JARMILA (45): Synovy drogy mne dohnaly k nejtěžšímu rozhodnutí života

Mata69: no jo, mně tam totiž vůbec nesedí ta časová rozmezí, to je fakt. Syn se jí narodil krátce po svatbě, vdávala se těsně po dvacítce, takže bych to chápala tak, že v necelých 21 letech, syn se tedy mohl narodit, když jí bylo asi 22, ne? Teď jí je 45, tudíž Filipovi by mohlo být max. 23 let (možná 24, když trochu přivřem oči nad tím časovým určením - měsíc sem, měsíc tam). Takže událost s krádeží peněz, na kterou se přišlo na jeho 19. narozeniny, se udála před 4 lety. A za tu dobu stihl teda žít někde s fěťákama na ulici, být ve vězení, vrátit se domů, dostudovat gymnázium (ze kterého ho ale museli vyhodit hned na začátku studia, asi ne až třeba před maturirou, protože dle článku po vyhození ze školy trvalo několik let to strašné období, kdy jen fetoval a kradl) a ještě začít studovat vysokou školu. No tak....svižně to jde tomu mládenci v životě :-) Zkrátka tohle se autorovi opravdu moc nepovedlo. Vůbec to nesedí. A nesedí mi ani to ukládání peněz dědou do slamníku - jednak opravdu v době cca pořed 5 lety bylo ukládání úspor do banky už zcela běžné (ne neobvyklé, jak je to v článku podáno), ale budiž, i dnes jsou tací, co banku nepotřebují. Jenže v článku nemluvíme o nějakém dědovi z dědiny, co do banky za celý život nepáchl - vždyť to je lékař! Píše se tam, že je venkovský doktor, což ale znamená, že má svou praxi, smlouvy s pojišťovnami, které mu proplácí péči (na účet samozřejmě), platí řadu výdajů ordinace (přes banku samozřejmě) atd.atd. Prostě to je člověk, který léta musí žít v běžném kontaktu s bankou (s bankami), mít svůj účet (minimálně pracovní) a nějak si neumím dost dobře představit, že takový člověk by si své úspory jen nepřesouval z jednoho účtu na druhý (resp. na nějaký jiný vhodný bankovní produkt), ale vybíral by si své úspory a místo v bance si je schovával doma do skříně.