JARMILA (49): Mám dceru v sektě, nemůžu ji dostat ven

Helzo, skutečně nevím, proč bych si měla dávat pozor na to, co píšu. Napadám tu snad někoho? Ta věta, co člověk do dětí vloží, to se mu zúročí, myslím platí pro všechny rodiče. A to, že děti jsou takové, jaké jsme si je vychovali, taky. A že nejsou sourozenci stejní, to je snad taky docela dost známo, záleží už třeba jen na pořadí dětí. I když mají stejné rodiče, jsou mezi nimi často velké rozdíly. Chápu Jarmilu, že je nešťastná, kdo by nebyl, ale proč nejsou v sektě třeba moje děti? Protože jsme měli pro ně pochopení a nechali je žít jejich život. Nesly si odpovědnost za to, že si přidělali práci horšími známkami, pokud doma zapomněly sváču, měly ve škole hlad, a rozhodně doma musely pomoct s chodem domácnosti, bydlely tam taky. Když něco chtěly, musely si na to našetřit, když to chtěly hned, musely mi to splatit. Koníčky a kamarády si vybíraly samy a kolikrát to nevyšlo. Byla to zkušenost propříště. Když měly v pokoji čurbes, vrátily se do něj po víkendu, stráveném mimo domov, a když se jim něco nepovedlo, musely si to napravit samy a sakra si to pamatovaly. Ono takové to uč se, ať jsi víc, než tví spolužáci, ne, nic doma nepotřebujeme, rádi to uděláme, našetřili jsme s tátou na moře, to budou všichni koukat, žes tam už byla, vybrali jsme ti nové šaty na to divadlo, co společně půjdem.....myslím, že ta jejich holka tou péčí a stylem života byla izolovaná od reálného světa a když se seznámila s těmi lidmi, tak jí nesepnulo, že by tohle mohla být věc, která se může otočit proti ní samé. Snadno se dala přesvědčit, protože si nikdy nic nemusela zdůvodnit, obhájit sama, ona byla zvyklá být vedena. To je ten problém. Rodiče se k vymodlenému dítěti chovají jinak, strašně se o něj bojí, přebírají za něj zcela odpovědnost, jen aby se mu něco nestalo. Takové děti nejsou přítomny vaření a pečení matky, ale tatínek si s nimi hraje vedle, aby nesáhly prstíkem na kamna. Asi i víc úrazů mají děti, co jsou vedeny na procházce za ručičku, než děti ostatní, které lezou samy po průlezkách. Kdo pak stojí celý život při dětech, které doma slýchaly, nelez tam, nechoď tam. Jednou se budou muset rozhodnout samy. Zda někam jít, nejít. A nebudou to umět. Výchova není to, že si pořídím dítě, dám mu najíst a ošatím ho. Ani že mu vše dovolím nebo vše zakážu. Výchova je, naučit ho, aby jednou z něj byl samostatný člověk. Což znamená přidávat mu odpovědnosti za sebe sama. Vždyť to tak často kolem sebe slýcháme: my pro něj, pro ni, udělali všechno a takhle to dopadlo. Rodiče pro dítě nemají dělat všechno. Dostal jsi pětku? Je na výběr: Týden bez počítače, nám to je jedno, z tebe nic nebude, budeš nad tím učením dneska sedět pěkně dlouho, nebo - kde byla chyba a jak si to chceš opravit...?

SandraN: S větou "Co člověk do výchovy vloží, to se mu zúročí" bych byla opatrná, někdo by ji mohl chápat jako "jak jste si ho vychovali, takového ho máte". A ono to tak úplně stejné není, viď. Občas nás některé z dětí nemile překvapí, zvláště máme-li jich víc. A ano, časem se skutečně zůročí to, co jsme do něj vložili, ale opravdu až tím časem........................................................................................................................................S čím plně souhlasím je, že člověk, který v dětství žil vedle manipulátora, což milující matka může klidně být, jen velice těžko v dospělosti dokáže manipulátora odhadnout. Což může být i příčinou toho, že se vztahy dceři paní Jarmily nedařily.

Zebruška: Díky moc. Přesně tak jsem to vždycky cítila, že nejde o šílenou neznalost češtiny, ale o špatný slovosled. Že tedy "Jany návrh" něco jako "návrh Janin". A ano, vyskytuje se dost často. Vidím práci redaktora (tedy redaktoří práci :DDD), kterému při psaní postupně naskakují myšlenky a on je zapisuje ve stejném sledu, v němž se vynořují a tím ten slovosled dostává na frak, nebo jen takovou módu. Někoho takový slovosled zaujal, zalíbil se atd...

