Komentáře k článku zpět na článek

Míša 5. 4. 2019 | 21:41

Sama jsem matkou ve 48 letech a velmi si to užívám. Dítě je mimořádné , zcela zdravé , vnímavé, máme z něj všichni obrovskou radost , drží nás v kondici, je to úplně v jiných dimenzích než být matkou ve 20 letech ( mám 4 děti , mohu srovnávat ), ostatní ať si říkají , co chtějí. Zároveň jsem i babičkou , vnučka je starší než moje dcera , obě si bezvadně rozumí .Nikdy jsem nelitovala, těhotenství až na poslední měsíc zcela bez problémů, do posledního týdne jsem byl velmi aktivní. I teď vše zvládám bez problémů , i svoji práci na vedlejší poměr, dítěti jsou již 2 roky, chystá se do školky, největší kolotoč máme za sebou. Přeji vše dobré a užívejte dětí v každém věku , vždyť je to naše poslání.

skrblice 10. 11. 2014 | 22:24
rusovlaska.e 24. 10. 2014 | 07:41
Elynor 19. 10. 2014 | 20:54

Ludmilas: intimní a soukromá věc by to bylo, kdyby to paní netroubila do světa v článku na ženském magazínu. Teď už to soukromá věc není, a že tady nejsou jen pochvalné výkřiky, to je přirozené. S tím se musí počítat, že názory mohou být různé. V článku se píše, že paní se diví, proč její okolí nepadlo na zadek před faktem, že je těhotná a nevyjadřovalo jí nehynoucí obdiv. Inu, mávají s ní hormony, je to do jisté míry pochopitelné. Pokud tedy vůbec existuje a nejde jen o fiktivní příběh - což je pravděpodobné. Ale jestliže tu ten článek už jednou je, kdokoli může slušnou formou vyjádřit názor, dokonce i vy, tak to laskavě nezakazujte druhým, stejně vás neposlechnou

Mata69 19. 10. 2014 | 18:59

Anda_: ale o tom není pochyby, že to bude na ní. Ona se s tím musí prostě poprat. Nepsala jsem, že to neměla dělat. Já tu jen píšu svůj názor na to, že je někdo matkou v padesáti letech.
Znám dost padesátnic, jsou to opravdu šmrncovní ženské mladé duchem. Ale co já vím, matkou by už nechtěla být žádná.

gama1958 19. 10. 2014 | 17:51
Anda_ 19. 10. 2014 | 16:06

Mata69: hm je a předsa si věří, takže to nechme na ní...vy ji pomáhat nebudete...jsem padesátnice, mám mladšího manžela a ten by nikdy nechtěl mladší ženu, řekl a říká, mladá by nestihla to co Ty, asi něco na tým bude...takže milé dámy, není to věkem, ale geny, chtíčem a zdravím...a tuto rozpravu končím, já se hrdě hlásím ke svým rokům a nestydím se před mladšími ženami a proč, taky? Hospody, restaurace, cigarety a alkohol mi nic neříká...mám ráda rodinnou pohodu, a ta na 70% mladým schází...takže závěr přeji hlavn pohodičku a zdraví a na okolí se vakašlat, to nikdy nepomůže - jenom přitíži.

MikyXXX 18. 10. 2014 | 10:41

SUPER!!! Moc fandím ... Syna jsem měla ve 20 a dceru ve 40 .... a úžasně jsem si to užila... Zbytečné řešit - co bude za 10 - 20 let ... dovést k dospělosti dítě není zas až tak o věku ... stát se může cokoli a v jakémkoli věku ...

Mata69 18. 10. 2014 | 09:18

Marná debata děvčata. Paní to dítě mít bude, o tom žádná. Přejme jí, ať jsou ona i děťátko v pořádku a ať má hodně duševních i fyzických sil dovést to dítě do dospělosti.
Ale jestli svět spěje k tomu, že bude běžné, že rodit budou padesátnice, tak ač jsem ateista - bůh s námi. V pořádku to není - to, že medicína umí přírodu ošálit ještě nutně neznamená, že je to OK. Důsledky se projeví s velkým zpožděním.

Mata69 18. 10. 2014 | 09:15

Anda_: nežijeme v 19. století to je pravda, možnosti medicíny jsou uplně jinde než byly tehdá. Ale biologický věk, je stále stejný...možná vypadají dneska padesátnice jinak než před padesáti lety - to je fakt. Ale pořád jsou to padesátnice se vším všudy.

Mata69 18. 10. 2014 | 09:13
Jarrysa 17. 10. 2014 | 20:09
Anda_ 17. 10. 2014 | 13:36

Jak jsem psala níže, já tleskám, protože žena se stane ženou až po narození dítěte a to je jedno kdy...samozřejmě jsme zakomplexovani rokama, ale nežijeme v 19 století, kdy žena po narození dětí neměla mít sex s manželem, teď se ta hranice posouvá a věřím tomu, že padesátnice budou normálka maminky, vím jsou nemoce atd...bylo to psané níže, ale děti i tak utečou z hnízda a osamostatní se...já jsem 200km od domova a vystačím si, nejsem odkázaná na rodiče, ale snažím se sama...to samé budou i ty děti samostatné a nebudou čekat z které strany kdo přispěje a která babička pohlídá, mě taky nikdo nehlídal děti a jsem tady...taakže problém nevidím a fandím mamince...

Mata69 16. 10. 2014 | 21:20

Ludmilas: indiánky rodily i v šedesáti letech jo? zajímavé...můžete uvést zdroj, odkud čerpáte?
Zajímavý názor - každá žena má "právo" na dítě. Klidně i v 60ti letech? v 70ti letech? A nemá každé dítě "právo" na duševně i psychicky svěží maminku?

