Pokud se opravdu něco děje, pak i v tom případě je třeba, aby si maminka sama požádala o pomoc a radu. Jinak to nejde. Navíc, žena, která byla leta učitelkou, která hrála celoživotně jakousi roli matky a rádkyně, roli moudré, vitální ženy, nemůže trpět ničím více, než když je z této role svržena do role chudáka, o kterého se někdo stará, nota bene za jeho zády.

Mata69: Koukám na to. Ale je to bez nich nádherný :-)

Herulinka: k něčemu boxíky dají, k něčemu ne. Zkoušejí to na nás ;-) Kde jsou boxíky, tam nelezu.

Děvčata, prosím, uveďte mne do obrazu - stalo se něco, že v článku nejsou boxíky?? Jsem nadšená!!! Jen tak dál :-)
---
Co se tématu týká - i u nás se stalo něco podobného, a asi i ve stejnou dobu. Nejde o tchýni, ale o mého tátu. Na věk si sice nijak nepřiměřeně nestěžuje, ale dbát o sebe přestal taky. Pořád se za něčím honí, což bylo vždycky, ale tu péči o sebe zapekl úplně. Nevím, zda to může být únava životem, ale dovedu si představit, že se něco takového děje nejen v zaměstnání, ale i v běhu života. Pravda je též, že příbuzenstvo to může zmást a mají strach - ale lepší určitě mít příbuzné, kteří se starají, než aby se na sklonku života na seniora vykašlali, což?

A možná ta změna naznačuje příchod jiné nemoci...velmi podobné chování měl ve stejných letech náš tchán. Tedy kromě té přihlášky do DD. Dnes ve svých 70ti letech má demenci takovou, že už nás občas nepoznává a je prakticky ležící. Dobře, že se zajímají, ale pokud to je začátek něčeho takového, moc toho nezmohou.

Tchyně odešla "před léty do předčasného důchodu." Tak maximálně přede dvěma lety, jestliže měla 2 děti, což vyplývá z článku. To jen pro upřesnění. No, že si zažádala do domova, to je jen dobře, na volné místo se opravdu čeká dlouho. A znám pár starších lidí, kteří si dům s pečovatelskou službou nemohou vynachválit. A nejsou žádní starci nad hrobem. No a ta změna? Jak už zaznělo, může se opravdu cítit unavená a má zcela právo na to, nic nedělat a nebýt aktivní tak, jak bývala. A jestli se rozhodla, že už je stará a dlouho tu nebude, stejně s tím nic nesvedete.

K článku i k diskusi níže. To že si paní zažádala o domov důchodců a řeší hrom samo o sobě není podle mne nic špatného osobně to vnímám jako dobré že si řeší své věci tak aby až případně bude opravdu nemohoucí toto za ní nemuseli řešit příbuzní. Ztráta vitalit sama o sobě také není špatně, byť je tchýně ještě poměrně mladá.
Co ale OK není je to že má tchyně možná depresi a je nešťastná, a to je ten důvod proč se o ni její blízcí bojí. Jedna věc je soukromí a druhá věc je pomoct člověku kterému není dobře i když si o pomoc neříká. Zvláště když se lidi dostanou do psychické nepohody tak potřebují aby si toho někdo všiml, sami si o pomoc často neřeknou a taky sami často nepoznají že jejich stav není OK. Přístup jaký má Elinor se mi nelíbí, mnoho důchodců je opuštěných a deprimovaných právě proto že se o ně nikdo nezajímá. Tady se rodina vyjímečně zajímá, má zájem aby se paní cítila dobře jen neví jak a vy je tu setřete jako nějaké obejdy co tchyni lustrují jako KGB.........pro vás je pravdu normální že když vidíte že se někdo trápí zeptáte se ho on vám řekne že je OK že to necháte být a budete předstírat že mu to věříte a v klidu počkáte až se utrápí? To je vám fakt úplně jedno jak se vaši blízcí cítí? Ono se tchyni fakt mohlo stát ledacos, tak náhlá změna není úplně obvyklá, to že dojde energie je jedna věc to že někdo začne už žít jen s vidinou hrobu je věc úplně jiná. Paní má možná depresi z toho že stárne, možná z něčeho jiného (proto se rodina snažila přijít na to proč), možná j to příznak počínající demence, možná má nádor na mozku díky kterému se jí změnila povaha....... ale ať už je důvod jakýkoli dle všeho je v psychické nepohodě a je dobře že se alespoň někdo zajímá, i když to nedělají ideálním způsobem cením si toho že se vůbec zajímají. Podle mne by si s ní měli víc povídat, jednak pokud jí není psychcky dobře jí to může pomoct už jen díky tomu projevenému zájmu a druhakt tak mohou lépe přijít na to co se s ní děje. Každopádně je dobře že se o staršího člověka rodina zajímá a snaží se pomoct i když možná né ideálně, furt lepší než na ní hodit cinicky bobek.

