Člověk dvou tváří – manipulátor
Tváří se jako beránek, který to s vámi myslí nejlépe, jak umí. Přitom je to ale vlk v rouše beránčím, kterému jde především o to, aby jej někdo poslouchal na slovo.
Jak poznat manipulátora?
Psychologové dali dohromady třicet otázek. Zkuste si na ně odpovědět. Odpovíte-li ano 10x a více, pak máte čest se skutečným manipulátorem – samozřejmě čím více ano, tím silnější manipulátor je. Pokud máte pod deset ano, život vám otravuje „obyčejný prudič.“ )
1. Chce, abyste se cítili vinni, a dovolává se přitom rodinných vztahů, přátelství, lásky nebo třeba zodpovědnosti.
2. Vnucuje druhým, že nesmějí nikdy měnit názor a musejí být dokonalí.
3. Zneužívá zdvořilosti, lidskosti, laskavosti či štědrosti druhých ve svůj prospěch.
4. Zpochybňuje dobré vlastnosti, schopnosti a osobnost druhých, kritizuje, soudí je a hovoří o nich s despektem.
5. Závidí, dokonce i rodičům, příbuzným nebo partnerovi.
6. Lichotí a dává dárky, aby se zalíbil.
7. Dokáže ze sebe dělat oběť jen proto, aby ho ostatní litovali.
8. Snaží se vykroutit ze zodpovědnosti a svaluje ji na druhé.
9 . Nesděluje jasně své žádosti, potřeby, pocity a názory. Raději stále dokola mlží.
10. Vyhýbá se pracovním schůzkám a poradám, utíká z nich.
11. Neomaleně mění téma uprostřed hovoru.
12. Obvykle odpovídá neurčitě.
13. Nechává své vzkazy vyřizovat jinými lidmi a vyhýbá se osobnímu setkání, raději telefonuje nebo píše.
14. Své žádosti zakrývá logickými důvody.
15. Hlásá lež, aby se dověděl pravdu, překrucuje a interpretuje výroky
druhých.
16. Nesnáší kritiku a popírá zcela zřejmá fakta.
17. Skrytě vyhrožuje nebo otevřeně vydírá.
18. Zasívá nesvár, podněcuje podezíravost, rozděluje, aby mohl lépe panovat.
19. Mění názory, chování a pocity podle situací a osob, s nimiž je právě v kontaktu.
20. Lže.
21. Sází na nedostatečné znalosti druhých a snaží se vyvolat dojem, že má navrch.
22. Je egocentrický.
23. Jeho slovní projev zní logicky a koherentně, ale jeho postoje, činy a způsob života svědčí o pravém opaku.
24. Často až na poslední chvíli vysloví požadavky, dává pokyny a nutí druhé jednat.
25. Nedbá na práva, potřeby a přání druhých.
26. Nedbá na žádosti druhých (ačkoli tvrdí pravý opak).
27. V jeho přítomnosti se lidé cítí nepříjemně a nesvobodně.
28. Přiměje nás dělat věci, které bychom pravděpodobně o vlastní vůli nedělali.
29. Jde za svými cíli důsledně, ale na úkor druhých.
30. Lidé, kteří ho znají, o něm stále hovoří i v jeho nepřítomnosti.
Zdroj: www.portal.cz, kniha Nenechte sebou manipulovat
Tak co, jak jste dopadli? Pokud jste si potvrdili, že opravdu ve svém okolí máte manipulátora, zkuste sebrat své síly k tomu, abyste z takového vztahu odešli s co nejméně šrámy. A mezitím si přečtěte, jak s manipulátorem bojovala Věra.
Věra (36): Pět let jsem žila s manipulátorem
„Víte, když jsem slyšela o tragické sebevraždě Ivety Bartošové, zatrnulo mi a historie, kterou jsem pohřbila hluboko do vzpomínek, mi zase vyplula. Nechybělo moc, a dopadla bych stejně jako ona,“ zahajuje svoje neveselé vyprávění Věra.
Pan Božský
„Když jsme se dali s Patrikem dohromady, všichni kolem nás dělali sborové ááááááchhhh. Byli jsme opravdu krásný pár. On statný, modrooký brunet, já drobná plavovláska. Prostě pár jak z pohádky. Patrik navíc byl velmi pozorný, takzvaně mě nosil na rukou. Všechny kamarádky mi ho záviděly. Ze začátku jsem si jeho pozornost vyloženě užívala. Před ním jsem totiž chodila s mužem, pro kterého byl středobodem jeho zájmu on sám, pak zase on, pak dlouho nikdo a pak teprve ti ostatní. Takže to, že Patrika zajímal každý můj krok, každá má myšlenka, mi přišlo fajn.