Ludmilas 16. 10. 2014 | 16:48

Je mi špatně z lidí, kteří odsuzují zcela soukromou a intimní věc této ženy. Je to jen jení vůle a její přání, nikdo jiný a obvzláště cizí lidé do toho nemají co mluvit a hrát si na "Boha", a psát co je dobré a co ne....
Přeji paní pevné nervy a zdravé miminko. Každá žena má právo mít dítě, i třeba za pomoci lékařů.
I já poznala svého manžela po 40.tce, vdávala jsem se ve 44 letech a samozřejmě jako novomanželé si přejeme miminko. Takže pokud budu mít štěstí, tak budu také těhotná v jejím věku. A budu šťastná, ale tuším, že bude hodně závistivců a pomlouvačů, kteří rádi mluví do života druhých. jak se říká "Přej a bude Ti přáno.." A neberme ženám jejich právo na dítě, je to jen jejich věc. Indiánky rodily i v 60 letech a nevěděly co je to přechod. Přechod je civilizační nemoc, a znám hodně žen, které i před 50.tkou otěhotněly přirozeně ... Přejme paní hodně optimismu a zdravé miminko a své názory pokud jsou negativní nesdělujte prvorodičce ale svým kamarádkám u vínka.......

verca63 16. 10. 2014 | 14:11

Já jsem rodila ve 20 letech a další mi bylo 42.Mateřskou jsem si vychutnala a dětátko je super.Byla jsem i klidnější .....

vrtalova40 14. 10. 2014 | 22:11

vůbec bych se neohlížela na okolí a na to,co řeknou ostatní...je to jen Váš život a nikdo jiný ho za Vás žít nebude,rozhodněte se sami,bez vlivu ostatních,udělala bych to stejné co vy..prostě se těšila na miminko :)

lussinta 14. 10. 2014 | 00:05

ja osobne si myslim, ze je to kazdeho vec a takova ta ceska mentalita, ze kazdej musi strkat nos do cizich zivotu uz by davno mela vyjit z mody. Odsuzovani a pomlouvani je strasna vec. Ale jinak k veci - v Anglii jako nanny jsem byla u rodinky kde pani bylo 48 kdyz mela prvni dite a je to jak suprova mama mentalne, tak i po fyzicke strance a jeste ji to mozna naopak dodalo energie. Pani by se mela na okoli vykaslat a dbat o sebe a o miminko - a najit si jinou sortu lidi kde ji uvitaji, podpori a pomuzou. Kolik mladych zen ma problemy s otehotnenim prirozenou cestou a nechaji si pomoct...kolik zen zemre jak na nahlou nemoc nebo zraneni v mladem veku a nechaji za sebou dite/deti...? Pokud se na to zena citi, urcite to neni sobec, ale proste zena, co touzi vychovat sveho potomka s partnerem, ktereho konecne ve svem zivote potkala a chce s nim zit. Nekdo ma holt stesti a potka zivotniho partnera brzo, nebo jsou i zeny co maji deti (jen aby je mely) s partnery, s kterymi ani zit nechteji. Vubec bych toto rozhodnuti s okolim, ktere me odsoudi neresila - tyhle lidi mi urcite v zivote nepomuzou.....

xxkouckaxx@seznam.cz 13. 10. 2014 | 22:43

zdravím ! první dcerku jsem rodila v 18 a pomlouvali mně , že jsem mladá ! druhou v 35 a v porodnici se na mně chodily dívat i sestřičky jako na raritu - tak starou rodičku tam ještě neměli ! uběhlo 12 let a rodit po 40. je zcela běžné ! vypadá to , že oba i s manželem jste inteligentní lidé kteří se milují a touží po vlastním potomkovi ! určitě jste posuzovali všechna pro a proti a ta pro zvítězila ! jistě je Vám jasné , že mít dítě ve Vašem věku bude solidní "záhul" , ale Vy jste se pro to sami a dobrovolně rozhodli a NIKDO nemá právo Vám do toho mluvit nebo Vás odsuzovat ! takže se vybodněte na okolí , užívejte si těhotenství (je to opravdu zázrak) a těšte se na miminko ! všem třem Vám přeji jen to dobré !

Mata69 13. 10. 2014 | 22:08
Mata69 13. 10. 2014 | 22:06
Amiii 13. 10. 2014 | 20:53

Mila budouci maminko moc Vam drzim palce!!!! Nenechte si Vase krasne cekani na miminko nicim zkazit je splozeno z lasky dvou lidi a cekaji na jeho prichod dva milujici rodice!!! To cim jste si prosli myslim IVF kdo nezazije nepochopi tak at si ostatni rikaji a delaji co chteji duleziti jste vy tri Drzte se!

pajina.cz 13. 10. 2014 | 15:27

helza: netuším jak někdo může napsat blábol že paní bylo hrazeno umělé oplodnění z našeho zdravotního pojištění!!!!!!!!Paní byla samoplátce a tudíš ji pojišťovna nezaplatila nic,vše si hradila sama a IVF jako samoplátve dělá zhruba něco okolo 100 000 tak jaké pak placení z našeho pojištění!!!!!!!!!

pajina.cz 13. 10. 2014 | 15:21

Držím moc palce ať vše dobře dopadne a vy držíte vytouženého potomka v náručí.Na okolí se vykašlete,nešli cestou co vy tak nemají co soudit a hlavně se podle jejich reakcí poznal i charakter daného člověka.Mě je 37 mám za sebou dva cykly IVF vím čím jste si musela projít.Přeji vám hodně štěstí a úspěchů Pájina

Alendariela 13. 10. 2014 | 12:56

j66:Podle současně platných zákonů zdravotní pojišťovny hradí základní výkony u třech cyklů IVF s přenosem embryí, za podmínky přenosu pouze jednoho embrya v prvních dvou cyklech ještě cyklus čtvrtý. Důležitou podmínkou u ženy postupující umělé oplodnění je věk 22 – 39 let, při oboustranné neprůchodnosti vejcovodů je dolní hranice snížena na 18 let.

helza 7. 10. 2014 | 11:32

hynek, Elaa: Možná je problém v tom, že komentář nám nedává dostatečný prostor zcela vyjádřit všechno a musíme se chtě nechtě uchýlit k prvoplánové reakci - navíc bez možnosti neverbální komunikace. Takový příspěvek nikdy nevypovídá o tom, co všechno nám probíhá myslí. Řekla bych dokonce, že v tu chvíli to mnohdy ani nevíme, jelikož prvoplánově reagujeme na prvoplánově vyslovený názor. Nevíme to my sami, natož pak čtenář. A tak zjednodušeně reagujeme jeden na druhého a přitom je možná náš celý pohled na věc zcela shodný, pouze já reaguji na něčí A bez vysloveného B tím, že vyslovím ono B, ovšem už bez A (pěkná motanice ). V podstatě popisujeme všichni svůj pohled na stejný porcelánový šálek, jenom jedni popisují jak je krásný, druzí jak je rozbitný a křehký, další jak se perfektně přemisťuje, když má ouško, další ...