Co člověk do výchovy vloží, to se mu zúročí. Tady bohužel asi dost věcí rodiče neudělali správně. Drželi dítě na tak krátkém řetězu, až se jim utrhlo. Čekali, že s nimi budeme sympatizovat a politujeme je? Lituju tu holku. Šla z područí do područí, z jedné nadvlády pod druhou. Kéž by prokoukla natolik, aby zbytek života netrpěla v sektě, rodině, manželství jako někdo, kdo funguje jako rohožka a hromosvod. Z vděčnosti, že se někdo o ni postará. Protože ona asi samostatného života není schopná.

Nevybrali by si suverénního člověka, obklopeného lidmi, úspěšného, spokojeného, akčního, kterého je všude plno. Který si ví rady se životem, věnuje se koníčkům, které si vybral, atd. Ta holka, po které se chtělo, aby se učila a dělala rodičům radost, asi nikdy nepoznala radost z dělání toho, co ji baví. Ona jen vyhovovala tomu, co chtěli ti, co by jí měli být nejbližší. Ona to udělala rodině natruc. Možná ji tam přivedla náhodná známost, kterou by její precizní rodiče v životě neschválili. To by snad bylo lepší, kdyby jim pořídila vnouče s neznámým tatínkem. Třeba by je to všechny nakoplo jinam....

Ale Zebruško, muselo to přece asi začít tím, že se seznámila s holkou, klukem, kteří u nich jsou a navázala s nimi svým způsobem vztah! Snad nejsem tak omezená, abych si myslela, že jí někdo jakožto absolutně cizímu člověku rovnou řekl pojď k nám do sekty? Oni mají zkušenost s lidmi, tipnou si, koho si vybrat. A že ona ty zkušenosti moc asi nemá, tak jim to u ní vyšlo.

Jinak k článku - (také pominu absolutní časové nesrovnalosti) já chápu rodiče, že jsou ze současné situace nešťastní. To, že se dcera tváří spokojeně, ještě nemusí znamenat, že je vše OK. To tak bývá, že většina členů sekt je tak zmanipulovaná a má tak vymytý mozek, že jejich způsob života považuje za správný a cítí se spokojeně. Tady bych ale jako plus viděla, že za nimi dcera občas jezdí a telefonuje s nimi, protože právě ve většině těch nejhorších sekt je taková komunikace s původní rodinou zakázaná a členové jsou tvrdě drženi mimo okolní společnost. Takže toto by mohlo být dobré znamení, že se nejedná o úplné "vymývače mozků", ale že to je třeba opravdu jen taková ta teď módní komunita, co chce žít přírodně a nezávisle na společnosti a být zcela soběstačná atd. Jako rodiče by mě asi hlavně děsilo to, že jim dcera věnovala všechen svůj majetek a zůstala tak zcela bez prostředků a tím pádem bez možnosti se od nich odpoutat, pokud by zjistila, že jí tento způsob života nevyhovuje. Takže bych si dala záležet na tom, aby věděla, že kdykoliv může přijít k nám, pokud by si život v onom společenství rozmyslela. Protože na mnoha těchto komunitách je záludné hlavně to, že jejich členové pak už vpodstatě nemají možnost volby - nemají kam jít, nemají žádné své finance, nemají práci, ztratí přátele mimo komunitu, takže ani nemají, na koho se obrátit o pomoc, a z původně spokojeného života se může stát past, ze které není úniku. Takže bych se asi jako matka snažila toto riziko eliminovat. A jinak si taky myslím, že do takové komunity či sekty zapadla právě proto, že měla celoživotně problém se vztahy, zřejmě žila dost osaměle, hlavně svým studiem a prací, možná neuměla navazovat kontakty, možná se po prvním zklamání příliš bála odmítnutí (perfektcionisty často děsí situace, nad kterými nemají úplnou kontrolu a ve kterých si nemohou být jistí absolutní dokonalostí a úspěchem) a tato sekta ji přijala a dodala jí pocit uspokojení z navázaného vztahu. Těch důvodů může být mnoho, ale zřejmě nikdy nikam úplně nezapadla a trápilo ji to.

