JANA (45): Byla jsem závislá na své dceři, pomohl mi až psychiatr

25. 5. 2021
JANA (45): Byla jsem závislá na své dceři, pomohl mi až psychiatr
Představa o výchově dcery se Janě vymkla z rukou. Nakonec to vyřešila dcera, která se osamostatnila navzdory výhrůžkám matky poměrně brzy. Oběma to však velmi prospělo.

Byla jsem svobodná matka

Je mi pětačtyřicet let, jsem asistentkou starosty na malém městě, kde i bydlím. A do nedávna jsem žila jen se svou dcerou Simonou, v té době studentkou posledního ročníku gymnázia. Se Simoniným otcem jsem se seznámila na dovolené v Itálii, klasika, krátký dovolenkový románek, který rychle skončil, nicméně já po pár týdnech zjistila, že jsem těhotná.

Po své babičce jsem zdědila krásný byt, od rodičů měla finanční i psychickou podporu, a tak nebyl důvod těhotenství přerušovat a vlastně jsem byla i ráda, protože děti jsem vždy milovala a měla k nim vztah. Říkala jsem si, že časem si určitě najdu nového partnera, který bude milovat nejen mě, ale i dítě.

Chorobná závislost na dceři

Uvědomovala jsem si tu obrovskou zodpovědnost, ale na druhou stranu se těšila na výchovu holčičky jen v mé režii. Nikdo mi nebude diktovat, jak mám nebo nemám něco dělat, a vyhnu se tím i kompromisům, které v manželském nebo partnerském soužití kvůli dětem přicházejí. Proto jsem vlastně až tak náhradního otce nehledala, o mé dítě se přece s nikým dělit nechci a nikdy nebudu. To byly mé tehdejší myšlenky a názory, a protože jsem byla vždy trochu paličatá, rady rodičů a přátel jsem slyšet nechtěla, měla jsem svou pravdu a představu o životě.

Dle mého názoru jsem vše opravdu zvládala, ale jak čas běžel, ke své dceři jsem si vytvořila až nezdravé pouto, to jsem ovšem schopná říci až dnes, s odstupem času. Říkala jsem si, že když Simonka nemá otce, musím jí já být jistotou a oporou. Fixace na dceru však přerostla až v touhu ji ovládat a vlastnit.

Svou dceru jsem si hlídala

Simoniny prarodiče bydleli daleko, a tak na prázdniny jezdila výhradně jen se mnou. V podstatě až do současné doby nebyl den, kdy bychom nebyly spolu. Vždy když měla Simona jet někam se školou na více než jeden den, napsala jsem omluvenku, že se dcera necítí dobře. Vlastně ani nevím proč. Aby mi ji nikdo nevzal? Neukradl?

Kvůli mému sobeckému chování začala mít Simonka problémy ve škole, neměla žádné kamarádky a v pozdějším věku vůbec nepřipadal v úvahu nějaký vztah s klukem. Simča si navíc začala uvědomovat, že jsem si z ní udělala svého partnera a kamarádku v jednom a dost ji omezuji.

Milovat své dítě je naprosto v pořádku, ale mateřská láska musí mít své hranice. To už vím. Simona do téměř dospělého věku můj vztah vnímala v podstatě jako normální stav, ale od jejích sedmnácti let ji začala moje závislost obtěžovat. Jak mi později svěřila, často dlouho do noci o všem přemýšlela a došla k závěru, že má opičí láska ji ochuzuje o svobodu. A já už dnes mohu napsat, že i o možnost zdravě se psychicky a emočně vyvíjet. Závislost matky na dceři může být pěkně nebezpečná. 

Dcera odmaturovala, našla si práci a pronajala malý byt na druhém konci města. Za pár měsíců po tom se seznámila s příjemným mužem a začala žít normální reálný život bez téměř celodenního dohledu a vlivu své matky.

Konečně mám partnera

A já? Já jsem se totálně zhroutila, prosila, plakala, vyhrožovala, že si něco udělám, pokud se ke mně Simča nevrátí. Nakonec jsem musela vyhledat pomoc psychiatra. Dnes už vím, že jsem udělala při výchově velikou chybu, a mohu jen děkovat Bohu, že Simona včas a zdravě začala moji závislost řešit, a vzala tak naše osudy do svých rukou. Dnes spolu máme myslím normální zdravý vztah matky s dcerou. Za nějaký čas jsem si také našla partnera, bývalého spolužáka ze školy, a jsem velmi šťastná. Ale musela jsem kvůli tomu spadnout, jak se říká, „na dno“.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Sklízíme jahody, třešně a višně. Bylinky rostou jako o závod, proto se s nimi naučte zacházet a přidávejte si je do všech jídel. Veganská strava se stává oblíbenou i pro masožrouty, a to…