hynek 7. 10. 2014 | 10:54

lebahu: Já bych i plně souhlasil (např. s vyšší mírou spoluúčasti či pojištění), ale je třeba se podívat i z opačného úhlu. Ono pak jinak vyzní výroky typu:
"Milá paní, nás nezajímá, že jste při celoživotní robotě dobře vychovala pro společnost čtyři děti, půjdete do důchodu o 11 let později než šly vaše matky, léky na cukrovku si koupíte, protože jste "obézní" a "málo jste sportovala",...
milý pane, nám je jedno, že jste si zničil zdraví po 40 letech dřiny a celý život jste si i ostatním řádně hradil sociální pojištění, vy jste kuřák,... milí rodičové, kašleme na vás, léčbu pro vaše dítě po úrazu si musíte zaplatit, ono činilo "z vlastní nedbalosti",...
milá novomanželko, máte smůlu, že prodělala jste v dětství slepák a nejste movitá, my vám uhradíme jen dvě umělá oplodnění,...protože finančních zdrojů není dostatek a my jsme natolik humánní a solidární, že - obecně - hradíme z vašich odvodů nadstandardní léčby manželkám "kulichů", asistovanou reprodukci bývalým "potratovým hýřitelkám" či celoživotní ústavní pobyt dítěte s Downovým syndromem, jehož se nakonec "zřekla" jeho matka, ač dopředu o takovém riziku a budoucím postižení věděla...

hynek 7. 10. 2014 | 10:15

helza: Znovu opakuji - nikoho nesoudím, to mně nepřísluší, ani po nikom nemíním házet žádné kameny. Vyjadřuji-eme názor, na němž se většina populace stejně nakonec víceméně shodne. Výchova dítěte, jeho zabezpečení a uvedení do života přece není o "chůvě".
Není úplně korektní směšovat uvedené případy s "nezodpovědným a sobeckým" jednáním uměle oplodněné 50 leté ženy. I když odbíháme od tématu, pokud jde o můj názor, tak jsem dalek jakékoliv eugenice ("zušlechťování" rasy či populace), s pokorou ctím "vyšší moc" (chcete-li Boha či "přírodu") a posuzuji - v souladu se svým profesním vědomím a svědomím - každý případ individuálně. OBECNĚ nejsem zastáncem přivedení potomků na svět u jedinců, kteří nejsou a priori schopni postarat se sami o sebe, natož o dítě (př. lidé s těžkou mentální retardací /MR/ - určitě ne, s lehkou MR a středním zdravotním postižením /ZP/ naopak nevidím důvod, proč by nemohli být dobrými rodiči, jen je třeba je podpořit v případě potřeby, u TZP - individuálně dle zdravotního stavu, což konkrétně znamená, že jedna dvojice svoji roli zvládne - byť s potížemi a s větším stupněm podpory (osobně nevidomým rodičům fandím), jinde to nepůjde, i když bude druhý partner zcela zdravý...). :.
Nevím, co zde zkoušíš, na svět se "nekoukám očima ekonoma a ryzího pragmatika", vyznávám zcela jiné hodnoty a polovinu života jsem zasvětil potřebnějším, než jsem sám. Což neznamená, že nevnímám i jiná hlediska. Viz nádherný příklad "my zachraňujeme nedonošená miminka". Ano, porodníci jásají a připisují si rekordy, ale zkus se zeptat kteréhokoliv neurologa na jeho profesní názor. A to jde v obou případech o lékaře...

Elaa 7. 10. 2014 | 10:02

helza: nejsi blbá...jsi moudrá duše, ráda čtu tvé názory a postřehy. Ale Teď s tebou nesouhlasím. srovnáváš nesrovnatelné a ještě do toho všeho zapleteš Spartu... jenže tak to bylo donedávna. ani u nás většinou, když bylo dítě fyz. postižené, je porodní bába ani nedala matce do náruče, řekla, že se narodilo mrtvé a odnesla ho pryč. Matka si poplakala, a za rok většinou porodila jiné, zdravé dítě. mluvím tu o deform, novorozencích. Posledních pár desítek let si hrajeme si na humanisty, ale přírodu nepřelstíme...mluvíš tu o půlkilových miminkách... řekla bych spíš , že to jsou za každou cenu zachráněné potraty, kterých je v různých stacionářích plno...Nedávno jsem se dívala na pořad, kde pražský porodník zachraňuje nedonošená miminka. Krásný dojemný pořad, nakonec přišli nedonošené dvojčata a dali mu dort... ale kde jsou ty ostatní - "nepovedené" zachráněné děti? o těch se pořady netočí, není na ně hezký pohled, nejsou dojemné, nekončí jejich život happyendem...ale to jsem odbočila...
Ať se na to dívám z jakékoliv strany, z jakéhokoli úhlu pohledu, stále mi vyskakuje u paní prospěch jedince nad společností a spousta dalších nehezkých věcí, co tu asi popouzí dost diskutujících dam včetně mě. A mě možná o trošku víc, protože máme v rodině podobný případ. Je obrovský rozdíl když žena nemůže mít dítě a touží po něm a nedaří se a nedaří, a nejednou v pozdním věku se zadaří a ženě, která děcko nějak nemusí a pak , až jí ujel vlak prostě navzdory všemu a všem si ho nechá udělat...protože - přece nebudeme bez potomků....a ještě je "udivená"reakcemi okolí.... MOžná , kdybych paní znala blíže, tak řeknu, že je ten nemlich stejný případ, jak u nás a že s odvrácením známých, kamarádů, rodiny včetně matky to nebude tak jednoznačné...:)) Paní,byť měla pohnutky jakékoliv, byť se na to díváš z jakéhokoliv úhlu - 50+ na první děcko a ještě s dopomocí je prostě stará...nezávidím, nejsem nepřejícná, jen se pouze na věc dívám realisticky.

lebahu 7. 10. 2014 | 09:36

Já jenom doufám, že všichni ti ekonomicky uvědomělí v případě nemoci zaviněné špatným životním stylem (kouření, málo pohybu, obezita...) nebo třeba úrazu z vlastní nedbalosti (při sportu nebo třeba při zavinění dopravní nehody při které se sami zraní) odmítnou léčbu či okamžitě spáchají sebevraždu, aby nám ostatním "neujídali chlebíčka"!

helza 7. 10. 2014 | 08:22

j66: Ty a hynek jste na věc koukli očima ekonomů a ryzích pragmatiků. Ano, máš pravdu, zaplatíme to všichni. Stejně tak, jako pluky policistů asistujících řádění fotbalových fanoušků, volební kampaně desítek stran a jiné úlety. Jenomže to je odvěké dilema všech lidských společností - nakolik být lidským a zranitelným, či prosperujícím a nehumánním. To holka nevyřešíme. Ve Spartě shodili se skály každé ne zcela dokonalé novorozeně, my zachraňujeme nedonošená miminka s váhou pod 500g.
_________________________________________________________________Inteligentní a správné rozhodnutí je definováno jako to, které nám přinese prospěch. A potom je tu prospěch jednotlivce, který je pro každého jiný a prospěch společnosti.... A jediné, čím se člověk liší od zvířete je to, že dokáže učinit mnohé ve svůj neprospěch, byť pouze pro radost z úsměvu kolemjdoucího. A tak nějak o tom všem to nakonec je. To jsem kráva blbá, co?

