Někdo stále hledá a doufá, že konečně potká tu pravou lásku. A pak jsou tu ti druzí, kterým se poštěstilo najít svoji spřízněnou duši už pomalu v dětských letech. Má láska ze školních lavic šanci vydržet, dokud vás smrt nerozdělí?
S Mirkem jsme se potkávali už na chodbách základní školy a bylo jasné, že si navzájem nejsme lhostejní.
Mirek se mi vždycky líbil, ale na rozdíl od nás, kteří jsme pořád řešili nějakou lumpárnu, byl slušňák a navíc třídní premiant. A to se mi v té době samozřejmě moc nezamlouvalo. Takové kvality jsem dokázala ocenit až mnohem později.
Laura Poláková
25. února 2020
Je to vlastně už celých třiačtyřicet let, co se známe, ale tehdy prostě nebyl prostor dát to dohromady, navíc jsme byli opravdu mladí.
Tenkrát tak byla naše mladá školní láska či spíše vzájemná přitažlivost odložena na neurčito a počkala si několik desítek let, než znovu v plné síle propukla. V mezidobí jsme si oba našli partnery, vstoupili jsme do manželství a měli jsme děti. Mirek dva syny, já dvě dcery.
Laura Poláková
23. února 2020
Jenže když máte někoho osudem předurčeného, svede vás to nakonec stejně dohromady. Stejně jako mě s Mirkem. Až téměř na prahu padesátky došlo znovu k osudovému setkání, kdy starý plamínek opět zahořel.
Děti už jsme měli oba dva dospělé, a tak nebyl odchod ze současných vztahů tak emotivní. Když čas odnesl bolest z rozchodů, začali jsme se i s předchozími partnery a všemi dětmi všichni společně setkávat jako fungující rodina.
Laura Poláková
18. února 2020
Dnes jsme spolu s Mirkem už osmnáct let a zdá se nám, že všechno uteklo jako voda. Dlouhodobý vztah nám naštěstí funguje a jsme si jistí, že už bychom nikdy neměnili. Nelitujeme ani minulosti, protože právě díky ní máme oba skvělé děti, které milujeme, a ony tak získaly další sourozence.
Zažili jsme s Mirkem ale i krušné chvíle. Poté, co jsme se oba dva roky každý den starali o těžce nemocné rodiče, byli jsme velmi unavení.
Laura Poláková
13. února 2020
Brzy poté jsme se ale mohli těšit ze zprávy nejkrásnější – mladší dceři se narodil zdravý chlapeček a stal se novým světlem našeho života.
Myslím, že po všech zkušenostech se nám podařilo si uvědomit, že nikdo z nás není bez chyby, a milovat partnera takového, jaký je. U prvního partnera mi to nevyšlo, ale to je logické, když ta pravá láska čekala někde jinde. Takový je prostě život a já jsem šťastná, že mi dopřál tohle zažít!