Jarda (56): Žena pořád uklízí, je to k nesnesení. Je to důvod odejít?

janky: Cizí boty nebo přezůvky bych na sebe nevzal i když je to rodina.Již ta představa se mi hnusí.

Dobře,je to peklo,ale horší peklo je,když je ženská naopak špindíra a neuklízí,obrazně řečeno,překročí lejno co doma nechtěně udělal váš pes.Takových jsou také mraky.A to je teprve síla.To už radši to menší zlo,jak se říká a radši tady tu úchylnou.

Celé mi to připomnělo známou - celá rodina se musí zouvat v garáži, aby doma nezadělali, přes dvůr jdou z garáže v pantoflích/kroksech, které se nechají před vchodem do předsíně, kde si každý musí obout své přezůvky na doma. Před špajzem mají další přezůvky, univerzální pro všechny, které si musíte vzít, když si jdete pro něco do špajzu. Aby se nenanosilo....

Sonya60: To si nemyslím. Jak znám český personál v hotelích vyšší kategorie(mimochodem dělám v tomto oboru víc než 18 let)hnal by jí i s tím jejím přehnaným šůrováním ven. Až by se za ní prášilo.Protože by nestihla normu na úklid. A ta tam skutečně je.A pak by se při pohledu na výplatnici a po pohovoru s vedením hotelu asi zhroutila. (A kdyby komandovalal hosty,zle by jí došlo.) FAKT:V tom nejlepším případě a už by jí vezli do toho cvokhausu či k psychoušovi,kam evidentně patří. A manžel by si od ní konečně a regulerně odpočinul.

farah.farah: Já se s ní pokud možno moc nedružím, krom uklízení má i jiný "mouchy" tak na hranici psychiatrické poruchy, je dost těžký s ní vyjít, takže nějaký svěřovací hovory nevedem, jako nikdy jsme si nic zlýho neudělaly, ale po půlhodině je z ní člověk sám na prášky. Co jsem tak pochopila, tak chtěla být "dokonalá" a tu dokonalost napřela na dokonale uklizenej barák. A pak někdo dostal žízeň, vytáhnul její dokonale naleštěnou skleničku, ochytal dokonale vyleštěnej kohoutek, nacákal vodu do dokonale vycíděnýho dřezu... prostě se hroutila, že ta "dokonalost" nevydrží. Chvíli byla na psychiatrii, pak dost dlouho brala léky. Teď je x let bez léčby, jako je trhlá, ale furt to nepřekračuje nějaký hranice "normálnosti", tak asi OK.

lebahu: a říkala něco o tom jestli přišla na to proč to dělala, když už je to dneska lepší? ...byl to jen strach z bacilů a nebo měla nějakej program že když nebude vše dokonale uklizené tak se stane nějaká katastrofa?

helza: to jste napsala velmi hezky. Také si myslím, že paní prostě je regulérně nemocná, protože její chování už dost výrazně překročilo hranice jakési normálnosti, či obvyklosti, a je potřeba to s ní takto řešit a tak k ní přistupovat. Prostě si přznat, že ona to nedělá proto, aby mě co nejvíc prudila a otravovala život, ale že si zkrátka nemůže pomoct - i kdyby už měla náhled, že je něco špatně, nemohla by si pravděpodobně sama pomoct. Moje maminka byla psychiatrička a o podobných případech by mohla vyprávět hodiny (např. o paní, která měla utkvělou představu, že zapomene zamknout byt a vykradou je a ať šla kamkoliv, nikdy nedošla, protože se vždycky před domem obrátila a vyběhla schody to zkontrolovat, pro jistotu.... A tak to dělala, dokud se úplně nevyčerpala a nemusela nakonec zůstat zničená doma. Taky nepomohlo, že jí doma říkali horem dolem, že se nic nestane, kdyby jednou zapomněla). Takže i já si myslím, že zkoušet ji "napravit" tím, že začnu dělat schválnosti, drobit po koberci apod., jí nejenže nijak nepomůže, ale vše ještě zhorší. Přikláním se k názoru, že by si s ní měl v prvé řadě promluvit - taky mi v článku chybí jakákoliv zmínka, že by to s ní někdy řešil (přičemž by nejspíš pomohlo, kdyby se to řešilo zavčasu, než se její stav tak rozjel). A pak se uvidí - pochopí to? Přizná sobě (i jemu), že je to už špatně? Řekne mu, co ji tak nutí pouštět se do neustálých úklidů? Nebo to nevidí vůbec a bude tvrdit, že ona je v normě a on čuník? Kdyby to sama ještě neviděla, asi bych se taky zašla nejprve poradit k odborníkovi, co s tím, a podle toho pak jednala.

