JARMILA (49): Mám dceru v sektě, nemůžu ji dostat ven

Helzo, skutečně nevím, proč bych si měla dávat pozor na to, co píšu. Napadám tu snad někoho? Ta věta, co člověk do dětí vloží, to se mu zúročí, myslím platí pro všechny rodiče. A to, že děti jsou takové, jaké jsme si je vychovali, taky. A že nejsou sourozenci stejní, to je snad taky docela dost známo, záleží už třeba jen na pořadí dětí. I když mají stejné rodiče, jsou mezi nimi často velké rozdíly. Chápu Jarmilu, že je nešťastná, kdo by nebyl, ale proč nejsou v sektě třeba moje děti? Protože jsme měli pro ně pochopení a nechali je žít jejich život. Nesly si odpovědnost za to, že si přidělali práci horšími známkami, pokud doma zapomněly sváču, měly ve škole hlad, a rozhodně doma musely pomoct s chodem domácnosti, bydlely tam taky. Když něco chtěly, musely si na to našetřit, když to chtěly hned, musely mi to splatit. Koníčky a kamarády si vybíraly samy a kolikrát to nevyšlo. Byla to zkušenost propříště. Když měly v pokoji čurbes, vrátily se do něj po víkendu, stráveném mimo domov, a když se jim něco nepovedlo, musely si to napravit samy a sakra si to pamatovaly. Ono takové to uč se, ať jsi víc, než tví spolužáci, ne, nic doma nepotřebujeme, rádi to uděláme, našetřili jsme s tátou na moře, to budou všichni koukat, žes tam už byla, vybrali jsme ti nové šaty na to divadlo, co společně půjdem.....myslím, že ta jejich holka tou péčí a stylem života byla izolovaná od reálného světa a když se seznámila s těmi lidmi, tak jí nesepnulo, že by tohle mohla být věc, která se může otočit proti ní samé. Snadno se dala přesvědčit, protože si nikdy nic nemusela zdůvodnit, obhájit sama, ona byla zvyklá být vedena. To je ten problém. Rodiče se k vymodlenému dítěti chovají jinak, strašně se o něj bojí, přebírají za něj zcela odpovědnost, jen aby se mu něco nestalo. Takové děti nejsou přítomny vaření a pečení matky, ale tatínek si s nimi hraje vedle, aby nesáhly prstíkem na kamna. Asi i víc úrazů mají děti, co jsou vedeny na procházce za ručičku, než děti ostatní, které lezou samy po průlezkách. Kdo pak stojí celý život při dětech, které doma slýchaly, nelez tam, nechoď tam. Jednou se budou muset rozhodnout samy. Zda někam jít, nejít. A nebudou to umět. Výchova není to, že si pořídím dítě, dám mu najíst a ošatím ho. Ani že mu vše dovolím nebo vše zakážu. Výchova je, naučit ho, aby jednou z něj byl samostatný člověk. Což znamená přidávat mu odpovědnosti za sebe sama. Vždyť to tak často kolem sebe slýcháme: my pro něj, pro ni, udělali všechno a takhle to dopadlo. Rodiče pro dítě nemají dělat všechno. Dostal jsi pětku? Je na výběr: Týden bez počítače, nám to je jedno, z tebe nic nebude, budeš nad tím učením dneska sedět pěkně dlouho, nebo - kde byla chyba a jak si to chceš opravit...?