S některými rodiči je těžké vyjít,tak od nich děti záhy prchají pryč. Bůhví,jak to všechno bylo doopravdy,ten článek je informací jen z jedné strany. Co může někdo vnímat jako nevděk a šikanu,jiný (ještě) považuje za normální...
Ále - vydědit. Jednak to není tak jednoduché, a pak, co by tím Jarmila získala? Nic. Na jejím místě, a za předpokladu, že ta historka je pravdivá a děti jsou nevděčné, nezajímají se a paní trčí v důchoďáku, bych to udělala tak, že bych si na ten dům vzala zpětnou hypotéku. A jela bych na dlouhou cestu kolem světa, se vším komfortem. A za zbytek peněz bych si zařídila nějaký prima penzion, žádný obyčejný důchoďák, kde by se mi dobře žilo. Vůbec bych se nežinýrovala všechno utratit. Třeba i za mladé milence. Následkem čehož by po mně zbyly akorát tak dluhy, a potomci by utřeli všichni. :/ V sedmdesáti se užírat smutkama v důchoďáku, to je houby život. Paní se klidně může dožít i devadesátky a proč by si to neměla užít s plnou parádou. ]:-D
@Elynor: no nevím zpětná hypotéka mi nepřipadá nijnak moc výhodná........za nemovitost v hodnotě 3 mio dostaneš úvěr jen cca 300 tisíc (podle věku). Což není nic moc........výhodou je tak akorát to že děti, pokud ten úvěr vyplatí si mohou po tvé smrti nemovotost nechat............pokud je ale tvým cílem užít si to co máš, pak mi přijde že výhodněji vyjde to prodat platit si nájem v nějakém malém bytečku a zbytek si užít cestovat a pod......
@farah.farah: No tak já hlavně nemám ten barák :-) takže nemusím řešit detaily. Pokud bych musela, tak nevezmu první nevýhodnou nabídku, která mi přijde do cesty, ale poohlédnu se po různých možnostech, pochopitelně. Ale skoro všechno mi přijde lepší, než brečet v důchoďáku, jak mám nevděčnou dceru. Ještě že nemám ani dceru. 8-)
@Elynor: Možná paní o zpětné hypotéce neví, já jsem o ní ani netušila. Vidíš, přeci jen je užitečné a poučné číst si tenhle bulvár. :-D
Dceruška by se měla stydět zvedat na sedmdesátiletou maminku ruku toto nic neomlouvá
Podobný příběh, jen v roli těch rádoby "dobře" a "s láskou" vychovaných dětí, žiji... Rodiče, jako je autorka příběhu vychovávají děti skutečně s láskou metody cukru a biče - manipulace, vydírání a zastrašování. Takové děti vyrůstají pod taktovkou nepřijetí -> pokud se nebudeš chovat a dělat to, co ti já řeknu, nezasloužíš si mou lásku, přijetí, mou podporu, případně pomoc na tvé životní cestě... Přidají-li k tomu shazovací komentáře, ať už jste udělali jakoukoli práci jakkoli dobře a dají vám najevo, že jste k ničemu a osolí to hrubými urážkami, je zaděláno...Takže takové děti nakopírují vzorce rodičů a aby na tom světě měli, alespoň trochu lásky a přijetí, tak se z nich stanou mnohdy roboti na práci a nenaplněné tužby všech okolo, jen na své sny zapomenou... Jsou nehodící se. Vysvětlit takovým rodičům, že i vy máte právo na vlastní život a trávení svého času, je velmi těžké... Oni uvízli ve starých časech neustálého obhospodařování, udržování, rekonstuování majetku a čehosi... Jiné hodnoty a asi ani štěstí, pro ně neexistuje. Dcera se pravděpodobně ztrátou zaměstnání dostala zpět do bludného kola svého dětství a je plna nevyjádřené frustrace nad matkou, té poslední, co jí na světě zbyla a bere jí jako původce jejího neuspořádaného života... Tak trochu rozumím dceři i její zdvižené ruce... Je jako zvíře zahnané do kouta. Ano, může žít svůj vlastní život, uspořádat si ho jinak, utéct z toho "vězení", které bylo opět draze vykoupeno poslušností a posluhováním...Ale máte-li v sobě zakořeněné vzorce výchovy svých rodičů a nepřekročili jste-li minulost, je opravdu vážně