j66 6. 10. 2014 | 14:36

helza: Děti může mít v podstatě každý, ale trochu pokory k biologickým náležitostem by neškodilo. Paní vědomě neměla děti v biologicky vhodném období, Umělé oplodnění v50-ti letech jsme jí zaplatili my všichni z našeho zdravotního pojištění. My všichni se složíme na pravděpodobně komplikovaný porod a možná 9 měsíců pobytu v nemocnici. Na všechny dodatečné vyšetření . A co když dítě zdravé nebude? My všichni budeme platit sociální dávky jak paní tak tomu dítěti. Jejich celý další život. Ano my všichni to zaplatíme, tak se radujme, jak se ty "placené geny" přenáší na další generace. které budou asi rodit brzy jen ze zkumavky.

helza 6. 10. 2014 | 13:02

hynek: Já tvůj postoj (zvláště, jsi-li "speckař" a pracuješ s postiženými dětmi), postoj Maty a ostatních naprosto chápu a i já bych takové rozhodnutí považovala za nezodpovědné, ba, sobecké. Pokud by ovšem šlo o mne. Avšak posuzovat kvalitu, sobeckost, nebo naopak obětavost cizí motivace posuzovat nechci. Možná má zajištěnou, chůvu, pomocnici v domácnosti, zahradníka, pradlenu a studenta na venčení psa (a takových lidí není málo), možná nemá, ale nikdo o její motivaci neví nic. A "kdo jsi bez viny, hoď po ní..."
_________________________________________________________________Já jsem dlouho pracovala s lidmi postiženými. A tak vím, že tím, že mají jisté mantinely, tím, že nemohou mít všechno, umí většinou najít v životě to důležité a tak být mnohem šťastnější, nežli lidé zdraví. A mnozí mají i děti. A tak znám ten problém. Znám například nevidomé manžele, ke kterým se rovněž mnozí obrátili zády, mnozí je odsoudili i jejich rodiče, když si žena otěhotněla. A to je vpodstatě podobný problém. Kdo může mít dítě a kdo ne? A kde je hranice? A kdo o ní rozhodne? Mladí a zdraví? A možná u nás někdo přidá - a bílí? To už jistě sám cítíš, že je to hodně přes čáru.

IvanaJ 6. 10. 2014 | 12:00

Mata69: souhlasím s tebou. kdyby otěhotněla přirozeně, tak si řeknu prostě to tak má být , ale v 50 podstoupit umělé oplodnění a divit se, že okolí nejásá nadšením? přijde mi to neskutečně sobecké. paní může být mladá duchem, ale tělo neoklameš to si jede svoji , pamatuje si a dává najevo, že už mu není cet....každopádně paní přeju pevné zdraví, stejně tak miminku krásný zdravý život a at se v náručí milujících rodičů hřeje co nejdýl

Elaa 6. 10. 2014 | 11:38

Mata69: aby ne, vždyť čekat celý svůj plodný život a odsouvat těhotenství /vlastně ani nijak zvlášť netoužit po děcku/ na dobu, kdy už normálně počít nemůžu a být 50+ prvorodička a ještě se s tím jít pochlubit a ještě nechápat - proč? mé rozhodnutí ostatní nechápou a ještě navíc "odsuzují" není až tak běžné:)

Mata69 6. 10. 2014 | 09:32
Mata69 6. 10. 2014 | 09:31

helza: jestli je příběh skutečný a paní si tu reakce čte, pak možná by mohla pochopit i reakce svého nejbližšího okolí. Že jejich reakce není nijak výjimečná, protože udělala rozhodnutí a kroky, které jsou prostě více než diskutabilní. Já ti nevím, ale snad v padesáti člověk je schopen nějaké reflexe a snad si i ona sama uvědomuje, že se vydala na velmi krkolomnou cestu. Snad i ona si uvědomuje, a nakonec to sama zjistila, že otěhotnět v padesáti není uplně standartní, že tomu museli vydatně pomoci, že její tělo už s něčím takovým nepočítalo. Mě se to těžko posuzuje, já mám tři děti, já svoje mateřský pudy uspokojila naplno...jen nevím...jestli bych v padesáti byla schopna honem dohánět co jsem zmeškala, kdybych své raubíře neměla...Pořád v tom vidím velice sobecké rozhodnutí těch dvou..."milujeme se, toužíme po vlastním dítěti, budeme ho mít stůj co stůj". Jestli už v těch padesáti není pozdě něco takového dohánět a nesnažit se spíše najít smysl života v něčem jiném - že spolu prožijí krásně zbytek života, že třeba pomohou někomu potřebnému....
Vydupala si dítě navzdory přírodě, navzdory svému věku a navzdory všem okolo, tak ať je šťastná, že se jí to povedlo a těší se na něj a připraví mu život jaký nejlepší bude schopna. Zcela jistě to dětátko bude mít krásné dětství (tedy doufejme), dostane se mu jistě plno lásky...přichází na svět chtěné - už to je pro dítě velmi dobrý vstup do života.

hynek 6. 10. 2014 | 09:10

Než jsem se dostal k odpovědi, helzo, tak Mata vše podstatné napsala za mě. :)
My paní nesoudíme, ale konstatujeme, proč "nehýkáme nadšením" z UMĚLÉHO oplodnění v 50 letech. Což, podtrhuji, není o "stalo se", ale o dopředu plánovaném těhotenství a se znalostí možných dopadů.
Nastíněných je jich dost a žel všechny jsou ze života a nikoliv z "krásné literatury". Konečně, vlastní příklad i uvážlivé rozhodnutí o volbě "jen" pejska to jen dokazují, mnoho dalších bych coby "speckař", zabývající se dětmi se "speciálními vzdělávacími potřebami" mohl přidat.
Co se týká výroků "okolí se ke mně obrací zády,... odsoudili mě všichni, i má vlastní matka", tak i mě rovněž zarazily, ale museli bychom nejdřív dát prostor druhé straně k vyjádření, i znát další souvislosti, např. minulost budoucí matky...