helza: jazykové okénko :-) - "Jany návrh" či "Betynky osobní předměty" je vyjádření považované za hovorové, protože spisovně by to muselo být naopak, tedy "Návrh Jany" a "Osobní předměty Betynky". Z hlediska spisovné gramatiky je vyjádření "Janin návrh" a "návrh Jany" považované za rovnocenné, máme zkrátka dva způsoby vyjádření přivlastňování (v některých případech je možné použít pouze tvar druhého pádu podstatného jména, jindy je možné použít jak ten, tak tvar přídavného jména přivlastňovacího). Zde uváděné formulace typu "Betynky osobní předměty" jsou ovšem dnes čím dál častější v běžné mluvené řeči (v některých částech republiky jsou dokonce silně upřednostňované), což způsobuje jejich stále častější pronikání i do psaných textů. Takže to sice není až tak tragický prohřešek, nicméně pokud má text být čistě spisovný, pak je stále třeba dodržovat pravidlo, že druhý pád podstatného jména ve významu přivlastnění se dává za rozvíjené podstatné jméno, zatímco přivlastňovací přídavné jméno před něj.

SandraN: sektářství je trochu něco jiného než blbí kamarádi, tam funguje propracovaná manipulace, nabídkou ti něco co ti zrovna chybí obvykle láska porozumění a nějaké ty duchovní hodnoty, zkrátka nejdřív vyvolají poit v človku že našel konečn lidi co mu opravdu rozumí a život začne dávat smysl a teprve pak ho postupně odříznou od světa ale tak ž to udělá sám je prostě zmanipulován.........bohužel tím že i rodiče msnipulují své děti zcela běžně (když to sníš dostaneš odměnu..) tak je takové chování u druhých nevaruje nebliknou jim kontrolky že to není v pořádku......dtto týrané manželk princip pomalého duševního zotročení je stejný i když s jiným výsledkem.......vyvolání pocitu že nutně to co ti lidé mají potřbuju je potřebuju bez nich budu trpět bez nich nejsem nic......

Ano. Je lepší, když si dítě v pěti deseti vybere špatného kamaráda a poučí se z toho, než když jsou mu celý život kamarádi vybíráni a ono si pak špatně vybere až v dospělosti. A je to malér. Jak má poznat, kdo je dobrý a čí kamarádství mu přinese něco špatného? To je jako když mu maminka bude uklízet pokojík do osmnácti a pak mu řekne - tak jsi dost velký, uklízej sám. Myslíte, že to bude umět? Když se kouknu kolem sebe, kdo má víc dětí, dá jim jejich díl odpovědnosti. Nemůže rozmazlovat čtyři děti, není na to kdy. Čím víc lidí je v domácnosti, tím víc je potřeba vše zorganizovat, aby to šlapalo. Připravenost do života se neměří tím, co pro mě rodiče udělají, ale co mě nechají, abych dělal sám.

pominu nerovnalosti a k tématu blízké osoby v sektě. Jedna jednoduchá krutá pravda .nic s tí mnenaděláte. Dokud ten člověk věří tomu že je mu takto dobře nebude vás poslouchat a čím víc budete tlačit tím víc se od vás oddálí. Dobré je že udržuje kontakt sporadický ale udržuje. Obcně se doporučuje vytvářet láskyplné přátelské prostčdí tak aby až časem začne o tomto způsobu života pochybovat, tak bude cítit že se má kam vrátit, prostě jakýsi pevný stabilní bod i když je to jen jednou za rok. Dobrá zpráva je že většina lidí co se dostanou do sekt časem samy odejdou, prostě časem uvií že to co se říká a to co se dělá není totéž že je tam hodně manipulace indoktrinizace a časem se jim to přejí i když to většinou trvá roky, nakonec většina odejde. Dokud neporušují zákon nemohou rodiče nic dělat, je to její svobodné rozhodnutí takto žít i když se zvenčí může jvit jako bizarní a zmanipulované. Jední co mohu radit je netlačit...kruté ale je to tak.

SandraN: Jde mimo jiné a především i o to, že dítě se musí postupně naučit zodpovídat samo za sebe tím, že mu rodiče postupně poskytují více samostatnosti a tím i méně ochrany. S tím se musí začít už od batolete, přiměřeně k věku. Pouze tak se naučí mít rádo samo sebe a chránit samo sebe. Například většina závislých na drogách má problém právě v přílišné péči ze strany rodičů.

mambule: Ad: posledně »"Jany návrh" misto Janin návrh «. Tato výtka se zde ozývala často, tak jsem to tady před časem rozebírala, jelikož mi přšlo, že to není chyba, že to je pouze méně obvyklý slovosled. Už nevím kdo, ale některá z nás, v jazyce českém skvěle kovaná, pak tomu podala dost komplexní výklad. Já to neumím, nicméně ono Jany návrh není chybné, je pouze méně obvyklé. Ale už přesně nevím proč.