těžké najít sama východisko. Ta paní, ztrátou manžela, se ocitla opět v roli malé holky a nemá-li dostatek ekonomických možností, jak život utáhnout jinde a sama... Je zoufalá, je frustrovaná a neustálé požadavky matky, která si zaslepeně myslí, jak jí kdysi v životě dali s otcem lásku ... :hm Jakou lásku? Dostalo se jí pouhého slušného živobytí a pak tvrdej výcvik manuelních prací. Jsme schopné vydržet manuelně a fyzicky hodně, ale emočně jsme rozpáraní jedinci, co si museli lásku svých rodičů odpracovat, zasloužit, zavděčit se. :-(
@Anonymizovaný: bno nevím ale z článku nemám pocit že by na stará kolena ta paní dceru řídila a sekýrovala pokud ano tak by jí nedávala celý důchod a neřešila by situaci stylem že před dcerou, které se zjevn bojí uteče do domoa důchodců a nechá jí barák.......pokud matka byla generál tak z popisu je zjevné že se ke stáru role otočily a dcera naopak sekýruje a ponižuje matku.......ano chápu jede dost možná podle zajetého vzorce, který ji matka v mládí naučila, ale z toho co je tam napsané podle mne není moc reálné že je matka nyní po té nemoci generál a dcera je v područí.
@farah.farah: No... známe příběh z jedné strany... Starala jsem se 10 let o tchána, na byt a stravu nedal ani korunu (kam dával celý důchod vlastně dodnes netušíme) a cca ob den na nás řval, že si máme sbalit igelitku a táhnout. Přitom si sám nebyl už schopný utřít ani zadek. Ale jakmile s někým mluvil, tak si stěžoval, že mu všechny peníze sebereme, nic doma neděláme... Takže asi tak. Ono docela dobře mamince po úraze (možná i narkoze a operaci) mohlo lidově řečeno "hrábnout" (tedy počínající alzheimer, stařecká demence a všechno tohle se odehrává pouze v jejích představách).A na druhou stranu zase znám spoustu příběhu (pracuju se seniory), kdy se děcka chovají naprosto neuvěřitelně, jezdila jsem k paní, které po tom, co přepsala dům na děcka vyhradili místo ve sklepě v prádelně, spala na prknech pokožených přes vanu.
@lebahu: tak souhlasím s tím že jsou případy kdy je to naopak, kdy člověk s demencí vytváří fabulace o tom jak je týrán, ale pokud by paní z článku byla skutečná tak píše jednak velice rozumně a druhak velice slušně... na dceru nenadává spíše si jen posteskla nad situací se kteoru si neví rady a navíc to vyřešila tak, že odešla do domova důchodců............nějak nemám pocit že by lidé se senilitou nebo demencí u kterých se vyvine tahle agrese a zloba, kteoru popiusujete u tchána řešili situaci tak, že se dobrobvolně odstěhují do doma, který přenechají "domlému" usurpátorovi.
@farah.farah: Odchodem do domova důchodců nám tchán vyhrožoval ob den (asi měl pocit, že tím nás jako vytrestá a bídně bez něho zahyneme). Neměl ale (asi bohužel) nikde podanou žádost, takže nás "nevytrestal". Jinak fabulace začíná vytvářet i moje 70letá matka (zcela duševně i fyzicky zdravá a při smyslech, jenom se nebetyčně nudící a pod vlivem zápletek ze seriálů). Naposled (když si stěžovala, že se nikam nedostane a co by jako chtěla všechno dělat a podnikat), tak jsem jí našla na netu klub důchodců, kde měli bezva program (výlety, ochotnický divadlo, výtvarku, vaření, pěvecký sbor... fakt milion kroužků a aktivit pro seniory za směšné poplatky nebo i zdarma). Pochopitelně se tam nešla ani podívat a za 14 dní tvrdila mýmu bráchovi, že jsem ji chtěla dát do DOMOVA důchodců, protože chci její byt (naštěstí ji brácha zná). Takže ono to fakt občas není jak to vypadá. A i kdyby tahle paní fakt existovala, mohla si v tom domově důchodců stěžovat nějaké pečovatelce či rovnou redaktorce, která to tady sepsala jako jejím jménem.