helza 6. 10. 2014 | 08:14

Mata69: Já ty reakce tady chápu. Víš, před rokem a půl nám zemřel pes. Je to pro nás strašné, navíc nám neustále někdo nabízí štěňátko. Ale já to cítím tak, že už je to vůči pejskovi nezodpovědné, že by taky mohl zůstat sám, taky vím, že to, co jsme pejskům vždycky dávali, na to už v našem věku prostě nemáme. Fakt už jsme unaveni a docela často nás zaskočí nějaké onemocnění, které znamená i nemocniční léčbu. Vidím jasně ten rozdíl mezi čtyřicítkou a padesátkou i v tom neplánovaném a plánovaném otěhotnění. Na druhé straně chápu ženu, zamilovanou ženu, která touží svému milovanému dát dítě, mít normální rodinu. A teď, když už se stalo, co když je to příběh skutečný a ona tudo diskusi čte? Kdyby zde byla diskuse nad příběhem, v němž padesátiletá žena touží mít dítě a uvažuje o těhotenství, rozhodně bych ji to nedoporučovala. Ale víš co, život je život a já jsem za ten svůj neskonale vděčná a žiju ráda, ať byl jakýkoliv. Prostě ta žena předá někomu dar života i tehdy, když už své dítě nevychová. Bude to pro ni strašné, nicméně to dítě prožije život, ať jakýkoliv, nejspíš subjektivně krásný. Protože ve svých prvních dnech jistě dostane spoustu lásky a tu si v duši ponese až do konce. A ta mu ten život prozáří. A možná právě tím bude světýlkem ve tmě života spousty těch, kteří mají objektivně úplně všechno a přesto jsou zoufalí a nešťastní.

Mata69 5. 10. 2014 | 22:21

helza: my to tu ale můžeme napsat, že je to nezodpovědné, ta paní to tu s námi dříve než otěhotněla neprobírala (znáš mě, tak jistě víš, že je to komentář s nadsázkou). Tudíž jisté právo na konstatování, že se nám to právě velice nezodpovědné zdá, máme.
Myslím, že kdyby se to stalo mé kamarádce, neodvrátila bych se od ní. To vím zcela jistě, Ano, nejspíš bych jí řekla, co si o tom myslím, ale nepřestala by být mou kamarádkou a nejspíš bych se snažila jí pomoci a podobně. Takže by mě zajímalo docela jak to s tím okolím nastávající matky je - jestli to její nejbližší okolí jen kritizovalo, nesdílelo její nadšení a nebo jestli se od ní opravdu natvrdo odvrátili. To pak souhlasím, to jsou divné vztahy.
Ano, je spousta případů, kdy otěhotní paní dávno za čtyřicítkou, protože si myslí, že je po přechodu nebo v něm a už to není možné...takové věci se dějí. Ano, je hodně matek, které jsou matkami prvně ve čtyřiceti...Ale jsem jediná, která vidí rozdíl? - tahle paní se o to velmi, velmi činila v tak vysokém věku otěhotnět, nepřihodilo se jí to náhodou a je jí dávno více než 40 let...je jí o DESET let více...
Nemá lehkou pozici, no, mohla s tím ale trochu počítat, že reakce budou různé. Může si teď fakt jen přát, ať je dítě v pořádku, ať je ona dlouho v pořádku a ať je na tom stejně i manžel.
A to, že mi takový čin připadá nezodpovědný, ještě nutně neznamená, že to paní nepřeju. Naopak, doufám, jestli je příběh pravdivý, že bude ona i dítě v pořádku a ve zdraví a svěžesti se dožije jeho dospělosti.

helza 5. 10. 2014 | 21:38
helza 5. 10. 2014 | 21:37

hynek: Víš, je mi 66 let a byla jsem z těch, které nikdy nic neporazilo, kterým nikdo nehádal jejich věk.A bylo mi 55 let, když mi, ženské plné energie a síly prasklo aneurysma. Dnes jsem na vozíku a malé vnučky sama neuhlídám, jenom ty starší. A velice mě trápí, že dětem (měla jsem tři) nemohu s ničím pomoct. Takže vím, že mít dítě v 55. letech je z tohoto pohledu velice diskutabilní. Nicméně stalo se a v tuto chvíli je na řeči o zodpovědnosti pozdě. Je třeba mamince podat pomocnou ruku alespoň v tom, co napíšu. A doufat, že má ve svém okolí někoho, kdo by se v případě nouze o dítě postaral. Vždyť neví nikdo z nás, jak to má zařízené a vymyšlené. A už vůbec nevíme, jak je finančně zajištěná i do budoucnosti.

tercikkk 5. 10. 2014 | 20:57

Je zbytečné být negativní k takové zprávě, zvlášť podlé je to od přátel a nejbližších. Ale rozhodně je to nezodpovědné. Mnoho komentujících psalo o starších 90letých aktivních důchodců, ale ne každý má takové štěstí...u nás v rodině je tolik nemocí, že bude zázrak jestli se dožiju 90ti let..babičky jsou hodně nemocné a dokonce když jsem byla malá a babičce bylo přes 60, tak mě odmítala s bratrem hlídat, protože byla už moc unavená...Také si nemyslím, že jejich dítě (pokud se narodí zdravé) bude mít problém se staršími rodiči - naopak takové děti s nimi mívají pěkné vztahy, důležité je také, jak se k tomu postaví ostatní děti..
Mně je 23 let, takže mám relativně dost času, na rozdíl od paní chci mít děti co enjdříve (až s přítelem dostudujeme), mě již tikají biologické hodiny a mnohdy to není žádná sranda, když na vás útočí reklamy s dětmi a štěňátky ..mám navíc fobii z pozdních těhotenství, protože se obávám o zdraví dětátka..ale snad si to paní vše zjistila...Takže chci hlavně popřát hodně zdraví, štěstí a pevných nervů..

hynek 5. 10. 2014 | 20:47

V prvé řadě hodně zdraví dítěti i mamince, a také hodně štěstí. Statistiky genetických poruch v pozdním věku jsou totiž neúprosné. Proto lze v případě umělého oplodnění mluvit oprávněně o nezodpovědnosti. Což nemá žádnou spojitost s "nepřejícností", jak absurdně vydedukovaly některé z komentujících. Uvedená žena se matkou mohla stát mnohem dříve a s mnohem menšími riziky; konečně sama uvádí své předchozí priority. Také je třeba vzít do úvahy nejen její těhotenství samotné, ale celý proces výchovy i ekonomického zabezpečení dítka v době postproduktivního věku jeho rodičů, což velmi pravděpodobně snadné nebude pro všechny zúčastněné. V době puberty dítěte bude jeho matce přes šedesát, v době nejvyšších finančních požadavků potomka při očekáváném předpokladu studia - pokud se jich vůbec dožije - 75... Výrok "ravy": "Je to jen váš problém," není zcela pravdivý, neboť žijeme v systému sociálně solidárního zabezpečení. Veškeré zatížení spojené s případnými náklady v případě narození dítěte s postižením či jiným handicapem, zajištětním dítěte v případě osiření (ano, i statistiky mortality "starších" matek jsou výrazně vyšší, stejně jako je vysoce pravděpodobnějším úmrtí "stářím" než tragickou událostí). tak nese celá společnost, nikoliv jen samotní rodiče.