Podle mě ty příspěvky upravuje tentýž redaktor. A samozřejmě, když nepíše čtenářka, lze se poohlídnout někde v časopisech, kde je různých příběhů jak naseto. Není to zřejmě poprvé a ani naposled, co dítě, kterému je předurčeno rodiče nezklamat a žít podle jejich vyhraněného stylu, si postavilo hlavu a začalo žít úplně opačným stylem. Ono je dobré nechat dětem možnost volby, co s volným časem, nechat na nich výběr kamarádů, zkrátka nedržet je na krátkém řetězu. Znala jsem jedničkářku, co na ní rodiče dohlíželi až přespříliš. když se něco .... , vždycky za to mohl někdo jiný, postupně od ní odradili asi všechny kamarády, jasně, že mezi nimi byli třeba i děti, co by se mnoha rodičům nezamlouvaly, ale je potřeba získat nějaké zkušenosti i negativní pro porovnání. Takže vzorňaska nosila jedničky, chodila na kroužky, asi se jí nikdo neptal, co by ráda dělala ona sama, ale bylo jí spíš předhazováno, že se od ní čeká opět vyznamenání. Docela jsem se divila, že když se holka dostala na odpoledne z dosahu té láskyplné péče, mluvila jako dlaždič, kouřila jako Indián a provokovala kluky jako děva lehkých mravů. Nějak mně to neštymovalo k té uhlazené děvence, kterou jsem u nich vídala. Dopadlo to, jak to dopadlo. Úderem 18. narozenin se mladá dáma rozhodla, že nyní bude žít po svém, neb je plnoletá. Odešla ze školy před maturitou a pořídila si dítě. Jistě z domova nesčíslněkrát slýchala, zkazila sis život. Zkazili jí ho oni. A jen dodatkem si neodpustím, že naše holka jí byla dávána za negativní vzor, poněvadž nosila ze školy domů i trojky a nevěnovala se sportu vrcholovému, leč jen rekreačnímu. Takže ten náš negativní vzor na rozdíl od své bývalé jedničkářské kamarádky si po dokončené střední škole našel práci a nemá dvě děti každé s jiným, leč má taky normálního /taky trojkaře/ pracovitého manžela a nevisí s dluhy rodině na krku....Jo.

Taky si myslím, že jde o útěk s prostředí, v němž se dusila. Je taky otázkou, proč ji nikdy nevyšel žádný vztah - možná i na tom mělo podíl prostředí, v němž se ji nedařilo "přetrhnout pupeční šňůru". Nesrovnalosti v datech se snažím nevnímat.

lebahu: taky si myslím, že to byl útěk z přidělené role. Léta byla nejhodnější a nejvzornější dcera podle představ rodičů, dokud jí někdo neřekl, že nemusí. A teď si chce tu svobodu užít, a jestli k tomu zvolila dobrý způsob, to z těch málo informací z článku těžko říct. Ona to vůbec nemusí být sekta, nejrůznějších alternativních komunit je hodně a zdaleka ne všechny mají něco společného s nějakým druhem náboženství či víry.

mambule: ale vždyť rodiče jsou s ní v kontaktu. Volají si, dcera k nim jezdí na vánoce. Vědí, kde dcera je, a přibližně i to, jak se jí daří. Jestliže jim nechce říkat žádné podrobnosti a ten kontakt omezila na míru pro ni přijatelnou, asi má k tomu své důvody. A to ještě byla dost tolerantní, když jim odpustila soukromého detektiva. To bych já osobně brala jako hodně drsný zásah do soukromí, a velice by se mi to nelíbilo. Slečna je dospělá, a může si rozhodnout zcela samostatně a dle svého uvážení, co udělá se svým životem. Nikdo nemá vůči rodičům povinnost žít tak, jak by si oni představovali a nalajnovali mu to. No a možná právě to, že se jí rodiče "hodně věnovali", je ten problém, proč teď už nechce, aby se jí věnovali i dál.

