JARMILA (45): Synovy drogy mne dohnaly k nejtěžšímu rozhodnutí života

lebahu: no, manžel radši vzal roha...možná by vzal roha později kvůli něčemu jinému, takhle to jak píšeš, fet kluka urychlil. Oni někteří chlapi zdrhají i od postižených dětí a nechávají v tom manželky samotné. Taky asi nikdo neviní ty děti...

Z mi přijde nefér kluka vinit za rozpad rodiny. Kdyby manžel nebyl srab, neutekl by, kdyby babička byla zdravá, nezkosil by ji infarkt v šedesáti. To že kluk začal fetovat problémy možná urychlilo, ale rozhodně nezpůsobilo.

Zebruška: noční můra každé mámy!

lebahu: ale to jo, vím, že hodně babiček a dědečků bankám nevěří, ale tenhle člověk tu je popsaný, jakože v té době nebylo zvykem mít peníze v bance - a přitom je z jeho profese jasné, že to pro něj zvykem muselo být a setsakra hodně let. Že se rozhodl mít pak úspory doma z jakéhokoliv důvodu (čili vybrat si je z té banky a schovat doma), to by byla jiná. Ale jde mi jen o to, že je tento článek zkrátka celý hodně nešikovný napsaný a autora to asi ani netrklo :-)

omyl - matce je 45 let, jistě jste pochopili :-)

Elynor: no jo, jenže jemu podle časových údajů v článku nemůže být 25, to by nesedělo, když matce je teď 25, po dvacítce se vdávala a pak teprve otěhotněla. A pokud nastoupil do školy až v běžných 6 letech a ne dřív, tak končí po deváté třídě v 15. A jestli ho vyhodili záhy, aby se stihl do 19 let několik let poflakovat, tak to mohl stihnout tak prvák, nebo začátek druháku, to by mu bylo 17 a dva roky by byly popsány jako několik let??? A pak by mu po návratu zbývalo teda ještě "několik let" k dodělání gymplu... Mně to prostě nesedí vůbec, myslím, že si to autor(ka) v tomto případě jen celé nějak špatně spočítal(a) :-))

Lidi, ale je to stejně hrůza, když takhle člověku dopadne dítě.... Moc si nedovedu představit, co ti rodiče musí zažívat, když vidí, jak se z jejich dřív šikovnýho dítěte stává taková troska a kriminálník :-(

Rambíša: ono se to snadno říká vyhodit vlastní dítě ale ono je to docela těžké si přiznat že vaše dítě je "zmetek" a zavřít mu vrata, většina matek si to bude mít problém připustit a bude pořád doufat že se to změní. Navíc zákon určitě ani neumožňuje abyste ze dne na den vyhodila syna co má v bytě trvalé bydliště na ulici. Jedna věc je samozřejmě vyměnit zámky druhá je legálnost...podle mne pokud by syn odejít odmítl tak je to řešitelné jedině soudně.

No spolužák ze základky je podobný případ, akorát že tam to dobře nedopadlo, doma kradl nakonec i matku napadl kvůli penzům...prý snad dokonce přelézala přes lodžii k sousedům aby před ním utekla, no bájo.......co mám poslední zprávy tak snad nakonec už do jejího bytu nesmí, ale zůstal na to samém sídlišti do teď se tam poflakuje...bával to krásnej kluk teď je to přesně ten týpek kterého se člověk bojí a radši pomalu přejde na durhej chodník.........

Hocha měla paní vyrazit hned po 18. narozeninách,feťáci se jinak nemohou dostat nahoru,než když spadnou až na samé dno (tedy aspoň někteří...).Rozhodně je třeba,aby se hoch staral o sebe sám,vydělával si na vzdělání,bydlel samostatně,neměl by být 100% podporován doma jako ve vatě,mohl by zase spadnout tam,kde byl.Znám ještě horší příběhy,které dopadly hodně špatně,tam,kde matka nedokázala syna včas vyrazit,a kde to skončilo dlouhými tresty ve vězení,zabavením,obstavením matčina majetku,atd.atp.