helza 5. 10. 2014 | 20:09

kočina: teprve jsem dočetla tvou reakci - je podobná té mé. Dík za to, cos napsala. Nemyslím, že jsem mladá naivka, přesto mě mnohé reakce velmi rozesmutnily.

rava 5. 10. 2014 | 20:09

Nenechte si do toho mluvit, od nikoho. Je to jen váš problém. Snažte se být v pohodě, ať je i miminko pohodové. Je jiná doba, jiné možnosti. Moc vám přeji hezké dny, zdravé miminko, milujícího manžela.

nereide 5. 10. 2014 | 20:08

a já vám to miminko moc přeju :) to jediné co je důležité, jste vy, vaše rodina a miminko :) nepřejících si nevšímejte..však at si všichni zametou před svým prahem ,že...kolik lidí má dítě z lásky, kolik se jich opravdu stará...? kolik mladších připraví dětem neradostné dětství? ...vše je individuální ...a ti kteří soudí, obvykle jen sami netuší ..nezažili....nemají právo soudit....opatrujte se ...přeji vše nejlepší...

helza 5. 10. 2014 | 20:00

Já měla spolužáka, oženil se v roce 1966, v 18. letech a vzal si padesátiletou hereku a po roce měli spolu dítě - její i jeho první. Nevím,co je s nimi dnes, krom toho, že žije-li on, jemu 66 let a žije-li ona, pak jí je 98 let. Ale dlouho byli velice šťastní. Myslím si, že v té době to bylo velice nevídané a přesto jim nikdo nic nevyčítal.
_________________________________________________________________Co se to s námi lidi děje? Proč jsme takoví? Vždyť ať má paní za sebou cokoliv, ať byla jakákoliv, ať provedla cokoliv, dnes čeká dítě. První dítě. A vzhledem k věku musela projevit nesmírnou odvahu do toho jít a vzhledem k věku to nebude mít vůbec jednoduché. Okolí by si to nělo uvědomit a podpořit ji jak jenom to jde a ne naopak. Ne ji bezohledně odsuzovat. Vždyť ji jistě trápí spousta otázek, je těhotná, držme ji palce, ať všechno dobře dopadne. Navíc si myslím, že dítě dostane v prvních letech svého života možná více lásky, než si mladí rodiče vůbec dokáží představit. Myslím si, že kdyby nežila v Česku, okolí by se k ní chovalo citlivěji.

kočina 5. 10. 2014 | 17:54

LencaV: Těhotenství v přechodu není až zas tak nic výjimečného. Zrovna jednu takovou paní znám, dala si to vzít, měla už dvě děti, ale dneska pomalu po třiceti letech říká, že si to měla nechat, že by to taky vychovala.

Ale to je jen odbočka.
K článku: paní je těhotná, jiné dítě nemá, cítí se na to, můžeme se pozastavit nad "odvahou" do toho jít, ale v její kůži není nikdo z nás, takže bych to až zas tak neřešila.
Co mě teda zaráží mnohem víc, je to, jak kvalitní lidi má kolem sebe, že jakmile udělá úkrok stranou od většinové normy, tak se na ni vykašlou a odsoudí. Neumím si představit, že bych se takhle zachovala ke kamarádce (nebo ona ke mně). Netvrdím, že bych čekala (a stála o) nekritické pochlebování a jásání, ale otočit se k člověku zády v době, když je nejzranitelnější?
To je fakt smutné.
A od matky zvlášť.

Mata69 5. 10. 2014 | 17:07
Mata69 5. 10. 2014 | 17:07

lebahu: no jasně, že teď už neudělá nic...zařídila si to tak, tak to tak má. Nestalo se jí to náhodou, notně se o to přičinila. Takže holt musí nést všechny následky svého rozhodnutí. I to, že to okolí přijímá všelijak. Ona se hrozně diví, že její rozhodnutí lidé kritizují - měla s tím počítat, ať si říká kdo chce co chce, padesátiletá prvorodička není zrovna běžný jev.
Nezbývá než jí přát (teda hlavně tomu dítěti), aby těch sil a zdraví měla co nejdéle.A na rovinu, říkala jsi, že i dvacetiletou matku může přejet auto...jistě..ale ta pravděpodobnost zdravotních komplikací je jistě po padesáti mnohem vyšší než ve dvaceti, to snad musí uznat každý.

LencaV 5. 10. 2014 | 15:08

Nooo,mně je srdečně jedno, jestli má paní dítě v 50 nebo v 60, jenom mě vyděsilo, že v padesáti je možné otěhotnět Když se to netýká mě, tak je mi to fuk..

Dašena 5. 10. 2014 | 14:02

Paní by se neměla zabývat reakcemi okolí. Je to zbytečné. Soustředila bych se na sebe, abych po fyzické a psychické stránce na tom byla co nejlépe. Protože kromě radosti ji jako každou mámu čeká hodně náročné období. Její věk ji to bude na jedné straně stěžovat (nedostatek fyzických sil), na druhé straně ji pomůže (bude řešit pouze to podstatné v životě svého dítěte). A rozhodně bude potřebovat hodně štěstíčka v podobě pevného zdraví, pohodového a bezproblémového dítěte, spolehlivého manžela atd.

Elaa 5. 10. 2014 | 13:20

lebahu: no teď už asi nic:)).....jen doufat, že bude zvládat a dítě vychová ve zdraví do dospělosti...co jiného už, že....

Nadix 5. 10. 2014 | 13:15

Užívejte si to, je to nejkrásnější období!
Ti, co se od vás odvrátili, za to nestáli (i když je mezi nimi i vaše matka).
Nestresujte se, buďte v klidu, těšte se, plánujte.
Ve vašem věku může přibýt i nějaká ta zdravotní komplikace (nechci strašit, ale je to tak) a stres a starosti by vás zbytečně vyčerpávaly.
Přeju hodně štěstí

lebahu 5. 10. 2014 | 12:24

No dobře a co má teda teď paní udělat? Těhotná už je... takže co? Potrat, dát dítě k adopci mladší matce, narvat do babyboxu, oběsit se... nebo co teda? Aby se zařadila (a zavděčila) do stáda, které ví co se v kterém věku patří a stará se o věci po kterých jim prd?

