JARKA (53): Při seznámení jsme k sobě málem přimrzli, teď nás hřeje láska | Foto: iStock

Foto: iStock

JARKA (53): Při seznámení jsme k sobě málem přimrzli, teď nás hřeje láska

Neexistují jen letní lásky, přílivu citu se kolikrát neubráníme ani uprostřed tuhé zimy a třeba v nehostinném prostředí. I tahle vzplanutí můžou mít budoucnost, byť jejich základy vypadaly zpočátku tak křehce.

Jsme tři holky po padesátce, všechny rozvedené víceméně šťastně. Často se scházíme v baru nebo v divadle, kam jsme si zaplatily předplatné. Třikrát ročně si dovedeme vyrazit z kopýtka. Jaro patří prodlouženým víkendům v evropských velkoměstech, v létě obsadíme chalupu jedné z nás a týden nevaříme, jen si užíváme pohostinnosti restaurací. A v lednu či únoru, jež považujeme za nekonečné měsíce plné tmy a chladu, vyjíždíme na wellness s vířivkou a masážemi.

Před třemi lety jsme zvolily Pec pod Sněžkou. Na lyžování moc nejsme, o to více rády chodíme. Hned první den jsme si vymyslely okruh s několika příjemnými občerstvovacími zastávkami. V jednom bistru, kde jsme zamýšlely poobědvat, byly všechny stoly obsazené, a protože hlad byl větší než touha po soukromí, přisedly jsme k partičce chlapů našeho věku. Byli už vcelku rozjetí, oběd zapíjeli nejspíš ne první lahví prosecca, ale byli příjemní.

„Už dlouho jsem nepotkala tak galantní muže,“ mrkla na mě významně Klára. Než jsme totiž dosedly, chlapi nám bundy odnesli na věšáky, vyptali se, odkud jsme, jak dlouho se zdržíme. Nabízeli, jestli nechceme ochutnat lahodný italský mok. Vážně nic otravného, vlastně všichni působili jako z příručky mistra etikety Ladislava Špačka.

Po mé levici seděl Karel, který taky vychovával sám čtrnáctiletého potomka. Takže témat k hovoru se našla hromada. Nakonec jsme se zdržely nad rámec našich plánů, do mrazu se nám z výborné společnosti vůbec nechtělo.

„Máš na něj číslo?“ vybafla na mě hned na schodech bistra Karolína a rozplývala se, jak na mě Karel obdivně hleděl. Sama jsem to ale brala tak, že pokud se ještě máme potkat, stane se tak. A ono to vyšlo hned večer. Koho myslíte, že jsme v saunovém světě v areálu našeho apartmánu nepotkaly? Karla s kamarádem.

Když jsme se venku zabalené do osušek s holkami chladily, vešli na terasu i oni dva. Museli jsme se tomu všichni smát. Holky diskrétně vyklidily pole a odtáhly i Karlova kamaráda. Jenže nešťastnou náhodou při odchodu zaklaply dveře tak, že jsme se zvenčí nemohli dostat.

Nám to ale vlastně ani nevadilo. Sice nás po těle už pěkně mrazilo, uvnitř jsem cítila takovou horkost, jakou už dvacet let ne. Samozřejmě za to mohly první pusy a objetí. Naštěstí se holkám nezdálo, proč tak dlouho tvrdneme na mrazu, a osvobodily nás.

Ale já bych tam v tu chvíli ráda ke Karlovi snad klidně i přimrzla. Budou to tři roky a pořád se s Karlem vídáme, jsme takový ten víkendový vztah, ale oběma nám to takhle vyhovuje. Přes týden máme čas sami na sebe, svoje děti a víkendy patří jen nám.

Doporučujeme

Články odjinud