Jana se ve čtyřiceti letech dozvěděla, že má rakovinu prsu. Nádor, který jí lékaři diagnostikovali, patří mezi ty agresivnější a rychle se rozrůstající.
Měla jsem to jako všichni ostatní. Samozřejmě víte, že existuje rakovina, samozřejmě znáte lidi, kteří onemocněli. Ale prostě vás nenapadne, že tahle rána osudu zasáhne i vás. Dlouho jsem nic netušila. Byla jsem sice unavená a hubla jsem, aniž bych o to usilovala, ale to mi, upřímně řečeno, vůbec nevadilo.
V zimě jsem dostala strašlivou chřipku, které jsem se nebyla schopná zbavit. Když to trvalo více než měsíc, antibiotika nezabírala a mně bylo čím dál tím hůř, poslala mě moje praktická lékařka na podrobnější vyšetření do nemocnice. Výsledky byly zdrcující.
Laura Poláková
2. června 2020
Zhoubný nádor. Když tohle slyšíte, nejdřív máte pocit, že je to jen sen, nějaká jiná realita. Pak se začnete probouzet a uvědomovat si, co bude následovat. Já byla úplně nepoznamenaná, netušila jsem, co léčba rakoviny obnáší.
Internet v takových případech není nejlepší kamarád, ale zdroj všech možných nočních můr. Většinou jsem nenašla nic povzbudivého. Spíš strašné příběhy plné bolesti a špatných konců. Úplně vážně jsem přemýšlela o tom, že to skončím sama.
Laura Poláková
28. května 2020
Než procházet martyriem léčby, která bude bolet a nejspíš, soudě podle zkušeností těch, o kterých jsem četla, nedopadne dobře. Nebýt toho, že mám dvě děti, možná bych se fakt zabila nebo přinejmenším zbláznila.
Nádor jsem měla v levém prsu. O to jsem přišla. Po operaci následovalo ozařování. Dočetla jsem se (opět na internetu), že ozařování levého prsu je hodně nebezpečné, protože jím velice trpí srdce. Chvíli jsem dokonce váhala, zda nemám léčbu odmítnout.
Laura Poláková
31. května 2020
Naštěstí jsem ale „vyfasovala“ skvělou onkoložku, která se mi nevysmála ani mne neodbyla, ale vše mi vysvětlila. Neumím jí dodnes dost poděkovat za to, co pro mě udělala. Nejenže mě uklidnila, ale vlastně i dovzdělala.
Vím, že ještě zdaleka nemám vyhráno, ale už se netrápím a nepátrám po špatných zprávách. Prodělala jsem plastiku prsu, ne že by to bylo něco příjemného, každopádně na první pohled není nic poznat.
Laura Poláková
24. května 2020
Já to samozřejmě vím, jizvy nejsou jen na těle, ale i na duši a na takovou zkušenost se zapomenout nedá. Chodím teď na pravidelné prohlídky a modlím se, aby bylo všechno v pořádku. A hlavně už nešmejdím po internetu a nehledám katastrofické scénáře. To mohu jen vřele doporučit všem.