Elaa 5. 10. 2014 | 12:08

lebahu: ale jistě že ano, i maldý můžou být velmi vážně nemocní, nebo je přejet auto... ale ruku na srdce - přece je více pravděpodobnější, že mladý přežije za všech okolností lépe a ve zdraví vychová děcko až do dospělosti...

lebahu 5. 10. 2014 | 11:55

Elaa: i dvacetiletou matku může přejet třeba auto. Jistotu, že děti vychová, že je mladý, zdravý, finančně zajištěný apod. nemá člověk nikdy, nikdo neví co bude zítra (nemoc, úraz, vyhazov z práce, rozchod s partnerem...). Děti se rodily (a rodí) za války, hladomoru, po různých katastrofách. (kdyby ne, tak nás tu polovina není).

Elaa 5. 10. 2014 | 11:46

luna: určitě by se zvedla kritika i na 16letou....jenže pokud by nějakým způsobem natvrdo seklo s paní která měla dítě v 16 v např. 55, 60 letech mrtvice, infarkt, či by měla jiné zdravotní komplikace, její dítě by bylo roky dávno dospělé a samostatné a schopno se o sebe ve všech ohledech postarat...podle mě to je také dost podstatná věc.

Manny 5. 10. 2014 | 11:37
Mata69 5. 10. 2014 | 08:58
dzifdayly 5. 10. 2014 | 08:17
dzifdayly 5. 10. 2014 | 08:16
luna 4. 10. 2014 | 21:54

ono je trošku pozdě diskutovat o tom, co se mělo nebo nemělo, když už se miminko narodí ne? Kdyby tu byla 16. letá a psala, že čeká mimi, také by se zvedla vlna kritiky. Já měla první dítě ve 24. třetí ve 30. a další už u nás, pokud osud dá, nebude, ani bych už o miminko nijak extra nestála, už bych si na ně připadala stará, ale pokud se paní na mimi cítí její věc.

Ivy1 4. 10. 2014 | 21:08

moc blahopřeji a věřím, že z Vás bude super mamka. Mojí mámě bylo 41, kdyř jsem se narodila, a nikdy jsem její věk nijak nevnímala, ano, v dospělosti teď jsem bez mámy, ale dát život je největší dar, jaký můžete dát, užívejte si to a milujte svoje dě´tátko, na ostatních nezáleží, jen na Vás a Vašem partnerovi -manželovi. Ještě jednou - moc blahopřiji

k.myska 4. 10. 2014 | 19:50

je mi 51 a představa , že bych měla na starost miminko je pro mě už děsivá...tím myslím miminko jako své dítě - ne vnouče, kterí si na chvíli půjčím. Už bych to prostě nedala....

Elaa 4. 10. 2014 | 16:56

přejme prvničce klidné a pohodové dítě a jeho pohodovou pubertu/tedy jestli se potomkovy puberty vůbec dožije/...a dítěti hodně zdravé rodiče co nejdéle. Vždyť už jen to, že bude mít matku na základce ve věku báby nebo prabáby je pro křehkou psýchu dítěte pěkná darda nehledě na vše ostatní a ať si každý říká co chce...
A za pár let se můžeme dočíst článek na téma - jsem pozdní matka a mé dítě mě za to nenávidí.... :))

kámoš 4. 10. 2014 | 16:25

Paní držím pěsti,aby se narodilo zdravé miminko a aby vše zdravotně zvládla i maminka.Mě je 58 let a zůstala jsem sama,protože mi vloni zemřel jediný syn.Užila jsem si ho necelých 35 let a jsem šťstná,že jsem tu možnost měla

Mata69 4. 10. 2014 | 16:22
Dora.N 4. 10. 2014 | 14:45

No.... neodsuzuji paní, ale ani nechválím, bylo by něco jiného, kdyby otěhotněla náhodně přirozenou cestou.... mám kamarádku, která porodila své čtvrté dítě ve 40 letech a když měla 50, tak mi řekla: " Mám syna neskutečně ráda, ale kdybych se vrátila v čase, jednala bych jinak. Přece jen v padesáti člověku už ubývaj síly a desetileté dítě potřebuje kolem sebe energii, kterou už nějak nemám."
Samozřejmě měla velké štěstí, že syn byl mimořádně hodný, takže polovina starostí, proti jiné mnohem mladší kamarádce, které syn začal fetovat, krást, no škoda mluvit..... Takže přeji paní hlavně zdravé a hodné dítě!!!!

m1rti 4. 10. 2014 | 13:13

lebahu: naprostý souhlas, s každým slovem .... já měla dítě ve 40ti, a zažívala podobné reakce, ať jdou všichni do háje, na chleba člověku nedají a ať si zametou před vlastním prahem. Tihle "kecálisti" toho mají před dveřma hromady.

vydraa 4. 10. 2014 | 13:09

Moc držím palce,aby byli oba zdraví a maminka si potomka s tatínkem užili co nejdéle.V dnešní době se lidi dožívají delšího věku a díky kosmetice a zodpovědnému přístupu k jídlu i vypadají lépe,než naši předci. Mocvám to oběma přeju!!!!Mám 2 děti a jsem za ně ráda.Hodně zdraví a štěstí.......Majka

mamcaRBK 4. 10. 2014 | 11:49

No co, 50 zase není tak moc. Pokud se smíříte s tím, že pro kamarády vašeho děcka budete spíš babička. Pokud se umíte radovat ze života, dítěti je jedno, kolik mámě je. Otázka, a velká, tady zmíněná - jaké zdraví má vaše rodina? Je aspoň naděje, že zůstanete vy nebo váš muž živí a zdraví aspoň do dospělosti dítěte?
Znám rodinu, kde se dítě narodilo ve 48 letech matky - 1. a zcela přirozeně. Rodiče zemřeli okolo devadesátky, byly celkem zdraví. Je to už hromada let. Oni muži bývají nerozumní - viz naše VIP - každý děda si pořizuje mimino s nějakou dvacítkou. Vy to máte těžší. V žádném případě Vás neodsuzuji, ale držím palce, abyste to vydržela zdravotně. Heleďte - moje tchyně byla do 80ti absolutně fit a teď je na tom hůř, protože ztrácí zrak, jinak je to skoro v devadesáti hotový drak. Tchán má také devadesátku na krku a jeho 70ti letá přítelkyně mu fyzicky nestačí. Ovšem, jsou to asi výjimka. Přeju hodně štěstí a zdraví!!!!!

