Jarmila s Jardou vychovali dvě děti. Spravedlivě je chtěli podělit vlastním majetkem, ale vše se obrátilo proti nim. Děti nebyly spokojené. Majetek byl a je důvodem jejich špatných vztahů v rodině. Ukřivděný syn se jim vyhýbal patnáct let a nyní se Jarmile ze života vytratila i její dcera. Jarmila se trápí a přemýšlí, jak zlepšit vztahy ve své rodině.
S manželem Jardou máme dvě děti – staršího Karla a o deset let mladší Janu. Když bylo Karlíkovi šestnáct let, koupili jsme dům v malé vesnici. Dům potřeboval kompletní rekonstrukci, během které jsme stále zůstávali bydlet v našem městském bytě.
Karel už pracoval a byl téměř dospělý, takže manželovi pomáhal dům opravovat. Přispíval nám na rekonstrukci také částí svého výdělku ze zaměstnání. Během čtyř let byl dům obyvatelný a my jsme se mohli s Janičkou přestěhovat.
Karlovi jsme za jeho pomoc a peníze přenechali náš městský byt s garáží. V té době už měl přítelkyni a plánovali rodinu. Janičce bylo tehdy deset let. Na domku jsme si společně mohli užívat venkova, lesa a zahrady. V té době bylo vše tak, jak má být. Všichni jsme byli šťastní. Špatné vztahy v rodině se nás tenkrát netýkaly.
Když Janička dospěla, nechali jsme dům přepsat na ni. Přišlo nám to jako logický a spravedlivý krok. Jana dostala dům a Karlovi jsme dali byt a garáž ve městě. Karel to ale viděl jinak. Po našem rozhodnutí se cítil být okradený. Měl pocit, že na dům má také nárok a naše rozhodnutí není fér.
Strašně jsme se tehdy pohádali a Karel od nás odjel naštvaný. Přestal s námi komunikovat a patnáct let jsme o něm neslyšeli. Ani na pohřeb svého otce nepřišel. Naše dobré vztahy a porozumění v rodině se změnily.
Po smrti manžela jsem zůstala na dům a zahradu sama. Jana už měla vlastní život a Karel se mnou stále nemluvil. Naše vztahy se zatím nezlepšovaly. Jana občas přijela a pomohla na zahradě. Posbírala si úrodu ze zahrady a vrátila se zpět do města. Byla jsem ráda, že za mnou alespoň častěji jezdí moje sestra s manželem. Vždy jsme si u kávy pěkně popovídali a společně trochu uklidili kolem domu a na zahradě.
Jednou, když jsem pracovala na zahradě, se mi podařilo nešťastně zakopnout a zlomila jsem si nohu v krčku. Asi čtrnáct dní jsem byla v nemocnici. Pak jsem měla jít domů. Střídavě se ke mně stěhovala dcera Jana s mojí sestrou. Pomáhaly mi a staraly se o mě.
V té době se po mnoha letech ozval i můj syn Karel. Měl o mě starost a přijel se za mnou podívat. O minulosti jsme nemluvili a vše jsme hodili za hlavu. Začali jsme se znovu vídat a já jsem byla ráda, že se naše špatné vztahy s Karlem opět narovnaly. Poznala jsem svoje vnoučata a opět našla ztraceného syna.
Abych se ale neradovala předčasně, začalo to skřípat mezi mnou a dcerou Janou. Ve chvíli, kdy u mě bydlela a starala se o mě, začala plánovat rekonstrukci domu. Nejdříve jsme vyměnili staré vchodové dveře za bezpečnostní, což mi nevadilo.
Jakmile ale přišla s tím, že chce měnit okna a udělat novou elektřinu v domě, musela jsem se ozvat. Já v domě přece bydlím, tak jak tam chtějí dělat tak velké opravy? Měla jsem pocit, že už plánují moji smrt a chtějí si bydlení co nejdříve udělat podle svých představ. S Janou jsem o tom mluvila a pohádaly jsme se. Jana se urazila, já vlastně také, a nerozešly jsme se v dobrém.
Už čtyři měsíce spolu nemluvíme. Ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že špatné vztahy v naší rodině jsou minulostí, přišel další problém. Říkám si, že by nám bylo lépe, kdybychom žádný majetek neměli. Možná by nebyly důvody k hádkám.
Ptám se sama sebe, jak bych mohla vztahy v rodině zlepšit. Jana se mi vyhýbá, s Karlem také nemluví. Vím, že vztahy s rodiči jsou někdy komplikované, ale ať se snažím sebevíc, tak nevím, kde jsme udělali chybu my.
Vždy jsem se snažila být ke všem spravedlivá a upřímná. Jak řešit naše problémy v rodině nevím. Měla jsem pocit, že jsem své děti vychovala dobře. Když se ale podívám na jejich život a úctu k rodičům a rodině, nejsem si jistá.