Elynor: A kdyby se něco stalo budou jim všichni vyčítat, že se nestarali. Berme to tak, že ji chtějí vrátit zpátky do života a nechtějí ji nechat jen čekat na smrt, protože na tu je opravdu ještě mladá.A někdy je holt potřeba na záchranu druhého použít i zdánlivě nefér prostředky.

Stačí, aby někdo z jejího okolí něco hloupého plácl, nebo jí umřela nějaká kamarádka/kamarád a už to z hlavy jen tak nevyhodíte, klidně i několik let. Měla jsem třeba vážný problém, když se mi oběsil nejlepší kamarád kvůli dluhům a nikomu (ani mně) nic neřekl a nepožádal o pomoc. Dostávala jsem se z toho několik let a taky nikdo nevěděl, kde se vzaly mé deprese a "blbá nálada". A to jsem byla o 20 let mladší, než ta paní. K 50. narozeninám jsem si dala dárek a začala na sobě pracovat, abych zase byla "normální" a měla jsem kliku a podporu rodiny, takže dnes jsem přesvědčená, že mám půl života před sebou a plno plánů na dobu, kdy už budu nejspíš pod drnem :-D

Burn out syndrom..

Také si myslím, že je paní unavená. Takových lidí je spousta, co jsou klinicky zdraví, jen opotrebovani věkem a hlavně odpocivaji. Jak je na tom paní finančně, zbyly jí ještě peníze z dědictví po manželovi? Pokud žije jen z předčasného důchodu, možná nema ani na holiče, natož na cestování. I z toho může být rozmrzelá.

Elynor: zcela souhlasím s vaším názorem.Co je dětem do toho,co dělá jejich matka,když to není nic podivného,nenormálního,chorobného? Neřeknu,kdyby např. paní začala hromadit v bytě odpadky,odešla k bezdomovcům,zamilovala se do alkoholika a dala se s ním na chlast a jiné.Možná je to momentální nápad,možná se jí to zrovna teď chce dělat,tak bych počkala,co se z toho vyvine.Jsem podobného věku,tohle bych zrovna neudělala,ale zase chodím (na vsi,kde nyní žijeme) v gumofilcákách,teplákách,rádiovce a pod.,je mi fuk,jestli si o tom někdo vykládá,hlavně,že já se cítím pohodlně!

Elynor: Někdy je dobré utřídit myšlenky nežli se dotknu klávesnice.

Syda1949: chtít můžou, ale ona přece není povinná vypadat a chovat se tak, aby se jim to líbilo. A rozhodně to, že oni něco chtějí, jim nedává právo se vyptávat lékaře (to už je hodně přes čáru) a různě po světě všech jejích přátel a známých. To je jednoduše šmírování a zásah do soukromí a nedělá se to. Nikdy. Udělat to potomstvo mně, tak ho vydědím, aby mělo jiný starosti a přestal se mi montovat do osobního života.

A za co se mají stydět, že chtějí zpátky tu vitální pohodovou babičku, že nechápou co s ní děje a rádi by pomohli?

To, že Jana s manželem budou muset v 62 letech ještě tvrdě pracovat, aby splatili hypotéku, to je spíš smutné a moc bych se tím neholedbala, už vůbec to není argument pro cizí život. Nevím, proč té tchyni nevěří, když jim to ona sama říká, a hledají kdo ví co. Za to vyzvídání všude možně by se měli stydět. Prý nechceme šťourat do soukromí - tak to proboha nedělejte, kdyby to bylo naopak, a někdo takhle šmejdil a všude se vyptával na vás, jak by vám to bylo příjemné? Asi moc ne. To je bohužel častý jev, že si dospělé děti osobují právo kecat svým rodičům do života a vykládat jim, jak by měli být aktivní a kdesi cosi. Na domov důchodců se čeká léta, podat si žádost dřív, než je to akutní a nutné, to je jenom rozumné. A pořídit si hrob taky - aspoň si sama vybrala, jaký a kde, a Jana a manžel mají tím pádem o jednu starost méně v budoucnu. Měli by přestat blbnout, a nechat paní žít. Možná že jí opravdu došla energie a cítí se unavená, předtím si dost užila cestování i jiných věcí, a teď už nechce. Její věc. Jenom její.

To se prostě někdy stává. A zvláště u lidí vždy vitálních a "šik" bývá ztráta vitality, vrásky ve tváři, či jiné známky stáří velkou ránou a tak právě ti, u nichž bychom to nejméně čekali, propadají depresi. Možná by pomohl psychiatr s antidepresivy. Ale podle toho, co vídám a znám okolo sebe, myslím, že ten domov důchodců, pokud je dobrý, bude pro ni velikou vzpruhou. Znám i lidi přes 80. let, kteří v něm naprosto ožili a větu: "proč jenom jsem zde nešel už dávno" od nich často slýchám.