@lebahu: No, mezi náma děvčatama, kdyby mi někdo našel klub důchodců, tak bych se tam taky ani nešla podívat. To je jedna z mých nočních můr, že jednou, až budu stará a nebudu dostatečně schopná se tomu ubránit, budu donucena žít mezi vrstevníky a dělat s nima nějaké společné aktivity. Brrr. Jo, jistě jsou důchodkyně, které jsou v takových klubech ve svém živlu, nic proti, ale každej jsme nějakej, a mě ta představa odpuzuje už dneska, byť mám do důchodu daleko. Ani moje více než 80letá máti netouží po kroužcích a aktivitách mezi jinýma babkama, naopak je velice spokojená, když nikam nemusí a vůbec si nestěžuje na nudu, spíš říká, že dny jsou krátký, že nic nestíhá. ]:-D V tom se s ní shoduju.
@Elynor: No ale ona furt brečí, že sedí doma a nudí se. (když ji chci někam vzít, kino, divadlo, nákup… vymyslí milion věcí, proč tam nemůže). Bydlí v centru města, je normálně pohyblivá, může jít či jet tramvají kam se jí zachce. Aktivit pro "neseniory" se účastnit nechce, protože by s mladšími prý neudržela krok, aktivit pro seniory se účastnit nechce, protože tam budou všichni staří. Kamarády žádný nemá (neměla celý život), na všech lidech jí něco vadí, jsou "pod úroveň". A když k ní přijedu na pokec a kafe, tak se mnou nemůže mluvit, protože musí sledovat seriál (už patnáctou reprízu mexické telenovely) a nebo mi vyčítá, že je sama a nikam se nedostane... Takže začarovaný kruh.PS: Já bych ty kluby důchodců vůbec nezatracovala (ono se to docela modernizuje) mám spoustu zákaznic (se seniory pracuju), který tam chodí a rozhodně to není "posezení u dechovky a štrikování bačkůrek pro vnoučata". Měli tam třeba i kurz potápění :-D Prostě spoustu zajímavých aktivit, kde lektor počítá s tím, že má ve skupině starší lidi a tím pádem přizpůsobí tempo a náročnost akce. Tím pádem senior nemá pocit trapnosti, když něco nezvládne, že brzdí mladší účastníky kurzu.
A mě by docela zajímala verze příběhu od dcery. A co ti zbývající sourozenci? Ti za matkou nejezdí, nevídají se s ní?Výchova byla láskyplná v takové míře, že děti musely makat na hospodářství, neměli čas na roupy a tak asi jak to bylo možné, tak z domu vypadly. Všechny tři. Matka dceři nabídla bydlení a v tu ránu pořídili kdejakou havěť. Zajímalo by mne, do jaké míry z toho byli nadšení ti mladí. Opět hospodářství jako hrom, matinka šťastná, že to je jak "za starých časů" a všichni museli pěkně makat. Proč se dcera rozvedla?Nezastávám se dcery, že je hrubá na matku, to neomlouvá nic. Ale máme tu podaný příběh jen z jedné strany, dost pravděpodobně to má i druhou stránku. Takoví rodiče "tvrďáci" jsou takoví i ve stáří, ba co, ještě horší a je jim jedno, že jsou děti dospělé. Vyžadují bezmeznou poslušnost i v dospělosti. Jestli ona dcera nemá toho sekýrování už po krk.
@Mata69: U mě je to naopak. Matka mě o vše obrala, začínala jsem na ubytovně. Ještě, že se toho nedožil otec. Kdo do toho nevidí, nepochopí. Kdoví, jak to je. Xenie
@Mata69: TO NEMYSLÍTE VÁŽNĚ NIKDO NEMÁ PRÁVO SEKÝROVAT SEDMDESÁTILETOU MATKU A JEŠTĚ NA NÍ ZVEDAT RUKU TAKOVÁ DCERA SI NIC NEZASLOUŽÍ LEDA VYDĚDIT.
@Anonymizovaný: Nekřičte na mne a znovu si důkladně přečtěte co píšu.
