JARMILA (48): Našla jsem dětem ideálního otce, sama si s ním ale nemám co říct. Bojím se, co bude dál | Foto: iStock

Foto: iStock

JARMILA (48): Našla jsem dětem ideálního otce, sama si s ním ale nemám co říct. Bojím se, co bude dál

Jarmila kdysi zůstala s dětmi sama a nebylo to jednoduché. Pak našla partnera, který jí i jejím dětem všechno vynahradil. Děti ale odrůstají a vypadá to, že jsou jejich jediným pojítkem.

Rozvedli jsme se s manželem po několika letech, mně zůstaly dvě děti, dvojčata, jemu povinnost výživného na ně. Věděla jsem, že nebude snadné se s ním dohodnout na styku s dětmi, zájem z jeho strany byl téměř nulový. Manžel neměl rád povinnosti, to jsem poznala už v manželství, nejvíc se staral sám o sebe a po rozvodu se občas „ztrácel“ a styk s dětmi nakonec zrušil úplně. Je pravda, že nevysoké výživné platil, jiné povinnosti k dětem neměl a neuznával.

V době rozchodu byly dětem necelé tři roky, a kvůli řídkým, později žádným schůzkám s otcem na něho vlastně zapomněly. Já se smířila s tím, že budu děti vychovávat sama, i když mi bylo jasné, že jim bude mužský vzor chybět. Ale hledat partnera za každou cenu a třeba se znovu spálit, to jsem neměla v úmyslu. Sice se říká, že se má jít náhodě naproti, v mém případě si mě nakonec náhoda našla sama.

Jezdila jsem s dětmi v létě na dvoutýdenní dovolené, pronajala jsem si pokaždé chatu v klidné lokalitě a vhodnou pro pobyt s malými dětmi. Chodili jsme na krátké výlety, k vodě nebo na hřiště, prostě jak je to s malými dětmi možné. Při druhé letní dovolené na Vysočině jsme v nedaleké chatě objevili sousedy – se skupinkou šesti dětí tam byli na dovolené sourozenci Kamil a Eva, zhruba mého věku. Potkávali jsme se s nimi na hřišti, a tak jsem se dozvěděla, že nejsou ani manželé, ani rodiče dětí. S dětmi ale rádi pracovali a každoročně si na dva týdny brali děti svých známých a někde s nimi trávili část dovolené.

Obdivovala jsem je, po zkušenostech, které jsem měla já s manželem, mi přišlo jako zjevení vidět mužského, který se plně věnoval dětem: vymýšlel pro ně program, a co mě fascinovalo nejvíc, všechno v klidu, žádný křik a rozčilování. Však na něm taky „jejich“ děti visely a poslouchaly jak hodinky. Opravdu zvláštní úkaz.

Po pár dnech jsme si společně s nimi večer opékali buřty, zpívali za doprovodu kytary, kterou bravurně ovládala Eva, a když se všechny děti uložily ke spánku, sedávali jsme před jednou z chat a povídali si. Tak nám dny příjemně plynuly a najednou se náš pobyt chýlil ke konci. Ani se mi moc nechtělo odjíždět, moje děti byly z kamarádů nadšené, a třebaže byly v tom houfu nejmladší, nenechaly si ujít žádnou společnou hru ani večerní táboráky.

Přišel den odjezdu a mně bylo líto, že nemůžeme zůstat déle. Ale všechno jednou končí, tak i naše dovolená a zase zpátky do všedních dnů. Já do práce, děti do školky, občas přijela babička s dědou na návštěvu. Jen děti se dost často ptaly, jestli zase pojedeme za tetou a strejdou třeba v zimě sáňkovat.

Nechtěla jsem nic slibovat, v kontaktu jsem s prázdninovými „sousedy“ nebyla. O to větší bylo překvapení, když se Kamil telefonicky ozval s dotazem, zda by mohl k nám přijet. Dlouho jsem neváhala, a tak začala moje nová známost. Děti byly nadšené, Kamil se jim věnoval, já měla příjemného partnera, a než se rok s rokem sešel, vzali jsme se.

Dál jsem jezdila s manželem na letní pobyty se svěřenými dětmi i já. Je fakt, že se mým dětem věnoval naplno a kluci ho doslova zbožňovali. Neměla jsem důvod si na něco stěžovat, jen mi v našem vztahu chyběla nějaká vřelost mezi námi. Asi bude chyba na mé straně, protože mi začalo vadit, že veškerý Kamilův volný čas patří hlavně dětem. A jak děti odrůstají, neumím si představit, jak budeme s manželem žít, když jediným pojítkem jsou děti. Je pravda, že jsem dětem našla ideálního otce, ale co s prázdným vztahem, až odejdou z domova?

Doporučujeme

Články odjinud