Jinak ono co je "uklizeno" či "pořádek" je silně individuální pojem. Pokud vynecháme extrémy jako je hromadění odpadků či takové vše desinfikující osoby, řekla bych že cokoliv mezi tím je normální a záleží na každém, jestli se v tom svém pořádku či bordlíku cítí dobře. Někdo meje okna co 14 dní, někdo 2x do roka, jinej až už přes ně není vidět, ale pokud mu to tak vyhovuje, je to jeho věc. Dělat něco jenom proto "že se to patří" a "aby mě lidi nepomluvili" je blbost.

farah.farah: Donesla chleba z obchodu a stříkala ho desinfekcí (jakou netuším), prostě byla přesvědčená, že je plnej bacilů. Jak začalo balený pečivo, tak potom kupovala jenom to a to už nedesinfikovala. Jako dnes je schopná si z toho dělat srandu, ale muselo to být šílený období.Ráno vstala ve 3, uklidila celej barák, šla na 7 do práce, přišla ve 4 (nikdo doma nebyl) uklidila celej barák protože se to zaprášilo, pak spáchala nějakou večeři, znovu uklidila (protože se vše zašpinilo tím vařením) a až všichni zalezli do postelí znova vytírala celý barák (protože ho rodina znečistila), aby mohla druhý den ve 3 ráno vstát a uklízet, protože se to zaprášilo v noci... Rvala ti z podruky neojedený talíře a nedopitý kafe, aby mohla umýt nádobí a šílela, když si někdo sedl na gauč a pokrčil takovej ten chlupatej přehoz. To nutila návštěvu vstát a urovnávala to. Prostě to nebyl barák, to bylo muzeum kde se na nic nesmí sáhnout křížený se streilním operačním sálem. Divím se, že to švára přežil (ale jako autor článku byl radši zalezlej v garáži aby měl klid).

helza: Jasně, máš pravdu, ale tady tím že jí neustále ustupuje ji jenom utvrzuje v tom, že její počínání je normální (a všichni okolo kdo to tak nedělají jsou špindíry). To je jako by (dle tvého přirovnání) ten beznohý tvrdil, že nemít nohy je normální a partner (aby byl doma klid) si je taky uříznul. Pokud on se nesekne nezačne se chovat normálně (nemusí být prase a dělat naschvály, prostě normálně žít, užívat byt a auto k tomu k čemu slouží a nebýt jejich uklízecím otrokem) a nedonutí ji jít se léčit, nic se nemění. Ona na to sama nepřijde, že má prolém. Švagrovku na psychinu dostalo až to, že padla vyčerpáním, jinak by desinfikovala dodnes.

lebahu: jak se proboha desinfikuje chleba???

Opět mi v celém tom nářku chybí jediná zmínka o tom, že by se pán o tom s manželkou snažil nějak mluvit.........přijde mi, že celý život vždy radši ustoupil než aby jí dal stopku a tak ustupoval ustupoval (viz auto a přezůvky) až už nemá vůbec prostor k žití a diví se že to manželka nevnímá.........jak by mohla když nikdy nic neřekl?Být jím tak si s ní v prvé řadě promluvím.jasně možná s ní řeč nebude ale taky možná jo, když to nepodá jako obvinění ale normálně lidsky jí to vysvětlí, možná společně s dcerou aby pochopila že i jí z domu vyhnala právě její přehnaná potřeba uklízet.Paní si tím něco kompenzuje možná to je i nějaká porucha, ale přijde mi normální problém nejdřív zkusit řešit jako lidi a né nic celý život neříct a pak se rozvést.