Ačkoliv jsou u různých článků v této rubrice podepsané různé autorky, nemohu se zbavit dojmu, že je píše stále stejná osoba. A ta osoba jednak neumí počítat a druhak neumí tvořit zájmena přívlastňovací - posledně "Jany návrh" misto Janin návrh, teď "Betynky osobní předměty" misto Betynčiny. K příběhu samotnému: také bych byla nešťastná, kdyby se dcera místo založení rodiny dala do jakési party. Když už paní zaměstnala soukromého detektiva, měla ho nechat podrobněji zjistit, co je to za sektu. Náboženská sekta? Nebo skupina nějakých alternativců, "lesních lidí"? Ten druhý případ, kdy třeba na statku chovají zvířata a snaží se sami zajistit si obživu, zkrátka útěk z civilizace, bych neviděla až tak tragicky jako nějaké vymývání mozků. Možností je samozřejmě víc a divím se, že paní neví nic bližšího o tom, jak její dcera žije. Do života už jí sice kecat nemůže, ale dcera by mohla mít aspoň tolik soudnosti, aby své rodiče, kteří se jí evidentně hodně věnovali, trochu poinformovala a nenechávala je zbytečně trápit dohady.

Když pominu nesmysly a nesrovnalosti v článku, tak se té holce spíš divím, že nejede v drogách nebo nehupsla dávno pod vlak. Ta musí být tak udušená tím, že je vymodlená a vždy vzorná holčička... Možná žije "jinak", ale pravděpodobně je na tom líp než doposud.

Syda1949: Přesně tak kdyby odjela do zahraničí tak by ji možná neviděli ani na ty vánoce. Je jí tam dobře asi potřebovala klid . Jen spíš bych se zajímala jestli má zaplacené zdravotní pojištění důchodové asi ne. Ale to už je její starost za co bude žít v důchodovém věku. Ani nepíše co je to za sektu .Čím se vyznačuje co má za priority. Neptali se jí co tam dělá . Ta posloupnost je hrozná kdyby si to aspoň po sobě přečetl ten dotyčný nebo dotyčná a spočítali si to adopci by asi v 18 letech nedostali. Hezký den děvčata .Snad naše příspěvky někdo čte co tady dávají ty články ha ha

Časově divný příběh. Povahově bude dcera patřit k oněm "géniům", kteří jsou v normálním životě nepoužitelní. Maturita s důrazem na "samozřejmě s vyznamenáním, tři vysoké... nikde zmínka o kamarádkách, kamarádech, o běžných sociálních kontaktech. Vychází mi z toho onen "divný" člověk, který mezi normální lidi prostě nezapadá, vždyť na ně je "příliš" chytrá. Pokud se jí neděje nic strašného nechala bych ji žít svůj život.

"Dlouho se nám s manželem nedařilo počít a už jsme ani nedoufali, že někdy budeme mít vlastní dítě. Málem nás to stálo manželství, ale nakonec jsme situaci ustáli a když jsme se nakonec rozhodli pro adopci, zničehonic jsem otěhotněla." Teda podle všeho měla dceru opravdu někdy v 19ti letech, tak od kolika let se pokoušeli počít??? Od patnácti??? Jak dlouho byli manželé??? A v 18ti se rozhodli pro adopci? Kruci, já nemám nic proti, aby články byly vymyšlené, ale proboha ať to má trochu hlavu a patu. Ke zbytku se tímto nemá smysl vyjadřovat.

Tenhle příběh je asi vymyšlený, nicméně ano, toto se stává. Bude to znít necitelně, ale snažila bych se myslet na dceru v klidu a s láskou. A nechala ji tam, nesnažila bych se ji vytáhnout ven. Ona ví,kde má matku. Pokud bude časem chtít, cestu domů najde.Ono.....štěstí a naplněnost má mnoho podob...

Nic není nemožné, život umí překvapit. Ovšem tento příběh je složen z několika příběhů, je to celé mimo...

Když pominu nesmysl, že dcera je 5 let po vysoké (tj.cca 30 let) a je pro 49 letou matku vymodlené dítě (bylo jí 19?) a budu to brát jako pravdu, tak proč ne? jJestli je dcera spokojená a jezdí domů na návštěvy, asi to tragédie není. Majetek byl také její. Až kdyby po nějaké době chtěla odejít a bylo jí v tom bráněno, snažila bych se pomoci. Jinak si nemyslím, že ztrácí dceru, vždyť v tomhle věku už žije svůj život a co víc než návštěvy by chtěli?