Autorka článku se určitě těšila,jak se nám,postarším čtenářkám,konečně! zavděčí!!! Ale to se nestalo,zase jsme to rozvrtaly,rozpitvaly a znectily!!! Pro naše vševědoucí mysli není lehké tvořit....Doufám,že se jednoho krásného/ošklivého/zakovidovaného 19 dne, to podaří a my budeme úžasem celé pryč.
Heleďte se, paní je 68 a píše, že se znají "už třiačtyřicet let", to jakože na tu základku chodila v pětadvaceti? Tak to je hustý... No, jinak když tedy odhlédnu od této nesrovnalosti, souhlasím s Elynor, ta doba, kdy měli partnery, děti, to je jako jenom "mezidobí"? A jen tak prostě opustí ty své partnery, protože "osudová láska "? A nakonec jsou všichni šťastní, i děti, protože mají " nové sourozence" ( umím si představit to nadšení dospělých dětí z nových sourozenců) a i bývalí manželé a všichni se drží za ruce a odcházejí vstříc zapadajícímu slunci. To je pecka, fakt jo.
Mně se ten příběh nelíbí. Na prahu padesátky se znova potkali, plamének vzplanul, či co, a oni oba zahodili všechno, rozešli se s dosavadními partnery - jen tak, pro nic za nic? Protože osud? To jako ten manžel a manželka byli jakýmisi partnery "z nouze"? Jakože "jo, byl jsi mi dobrej, abys se mnou vychovával potomky, ale už jsou dospělí a já potkala svou osudovou lásku, tak běž, už tě nepotřebuju, už mě nebavíš"? Jak se ten odstrčený partner musí cítit? Celých 20 let věnoval někomu to nejlepší, dle svého přesvědčení, dával mu lásku i to materiální zaopatření, vychovali společně děti, a najednou se zjistí, že dámě to nebylo dost dobré? Že celou dobu byl vlastně jenom náhradník? To musí být fakt síla. Kecy o osudu neberu. Člověk má rozum, a může si vybrat. Navíc tento příběh plně potvrzuje to ošklivé rčení, že ženy jsou jako opice. Nikdy nepustí jednu větev, dokud se pevně nedrží druhé. Jarka z článku to předvedla v plné kráse. Napřed se pevně držela manžela, a až už ho nepotřebovala, tak to "zajiskřilo", zaháčkovala si osudového pána ze základní školy, a jak ho měla jistého, pustila manžela jak horký brambor. Přitom nikde ani písmeno o tom, že by měla důvod k nespokojenosti se svým manželstvím. Patrně byl "osudový" pán nakonec i výhodnější partie. No, jak jsem již zmínila, nechtěla bych to zažít. A jaký příklad to dalo těm dospělým dětem?
Minule byla mateřská škola, dnes základní. Předpokládám pokračování školou střední, učilištěm, praktickou školou, vyšší odbornou, vysokou, doktorandským studiem, a láskami z různých stáží a výměn studentů do zahraničí, nezanedbat ani studium při zaměstnání a univerzity třetího věku. Dále doporučuji neopomenout i mimoškolní aktivity a napsat o láskách z kroužků, sportovních oddílů, jisker, pionýrů, skautů, Sokolů, Brontosaurů, SSM a Svazarmu. Za nás druhdy dojíždějící žáky a studenty pak připomenout i lásky z dopravních prostředků.
@Elynor: Chybí lásky z jesliček. (Mám doma fotku bráchy coby miminka, jak vášnivě líbá holčičí mimčo.) :-) Ale zas můžeme nad takovými články a nad tím, co nám připomínáš, zavzpomínat. S mým prvním mužem jsem chodila na gympl. Pokud si vzpomínám, bylo u nás ve třídě několik párů, které se vzaly a na rozdíl od nás, spolu žijí, pokud ještě žijí, dodnes. Aspoň doufám.Na základce jsem měla jednu velkou lásku, kterou sledovalo celé široké okolí. Pamatuju se, jak jsme se jednou vypravili na pouť. Celý dům nás provázel, každý nám dal nějaký ten peníz a my pak vyzkoušely všechny atrakce a pouťovali až do večera. Já jsem měla bílé šaty a vzali jsme s sebou jeho kavku, která se mi usadila na rameni a pak mi na ty šaty pustila takový ten ptačí -řídý a veliký bobek, což nám nevadilo. Nakonec v 50. letech emigrovali a zmizel mi z očí.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.