Elaa: Napsala jsi to velmi dobře. Ještě bych dodala jedno. Je velice zajímavé, že pokud jde o nějaké fyzické onemocnění, (zlomenou ruku, žlučník), nebo fyzické postižení, slepotu, hluchotu a pod., což je pro partnera rovněž velmi obtížné, možná ještě obtížnější, nikoho by nenapadlo psát rady typu - stavte ji do cesty co nejvíc překážek, ať do nich vráží, neustupujte jejím potřebám, a ta vaše slepá (hluchá, či jinak postižená) paní by se asi divila, kdyby jste ji řekl, že je vám bez ní líp a že se už nevrátíte. K tomu dodám, život s postiženým je obtížný, ale taky něco dává.
Duševní a psychické onemocnění je přitom stejně, ne-li více závažné a pacient, i když si ho uvědomuje, nemůže svůj stav nijak změnit. Rozdíl je pouze v tom, že fyzické onemocnění je zjevné a partner ví, o co jde. Možná by se i pisateli ulevilo, kdyby znal příčinu ženina chování.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------Ze zkušenosti například vím, oč lépe je na tom v očích veřejnosti člověk na vozíku, než člověk trpící rakovinou, jenom proto, že rakovina není vidět. A jak jinak je z téhož důvodu lidmi brám vozíčkář bez nohou, než ten, který nohy má, byť nefunkční.

helza: jsi moudrá ženo Helzo. paní je podle všeho opravdu nemocná ob. komp. poruhou..anebo má velmi dobře k ní našlápnuto. Časem se porhlubuje. Jenže pokud se nebude paní cítit v "nepořádku" dobře, bude se na ni vyvíjet tlak stylem, nebudu se přezouvat...a jiné pochybné rady..bude velmi pod tlakem..přidají se i deprese-opravdové deprese a jiné doprovodné věci...a spirála se rozotčí ještě více a rychleji.. problém je v tom, že pokud si paní nepřizná svůj problém nedá se nic moc dělat. snad jen návštěva psychiatra, psychologa manželem s očekávání nějaké "rady"... pokud by měla paní nějaký hyst. záchvat, nechat ji odvést rychlou na psychiatrii..a začít řešit situaci až tam... Jiné řešení, pokud sama nechce a neuvědomuje si ...není.
jinak ob. porucha se v kl. psychiat. a psychol. "léčí" těžce a špatně a většinou ani nikdy nevyléčí. Jen se snaží udržovat na nejpřijatelnější formě pacienta různě nastavenými léky... TAk, aby mohl s ní žít a aby ho nemoc co nejméně omezovala v běžném životě. Což jde hodně těžko. POkud se nanajde spouštěč, spoustěče - většinou jich je více ..co nutkavé chování způsobilo .a ty se v mysli "neodstraní"...

Co by asi paní dělala,kdyby pán jednoho dne odjel na 14 dní na dovolenou,a již se nikdy nevrátil?? Znám podobný případ,paní do té doby,než zůstala sama,ani nepomyslela,že by bylo něco u nich doma v nepořádku.Nastalo obří zděšení,když jí pán jen telefonicky sdělil,že zjistil při své dovolené,že je mu nádherně samotnému a že se již nikdy nehodlá vrátit.Nebyla v tom jiná žena,jen zjištění,jak byl (údajně) doma sekýrován,neustále do něčeho nucen,aniž by to vnímal jako újmu,ale sotva pobyl sám někde pryč,uvědomil si tu buzeraci,jak to vnímal náhle,a bylo.....