Mráčky v ráji
Jako každý vztah, i jejich vztah občas zakalily drobné hádky. „Vždy jsem za ně mohla já – tedy podle Patrika. Nebyla jsem k němu totiž dostatečně upřímná. A on to se mnou přece myslí tak dobře, proto bych byla sama proti sobě, kdybych mu něco zatajila. A tak jsem rezignovala na jakákoliv překvapení, protože i kdyby měl radost sebevětší, stejně mi vyčetl, jak to, že o tom nevěděl.
Společné bydlení
Po necelých dvou letech se dvojice rozhodla, že zkusí spolu žít. „Byla jsem šťastná, vím, že to je poslední krok před svatbou. Ale u nás to bylo trochu jinak. Patrik se rozhodl, že si mě převychová k obrazu svému. Neoblékal mě do viktoriánských zástěr, to ne, ale jinak se ze mě snažil udělat klasickou puťku, která na něj bude koukat jak na svatý obrázek a co jí „její pán“ řekne, bezmyšlenkovitě splní, aniž by přemýšlela o tom, proč. A tak mě pomalu a nenápadně odstřihl od mých známých a přátel, protože přece mě nejsou hodni a jsou pod mou úroveň.
Chodit běhat? Proč, to nemám zapotřebí. Španělština? Ale proč, angličtina je stejně univerzální řeč… Pomaloučku polehoučku si zařídil, že jsem z práce chodila rovnou domů a mohla mu zajišťovat full servis. Dneska vím, že španělštinu nemohl překousnout, protože on sám uměl s bídou anglicky a i v češtině sekal hrubky. Běhání mu vadilo, že jsem se snažila být stále atraktivní – proč, přece mám jeho…
Ve finále už to došlo tak daleko, že jsem se automaticky sama nerozhodovala, ale čekala jsem i se sebemenším rozhodnutím na souhlas Patrika. Nejhorší je, že mi na tom nepřišlo nic divného,“ diví se dnes Věra.
Procitnutí
Nakonec mi k procitnutí pomohla, jak už to bývá, náhoda. Potkala jsem kamarádku, kterou ode mě Patrik šikovně odstřihnul. Zapovídaly jsme se na ulici, a když mě Markéta pozvala na kafe, šla jsem automaticky zavolat Patrikovi, jestli můžu. Když jsem ji poprosila, že se ještě zeptám Patrika, teprve její nechápavý pohled mě vrátil do reality a já se rozbrečela jak malá holka. To kafe se protáhlo na tři hodiny, kdy jsem Markétě vyprávěla celý svůj příběh a ona jen poslouchala.
Teprve mi došlo, s jakým manipulátorem jsem strávila skoro pět let, a zalila mě vlna vzteku, jak jsem byla s prominutím blbá. Vrátila jsem se domů, kde čekal už rozzuřený Patrik. Neměl o mě strach, že o mě tři hodiny nevěděl, že by se mi něco mohlo stát. On opravdu zuřil – jeho loutka byla někde sama, bez jeho vědomí, natož pak souhlasu. Zkrátím to. Byla jsem od Markéty natolik namotivovaná, že jsem mu řekla, že odcházím. Začal po mně řvát, ať si klidně táhnu a ať počítám s tím, že jsem vrah, protože on to beze mě nezvládne,“ vzpomíná na temné období svého života Věra.
Agonie
Věra přiznává, že to, že by na sebe Patrik sáhl, ji vyděsilo dostatečně natolik, že ještě chvíli zůstala. „Jakmile ale Patrik viděl, že jsem zůstala, zázračně mu otrnulo a začal ještě více utahovat šroub. Jednoho krásného dne mě vydeptal natolik, že jsem si namíchala „koktejl“ z prášků na spaní a vodky. Už jsem to dál nechtěla snášet, a řekla jsem si, že evidentně nemám sílu jej opustit jinak, než navždy. Naštěstí jsem ještě napsala smsku rodičům, kteří okamžitě pochopili a rozjeli se k nám.
Naštěstí měli klíče, cestou zavolali sanitku a odvezli mě do nemocnice, kde mi vypumpovali žaludek. Po nezbytném zaléčení mě odvezli na léčení do Bohnic, a to mi zachránilo život. Uvědomila jsem si, že si tohle nemusím nechat líbit od nikoho. Patrik se sice snažil mne zkontaktovat, ale neuspěl. Já po léčení pochopila, že jsem plnohodnotná bytost se svým názorem, a nikdo nemá právo mnou manipulovat. A zatímco já si na život sáhla, on, který vyhrožoval, samozřejmě ne. Na to se má moc rád,“ uzavírá hořce Věra.