To je fakt, že by to musel stihnout rychle, ale není to nemožné. Na gymnázium mohl jít už ve 14 letech, dejme tomu, že v 15 - 16 letech ho vyhodili, pak se do těch 19 flákal s partou a kradl a vařil pervitin či co, pak ho zavřeli, nejnižší trestní sazba je rok, takže ve dvaceti už mohl být venku, pak dostudoval to gymnázium, a na té vysoké může být teprve chvíli, takže do 25 let by se to teoreticky dalo zvládnout i tak, jak je to v článku popsáno. Ovšem je to fofr, o tom žádná. Akorát moc nevěřím tomu, že by se ve vězení chlapec polepšil. Spíš bych čekala, že se tam leccos nepěkného přiučil, co do té doby neznal, než že se vrátí se svatozáří vzorného studenta. Ad prachy ve slamníku - to je pro dědu teď nevýhoda, protože nemá jak prokázat, že tam ty peníze skutečně měl a kolik jich bylo. Chlapec klidně může tvrdit, že tam žádné peníze nebyly, a tudíž že nemá co vracet, neb nic nezcizil.

Zebruška: Spoustě důchodců chodí dnes důchod na účet a oni jdou, vyberou to všechno naráz a schovají doma. Třeba proto, se z nich jednou nemusely platit poplatky notáři (pokud nemají děti a dědí jiní příbuzní tak dědická daň), byla doma hotovost na pohřeb, nemuselo se čekat až se vyřídí dědictví a prachy byly hned k dispozici. To že měl děda prachy ve slamníku (i když to byl doktor) se mi na tom příběhu jeví nejmíň podezřelé. PS: Obvodní doktorka, u které jsem dělala (ročník cca 1960) neuměla s počítačem vůbec, pojišťovny jí dělal manžel, prachy z účtu (krom trvalých příkazů zadaných manželem či nachystaných účetní) hned taky vybírala a vše platila v hotovosti. Prostě na veškerou elektroniku včetně bankomatu, platebních karet apod. úplně tupá.

Mata69: no jo, mně tam totiž vůbec nesedí ta časová rozmezí, to je fakt. Syn se jí narodil krátce po svatbě, vdávala se těsně po dvacítce, takže bych to chápala tak, že v necelých 21 letech, syn se tedy mohl narodit, když jí bylo asi 22, ne? Teď jí je 45, tudíž Filipovi by mohlo být max. 23 let (možná 24, když trochu přivřem oči nad tím časovým určením - měsíc sem, měsíc tam). Takže událost s krádeží peněz, na kterou se přišlo na jeho 19. narozeniny, se udála před 4 lety. A za tu dobu stihl teda žít někde s fěťákama na ulici, být ve vězení, vrátit se domů, dostudovat gymnázium (ze kterého ho ale museli vyhodit hned na začátku studia, asi ne až třeba před maturirou, protože dle článku po vyhození ze školy trvalo několik let to strašné období, kdy jen fetoval a kradl) a ještě začít studovat vysokou školu. No tak....svižně to jde tomu mládenci v životě :-) Zkrátka tohle se autorovi opravdu moc nepovedlo. Vůbec to nesedí. A nesedí mi ani to ukládání peněz dědou do slamníku - jednak opravdu v době cca pořed 5 lety bylo ukládání úspor do banky už zcela běžné (ne neobvyklé, jak je to v článku podáno), ale budiž, i dnes jsou tací, co banku nepotřebují. Jenže v článku nemluvíme o nějakém dědovi z dědiny, co do banky za celý život nepáchl - vždyť to je lékař! Píše se tam, že je venkovský doktor, což ale znamená, že má svou praxi, smlouvy s pojišťovnami, které mu proplácí péči (na účet samozřejmě), platí řadu výdajů ordinace (přes banku samozřejmě) atd.atd. Prostě to je člověk, který léta musí žít v běžném kontaktu s bankou (s bankami), mít svůj účet (minimálně pracovní) a nějak si neumím dost dobře představit, že takový člověk by si své úspory jen nepřesouval z jednoho účtu na druhý (resp. na nějaký jiný vhodný bankovní produkt), ale vybíral by si své úspory a místo v bance si je schovával doma do skříně.

