Sexuální přitažlivost a láska jsou dvě různé věci. Alespoň někdy. Své o tom ví Jana, která se sice před rokem a půl rozvedla, ale stejně by nejraději se svým ex zase skončila v posteli.
Minulou neděli večer mi Dan, můj ex, vracel děti. Měli společný víkend, akorát se vrátili z chalupy od jeho rodičů. Byli utahaní, ale sršela z nich dobrá nálada a všichni byli trošku přichycení od sluníčka. Jak jsme tak všichni čtyři stáli v předsíni, projela mnou najednou pekelná bolest a touha vrátit všechno zpátky. Cítila jsem najednou energii naší původní rodiny a zastesklo se mi po ní.
Nic na tom neměnil fakt, že jsem se hodinku předtím vrátila od svého přítele, se kterým jsme spolu strávili skvělý víkend. Jenže když jsem teď viděla opáleného Dana, podlomila se mi kolena a já chtěla, aby mi dal pusu a zavtipkoval něco ve stylu, tak jak ses měla a co bude k večeři?
Dan se mi vždycky líbil, přitahoval mě i po letech společného soužití. Navíc jsme se nerozešli ve zlém, náš vztah prostě postupně ochladl, začali jsme si každý žít víc a víc svůj život, občas jsme se hádali, ale nic zásadního, prostě takové rutinní manželství. Fungovali jsme výborně jako rodina, ve které partnerský vztah šel víc a víc do háje. Ale tak funguje spousta vztahů, takže co.
Jenže asi jsme oba chtěli od života víc, nejprve to tak měl Dan, který si prostě našel jinou ženu. Jednoho dne mi zkrátka řekl, že má pocit, že mezi námi už nic není, a že se zamiloval a chce se rozvézt. Samozřejmě mě to sebralo, brečela jsem, byla jsem nešťastná. Ale protože jsme ani jeden na druhého neházeli špínu, nevyčítali si, co kdo komu za ty roky udělal, proběhl nakonec rozvod vcelku jednoduše.
Když jsme se oklepali, tedy hlavně já, z prvotního šoku, dokázali jsme s Danem jako rodiče bez problémů fungovat dál. Dan byl velkorysý, dával dětem skoro deset tisíc korun na výživném, navíc je bral v zimě na hory, v létě na dovolenou a ještě mi pomáhal, když se platily kroužky a podobně. Než jsem se seznámila s Lubošem, svým přítelem, pomáhal mi v bytě i s opravami.
Nejednou to pro mě bylo těžké, když třeba vrtal dětem v pokojíčku polici a já slyšela, jak se smějí, pak jsme spolu prohodili pár vět a jak tak stál opřený ve dveřích, vysoký, pořád i po letech štíhlý, s šedinami ve skráních, měla jsem sto chutí se k němu přitulit. A kdyby tam nebyly děti, tak si s ním vlézt i do postele. Takže jsem se kousla do jazyka, zatnula pěsti a odešla do kuchyně, kde jsem chvíli měla zavřené oči a zhluboka dýchala.
Samozřejmě když jsem začala chodit s Lubošem, přestal mě Dan tolik brát, ale pořád je to pro mě přitažlivý chlap. I když situace jako minulou neděli už jsou spíš výjimka. Nevím, jak to má Dan, ale občas mám pocit, že v jeho očích zahlédnu záblesk, který mi připomíná staré časy. Neodvažuju se ho zeptat, protože se bojím, co by přišlo pak. Už ho vlastně nemiluju, to, jak je to teď, mi vyhovuje, s Lubošem jsem šťastná, jen jsou prostě situace, kdy Dana strašně chci. Takže se s ním striktně vídám jenom s dětmi a nikdy si nedovolím zůstat s ním sama.