@Mata69: ODSTĚHOVAT SE MĚLA DCERA, MATKA JI POSKYTNE BYDLENÍ DCERUŠCE ZŘEJMĚ VADILA ,PŘEKÁŽELA TAK SE JÍ TÍMTO CHOVÁNÍM ZBAVILA TAK TO ZASE VIDÍM JÁ
@Anonymizovaný: Nad levým Shift je klávesa CapsLock. Zkuste ji zmáčknout, přestane vám blbnout klávesnice. ;-)
Ať už byla maminka jakákoliv, staří lidi jsou někdy prostě hodně jiní než jací byli za mlada,ale dcera neměla žádné právo jednat s ní hrubě. Ta vztažená ruka na paní, to už je pokus o fyzické násilí,v psychické rovině už o násilí šlo, nikoliv jen o pokus.Pokud měla paní měla v ruce hůl, na nic bych nečekala. On je cizí problém vždy jednoduchý a řešitelný. Paní měla vyhledat pomoc (děti, přátelé, sousedi a policie) a dceru bez ohledu na důsledky vystěhovat. V případě validních důkazů je možné dceru i vydědit.
Souhlasím s níže napsaným že to celé nesedí...........také i připadá že to asi nebyla tak úžasná matka, jak si o sob myslí, když jí jedna dcera šikanuje a zbylé dvě děti po ní zjevn nai nevzdechnou. Nicméně i kdyby matka příliš dobrá nebyla chování dcery samozřejmě v pořádku není a taky není v pořádku. Co se týká důchoďáku.........mám pocit že autor článku v životě nemusel řešit to jak sehnat někde ísto pro seniora a představuje si to tak že se zažádá a do měsíce tam babča může nastoupit........realita je tkaová že dokud se alespoň trochu dokáže o sebe postarat.což ta paní dle všeho dokáže, tak jí nevezmou a čekací doby josu roky a to si ještě musíte zaplatit třeba 200-300 tisíc jako sponzorský dar tomu domovu aby vás nechali na čekačce. Tak že v tomto je velice nepravděpodobné, že se jí to nějak rychle podařilo získat místo. Nevidím nicméně jediný důvod proč dceru v domě nechat ať už by v něm paní zůstala nebo šla do důchoďáku..... to nedává smysl vůbec. Paní je dve všeho dosti racionální uvdomuje si že je basrák její uvědomuje si že ji dcera šikanuje..chápu že mohla mít strach řešit to dokud s ní bydlí zvláště s ohledem na možné fyzické napadení, ale z bezpečí důchoďáku může barák klidně prodat, v důchoďáku jí stejně k ničemu není a nebo minimáln s dcerou přes právníky dohodnout nájemní smlouvy aby děvče platilo za to, že tam bydlí .....
Celé je to divný příběh. Vychovala děti s láskou, ale přísnost musí být, takže makaly na hospodářství, aby neměly čas na lumpárny (ještě že máme povinnou školní docházku, jinak by asi ty děti chodily do školy jen v zimě, a v létě pásly husy či jinou zvěř). Dneska se ty další dvě děti vůbec nezajímají, co se děje s matkou? Pročpak to? Že by snad nevzpomínaly na svoje dětství v dobrém? To se můžu jen dohadovat. Dokud byla paní Jarmila fit, tak všechno klapalo - pole se obdělávalo, zvířectvo se pořídilo... jestli náhodou její dcera neměla pocit, že maminka je generál a všechno musí jít podle ní (a sama by se radostně vykašlala na pole i na zvířata), a druhou náhodou jestli její muž toho taky neměl plné zuby a neutekl ani tak ne od manželky, ale spíš od tchyně. Což pochopitelně Jarmilinu dceru "potěšilo"... Rozhodně by byl pohled ostatních aktérů příběhu zajímavý a kdo ví, jestli by to vyšlo tak dojemně. No a jestli by to snad skutečně bylo tak, že je Jarmila obětí nevděčné dcery, tak jí ten barák jako nechá? Nenechá dcerunku vystěhovat? Nebo že by ten dům ve skutečností její nebyl? Mnoho otázek.
Chybí mi tam proč došlo k rozvodu a kdy. Jak se táta staral. Pak bych asi neříkala dceři, že je to můj dům. Jen jí připomněla tu pomoc. Takhle se dcera mohla naštvat že dře bez manžela na cizím a co z toho.
@Anonymizovaný: Jarmila je podle článku vdova. Jestli se všechny její děti vzdaly dědictví v její prospěch, může to být skutečně jen její dům. Jinak by asi byly děti spoluvlastníky v příslušném poměru.
Nějak mi v příběhu chybí další dvě děti, jim se svěřit nemohla? Nikdo z nich si nevšiml? Celé je to divné.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.