Tak jasně, vím, že staří lidé mají peníze doma, a že jich je jistě dost. Ale ona to píše jakože to "tenkrát nebylo zvykem"...kravina.

Že měl děda doma 200 tis mi přijde normální, se seniory pracuju, opravdu syslí peníze do slamníku, bankám nevěří.
Pak je ale průšvih, když stařík zapomene, kam peníze dal, případně když úplně zapomene že nějaké má... Známá takhle rekonstruovala dům po rodičích a na půdě za trámkem našli cca 300 tisíc. Bohužel v neokolkovaných československých bankovkách. :-(

Mata69: souhlas, mít peníze v bance bylo běžné už před 30 lety, a to ten mládenec z příběhu byl ještě "na houbách". Jiná věc je, že i dnes jsou lidé, co bankám nevěří, a mají úspory v různých skrýších po domácnosti, což se zdaleka netýká jen seniorů, jak by si mohl někdo myslit.

Tak jako dobrý příběh...jen mě vždy na těchto příbězích zaráží nesrovnalosti, které mu ubírají na věrohodnosti. Tak například tvrzení, že "tehdy nebylo běžné mít peníze v bance". Ať počítám jak počítám, jde o dobu cca před 5ti lety! To fakt nebylo běžné? Deset let pracuji ve financích, už "tehdy" to běžné vážně bylo. No a jinak super...syn je čistej, studuje...kdo mu to financuje? Neměl by mít brigádu a spolufinancovat to? Splácet dědovi ukradené peníze?

Hm. Tak chlapec dodělal gymnázium a teď studuje vysokou školu. Kdopak ho živí? Maminka? Jestli si ho nastěhovala zpátky domů, tak to byla chyba. Není tam ani slovo o tom, že by mládenec pracoval, a splatil všechno, co v minulosti ukradl. Nevím, jestli je to "polepšení", spíš mám pocit, že syn matku opět využívá.

Tu hořkost z minulosti zažeňte i když na vás občas vystrčí růžky. Půjde to, nebojte se. Jenom ta zadní vrátka v srdci si budete muset už trvale ponechat a naučit se s nimi žít tak, jako by tam nebyla. Ale možná, že právě v tom je to dobré, právě to vás posunuje dopředu. Všichni by měli totiž umět žít na plno a přitom mít ve všem a pro všechny i ta zadní vrátka. Nikoho nepodezírat, nešpehovat, netrápit se možnými zradami, každému bez obav věřit i neuvěřitelné a přitom mít někde hluboko v srdci svá neviditelná zadní vrátka. Nemyslet na ně, nepřipomínat si je, vědomě o nich nevědět, ale když se cokoliv zvrtne, jsou tam a člověk se nemusí hroutit, nemusí být šokován, ani vyveden z míry, nemusí být skolen žádnou dezilusí. Což vám pak dává onu báječnou lehkost bytí, onu naprostou svobodu důvěřovat i těm, u kterých je to bez těch vrátech nebezpečné. .........................................................................................................................................A zase mám pocit, že jsem to napsala naprosto nesrozumitelně. Jenomže lépe to neumím. Snad sem přijde Mata, nebo Lebahu a ten můj blábol přetlumočí. :))

Přesně tak člověka se musí nechat padnout až na úplné dno a bud se od něho odrazí a vyseká se z něho anebo už v něm zůstane.Držím vám pěsti at se dobře daří Vám i synovi .

V každém případě jste udělala to nejsprávnější,co jste udělat mohla,byť to bylo bolestivé.Člověk,který bere drogy se s toho nedostane tím,že mu budeme nápomocni,ba naopak.Důvěřujte svému synovi,moc mu to pomůže i když věřím,že ty obavy jsou stále ve Vás,ale nedůvěra k němu může nastartovat,že do toho opět sklouzne.Především on sám si musí uvědomit co od života chce a pokud si toto neuvědomí,neexistuje žádná pomoc.Věřte v to lepší,že se ponaučil a vše už bude jen dobré a já myslím,že si to uvědomil.Přeji hodně štěstí Vám i synovi