Já bych na místě pána začala návštěvou psychologa, nebo psychiatra. Tedy - navštívila bych jej já sama bez vědomí uklízecí paní a poradila se. Já osobně totiž mám pocit, že vzdor, ve smyslu schválně nohy na stůl, nadrobit okolo a podobně situaci naopak pouze zhorší a rozhodně nebude mít ten efekt, že paní usoudí, že má problém. Rozhodně bych se do podobné akce bez porady s odborníkem nikdy nepustila. Ani tehdy, kdy bych si 100% byla vědoma, že jde o obsedantně-kompulzivní poruchu. Což nikdo bez odborného vyšetření vědět nemůže.----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Myslím, že uklizené prostředí je prostředí vlídné a každému je v takovém prostředí dobře. A v tom je ten háček. Je to chůze po břitu žiletky. Totiž nalézt tu míru úklidu, kdy máme příjemný, čistý a uklizený byt a současně v něm vládne i pohoda a pokoj. Kolik nepořádku tedy musíme v zájmu toho pokoje tolerovat. Ono totiž žít v bordelu není o nic menší problém. Kdyby "uklízecí paní" z nějakého důvodu (třeba nemoci) pár týdnů neuklízela, možná by se úklidu ujal pisatel sám. Mám totiž dojem, že tady tlak budí protitlak. Čím víc paní uklízí, tím více je pánovi úklid protivný a touží po troše nepořádku. Což ona vnímá jako tlak a uklízí jak divá. Koukala jsem trochu po netu a našla toto: " http://www.jenprozeny.cz/duse/25617-muzete-byt-posedla-uklidem "---------------------------------------------------------------------------------------------------------------Tolerance k nepořádku se navíc odvíjí i z podvědomého odhadu co a za jak dlouho jsem ještě schopna uklidit. Proto starší člověk uklízí průběžně, protože ví, že když to zanedbá, už to nedá dohoromady. Věřte, že pár takových naprosto šílených bytů jsem viděla. A nevznikly z vrozené nepořádnosti majitele, ale jenom proto, že včas neodhadl, že už nezvládne uklidit nějaký ten zcela zanedbatelný nepořádeček, který by lehce zvládl ještě včera. A ten se pak se hromadil a hromadil. Přitom se dávno říká, že bez úklidu okolo sebe nemá člověk pořádek ani v životě, ani ve vlastní hlavě, ani ve vlastní duši.

Podobně to v Třinácté komnatě popisoval Václav Upír Krejčí, že to zažil v dětství, maminka byla takhle posedlá úklidem. Mluvila tam i psycholožka a přímo to nazvala, jaká porucha to je. Bohužel jsem zapomněla. chtělo by to už se manželce postavit a přesvědčit, ukázat, že je to na léčení. s věkem se to bude určitě zhoršovat, jestli to tedy ještě je možné, aby to bylo horší.

No, pán to asi nejdřív neviděl a nebo mu to nepřišlo tak hrozné. Nic moc to nebylo už dávno, když dcera kvůli tomu od nich rychle utekla. A také je možné, že s věkem se ta nemoc u paní prohlubuje a zhoršuje. Protože ona fakt nemocná je, tohle není jen "koníček", to je psychická nemoc. Bohužel on s tím nenadělá nic, když si to nepřizná ona, že je nemocná. On jedině může vzít nohy na ramena.

Píšu psychicky nemocný , protože paní z článku evidentně nemocná je !!!

Špatně jsem to napsala, dokud ten psychicky nemocný nevidí , že má problém a nechce s tím nic dělat, potom to není partner, Pokud je tady aspon nějaká vstřícnost, reakce, tak se s tím dá pracovat. To zase nechci aby to vyznělo tak depresivně . :-) Hlavně si musíte hlídat hranice ale opravdu je držet!!

Mata69: Nejdřív si řeknete, stojí mi to za to se hádat , tak se budu zouvat přede dveřmi, vždyt je to drobnost a tak se postupně nabaluje. Problém je v tom , že vy si mysmlíte, že mluvíte s partnerem, takže se chcete dohodnout. Ale psychicky nemocný žádný partner není, a dokud si to nepřiznáte tak pořád ustupujete. A když si to uvědomíte, tak pak je otázka co uděláte :-S

A proč proboha na ta její šílená pravidla přistupujete??!!

