JARKA (48): Odrostly nám děti, chci zase začít žít. Manžel má jiné představy

JARKA (48): Odrostly nám děti, chci zase začít žít. Manžel má jiné představy

Jarka by ráda vrátila do svého vztahu s manželem jiskru a energii, která tam byla, než přišly děti. Ty jsou teď téměř dospělé a rodiče už tolik nepotřebují. Jarky manžel se však do žádných aktivit nehrne.

Na podzim brusle, v zimě lyže, na jaře voda a v létě většinou aktivní nebo poznávací dovolená. Do toho víkendy s kamarády, večírky, kina, divadla. A samozřejmě práce na plný plyn. To byl náš život, ještě než se nám narodily děti. Pak už se jenom kousek po kousku naše svobodné já a většina aktivit začaly vytrácet. Ve prospěch našich dětí. Po dvou klucích se nám narodila ještě holčička.

Samozřejmě, že jsme občas někam zašli, i když byly děti malé, ale… Jak se na nás začaly hrnout povinnosti, často jsme s Martinem byli rádi, že jsme přežili normální týden. A že nemusíme balit celou rodinku někam na víkend a můžeme se aspoň trochu vyspat a chvíli se jenom válet a na dálku dozorovat děti, jak si klidně hrají a nemají povinnosti. Naše aktivní víkendy se na čas úplně vytratily. Ano, naučili jsme děti plavat, lyžovat, jezdili jsme s nimi na horská kola a na výlety, ale všeho s mírou.

Jenže dneska je Matesovi devatenáct, Kubovi sedmnáct a Elišce bude v létě čtrnáct. A jestli opravdu něco nechtějí, tak je to být pořád s námi. Na hory do Rakouska nebo v létě k moři s námi jeli rádi, když to šlo, ale ideálně když můžou mít svůj pokoj nebo být od nás trochu odděleni. Spíš ale chtějí experimentovat a na chalupu jet sami nebo s partičkou. Ještě naše Eli je pořád trošku telátko, ale jindy je to skoro hotová ženská, která si drsně prosazuje svou. 

No a mně už pár let začíná docházet, že nám s Martinem trochu ujel vlak. V tom, že jsme prostě pořád měli tunu starostí kolem dětí, sami na sebe jsme skoro zapomněli. Pokaždé, když mi někdo říkal, jak si máme udělat čas jeden na druhého a hlavně bez dětí, tak jsem sice kývala hlavou, ale pak jenom vysíleně hlesla: Kdy? anebo: Jak to jako mám udělat?

Martin je pořád super chlap a oběma nám je teprve osmačtyřicet, občas mám ale pocit, že nám už klepe důchod na dveře. Jeho večerní ideál je zapnutý sportovní kanál, pivko nebo sklenička vína. Jindy sedí u počítače, a buď ještě pracuje, nebo jen tak surfuje.

A stejné je to i v sexu. Zajetá rutina funguje a nic nového se už léta nekoná. Samozřejmě jsem ráda, že se pořád milujeme. Mám okolo sebe případy, kdy spolu lidi našeho věku už vůbec nespí nebo to jednomu z nich nejde nebo vadí. A vždycky je okolo toho v těch manželstvích podivné a neřešené napětí.

Pro mě je vzájemná intimita pořád strašně důležitá a sex pro mě rozhodně není něco, čeho bych se chtěla v padesáti vzdát. A tak jsem nedávno Martinovi zkoušela při milování navrhnout něco, co jsem toužila vyzkoušet. On se na mě sice něžně podíval, jako co blbnu. Ale pak zavrčel, ať do sexu nemotám ženský časopisy, že přece víme, co máme dělat. Přitom v bytě nikdo nebyl, protože všichni odjeli na víkend na běžky ke kamarádům. Takže jsme měli na milování opravdu čas.

V noci jsem pak o tom přemýšlela, že to rozhodně nebude lehký ho k něčemu rozhoupat. Navíc teď bylo plno zákazů kvůli koronaviru, takže i uvolnit se z toho stresu, zajít na večeři, do kina nebylo vůbec možné.

Zatím do „oživování“ našeho vztahu nechci tahat odborníky ani moc tlačit, i když bych ráda zase v našem vztahu cítila víc jiskření. Vědět, že se na něco společně těšíme. Zkusím to nějak plánovat a prostě Martina vždycky postavit před hotovou věc, že tenhle víkend je náš a já chci jeho a toužím, aby on chtěl mě.

A je mi jedno, jestli – až to půjde – pošlapu na Říp a večer se vedle něj unaveně svalím. Nebo si budeme vyvářet masíčka a večer se pomilujeme. Hlavně nechci gaučáka, který zareaguje, až když mu vypnu televizi a ještě si před ní stoupnu.

VIDEO: Kde je hranice, že vztah přerostl v přátelství?

Doporučujeme

Články odjinud