Sonya60: Hrozit rozvodem má cenu jen když druhá strana ví , že to skutečně uděláte. Pán si včas nevytýčil a neuhájil své hranice.

lebahu: také se mě po nějakém úklidu v práci vylepšil zrak, že jsem najednou viděla i špínu doma .., teď jsem doma, nosím brýle, ale špínu naštěstí nevidím, přestože to s úklidem už nepřeháním

Měla by se přesvědčit k návštěvě psychologa nebo psychiatra. Přehnané uklízení může být způsobený i nějakým strachem: z bacilů nebo i ztráty někoho blízkého .. nevím, ale i tak bych se snažila vzdorovat jejím nesmyslům a hlavně se tomu nepodřizovat. Dala bych si sluchátka do uší a přinesla bych si něco hodně drobivého do obýváku, pak bych si dala ještě nohy na stůl .. Po jejím "křiku" bych ji pak v klidu řekla, že má dvě možnosti. Buď se půjde léčit a nebo od ní odejdu, ale že to nemíním dále snášet. Držím palce, aby se vše obrátilo k dobrému

Možná by to mělo spíš opačný účinek a uklízela by doma ještě víc. Aspoň na mě to takhle působilo. Při mateřské jsem na čtvrt úvazku uklízela ve školce a po příchodu domů jak jsem byla rozjetá šůrovala i doma. (a to jsem jinak docela bordelář a uklízím jenom tak "aby nás nesežrali švábi")

tonevím: domnívám se, že by ji přehnané uklízení nepřešlo ani kdyby šla dělat profesionální uklízečku a začala by peskovat ostatní personál a i hosty hotelu.

To je fakt na hlavu. Moje bývalá sousedka dokonce luxovala ve schránce na dopisy a vytírala mopem sklep. A když měla chvilku volnou,tak malovala a malovala a malovala.Zdi,ne sebe. Jo a děti si nemohly dát autíčka a jiné věci na stůl(prý dětský) aby nebyl poškrábaný.Protože ,co by tomu řekla návštěva. A chudáka psa přivazovala k topení,aby jí v té naleštěné hrůze nic nerozházel.Manžel radši sbalil kufry a šel jinam. Měl rozum. Jardo,poradím Vám toto: Najděte jí místo třeba profesionální uklízečky v hotelu nejvyšší kategorie a uvidíte ,že jí to přejde.Jinak jí fakt odveďte k psychoušovi,nebo tam brzo budet Vy sám.

Tohle už je nemoc. Bez odborné pomoci se to nezlepší. Přeji pevné nervy.

Takhle vyšilovala švagrová, umývala podlahy od půdy po sklep 4x denně a desinfikovala chleba. Skončila na psychiatrii, sesypala se, protože uklízet a desinfikovat nestíhala... nabalovalo se těch činností stále víc a víc. Dnes sice uklízí na můj vkus stále moc, ale už je to snesitelné. Takže radikální řez, ty nohy na stůl si dejte a přezůvky z auta zahoďte. Co jako může? Ječet? No ať ječí. Pokud sama neuzná, že její posedlost pořádkem není normální, tak s tím nic nezačne dělat. Tím, že vlastně stále ustupujete ji jenom utvrzujete v tom, že koná dobře. Vzít si do auta přezůvky je jako donést alkoholikovi flašku "aby byl klid".

Tak to Vás, Jardo, opravdu chápu. U nás je to trochu naopak, ale neznamená to, že bych byla špindíra, jen si myslím, že byt, auto, atd., jsou tu proto, aby sloužily mně a ne já jim. Na pořádek je u nás spíš manžel, ale nijak to nepřehání, jen je prostě pořádnější než já. Dost se divím, že to stále zvládáte. Manželka má viditelně kompulzivně obsedantní poruchu, takže by měla navštívit psychiatra. Ovšem moc tomu nedávám, znám paní, která má tuto nemoc a ta umývá i mince, přesto, že byla v nemocnici. Ale možná bych se pídila po tom, co tuto poruchu způsobilo. U té paní to byla a je její panovačná matka.