Mata69 4. 10. 2014 | 11:31

Elynor: a nebo ta varianta, že patnácti-sedmnácti letému dítět zůstane na krku dementní rodič. Vůbec nepřeháním, alzheimera máme momentálně v rodině u 67 letého člověka. Jak takový člověk může být schopen se postarat o dítě v pubertě a vybavit ho do života?

Mata69 4. 10. 2014 | 11:29

Anda_: ale pořád píšeš o dětech do třicet nebo do čtyřiceti, ale ona má PRVNÍ v padesáti a nešlo jí to přirozeně. Ano, měly matky dříve běžně děti i po čtyřicítce, ale zpravidla to bylo třeba čtvrté, páté...dítě. A bylo počato přirozeně. A nebylo to tak úplně pravidlo.
A spousta žen ti řekne, že věci braly ve dvaceti, ve třiceti uplně jinak, i tu péči o děti, nebyly tak úzkostné, ustrašené...Znám dost padesátnic, nebo lehce přes, jsou to fajn a šmrncovní holky, některá už má vnoučata a na rovinu řeknou, jak jsou za ně šťastné, ale jak je moc rády vrací rodičům. Protože stále chodí samozřejmě do práce, je to náročné a těch sil prostě není jako ve třiceti. Zcela fyziologicky není.
Je něco jiného mít 90ti letou vitální stařenku, která de facto již jen "užívá" života, její jedinou starostí je jídlo, spánek a vyplnění svého času, radost z vnoučat a pravnoučat (a mám obě babičky v tomto věku) a něco jiného je v 65ti letech mít doma pubiše v nejhorších letech.
Jistě je v pořádku, že se už holky nevdávají do dvaceti, jako to bylo dříve a jak to i já pamatuji. Ale druhý extrém, když ženské odsouvají své mateřství až ke čtyřicítce nebo za její hranici taky asi není uplně OK.

Elynor 4. 10. 2014 | 11:01

Jenže v tom článku se píše, že paní "pevně stála nohama na zemi" a uvědomovala si, že v jejím věku už nebude mít dítě přirozenou cestou. Ale nakonec podlehla naléhání muže, s kterým je pouhé tři roky, čili dosud v období zamilovanosti a růžového oparu. Udělala to na jeho přání a z lásky, jak sama píše. Ovšem on to nebude, kdo to dítě odnosí a porodí, a kdo se o něj bude na mateřské starat, a až se zjistí, že mít miminko není jen samá radost, že taky přijdou problémy, únava, nemoci, že miminko nespinká, ale řve jako tur, kdo ví, jak to oba rodiče ponesou - dosud nemají ani jeden žádnou zkušenost s dětmi, a v padesáti se člověk zásadním změnám v životě přizpůsobuje hůř, než ve třiceti. Sama tam píše, že už samo to umělé oplodnění bylo pro ni únavné a vyčerpalo ji to. Péče o mimino bude ještě únavnější, a to dlouhodobě. Paní si stěžuje, že okolí ji odsuzuje - ono možná okolí jenom není zamilované jako ona, takže vidí věci reálněji, a už předem se děsí, že to paní nezvládne a bude od toho okolí chtít pomoc. Každopádně nejvíc ohrožené je to dítě, které za nic nemůže a nemohlo si vybrat svoje rodiče, bude mít obrovské štěstí, už jenom když se narodí zdravé, a pak bude potřebovat dvojnásob velké štěstí, aby jeho rodiče zůstali spolu a dokázali ho vychovávat. Případů, kdy se manželství rozpadne během mateřské nebo rodičovské dovolené, je spousta, a věk a nezkušenost výše zúčastněných nijak nenahrává tomu, aby právě oni to štěstí měli, aby se jim podařilo všechny problémy překonat. Kdyby mi bylo 70 a měla jsem tu perspektivu, že mi možná zůstane na krku 50letá dcera s miminem, taky bych nejásala - to například může vysvětlovat přístup matky té paní.

Anda_ 4. 10. 2014 | 10:25

Mata69: ...ono je vše pro a proti, moje maminka se letos v listopadu dožívá krásných 90 let...můžu říct, že z jejího vyprávění vím, že kolem 50-tky ženy měly ještě děti...starší děti se starali o mladší...nic výjimečného, jenom my jsme pořád v tom, že děti musí být do 30 let první, vím jsou potíže s početím když je ženě více - ale nechme každou ženu ať si rozhodne sama kdy a proč?...znám pěstounskou rodinu z Břeclavi - ona střední škola, on řemeslník a dali se na 4 děti v rozmezí 12 a 4 let, je jim před 60 let, je to úžasná rodina a já osobně bych na to neměla, ale obdivuji co mají...
My podnikáme, takže já když je potřeba zůstanu s dcerkou doma, v zaměstnání by to nešlo, je to o rozhodování, ale nezatracuji nikoho.
Za socializmu když jsem nebyla vdaná do 25 let, to bylo divné...co do dvaceti let, proč se nevdává, neměla jsem potřebu, viděla jsem jak sourozenci těžko začínali a já to tak nechtěla...
Teď v 25 letech je málokterá holka vdaná, doufám mi dáte za pravdu, takže já jsem vlastně byla již v té době moderní a brala to zodpovědně..pokud jsem na to neměla nevdávala jsem se a neměla děti, v mém případě nebyl ten, kdo by mě podporoval finančně, maminka jako vdova to měla sama s námi těžké a já jsem to jako dítě prožívala a proto z vlastní zkušenosti říkám...je na každé ženě, kdy se rozhodne a jestli vůbec, každá si uvědomuje rizika...

Mata69 4. 10. 2014 | 10:03

A jestli spěje lidstvo k tomu, že mladí si budou užívat, cestovat, seberealizovat se a děti se jim budou rodit na sklonku života, noo tak to potěš...Ano, život lidí se prodlužuje, dožívají se průměrně mnohem vyššího věku - ale! ta produktivní část života se nějak úměrně tomu neprodlužuje. Prodlužuje se doba stáří se vším co k tomu patří. A přestože je dost seniorů, kteří jsou i ve vysokém věku velice aktivní, je třeba vidět i tu druhou polovinu, kteří mají zdravotní potíže a zdaleka tak schopní nejsou.
Všichni naříkají, že mají jít do důchodu v 65ti letech, že se toho ani nedožijí, naříkají současníci, kteří odcházejí do důchodu v 62 letech, jak už je práce zmáhá, jak je tlak v práci obrovský, a oni už to nedávají. No a mít k tomu doma ještě puberťáka, s vyhlídkou na ještě minimálně pár let, po které bude závislý na rodičích?
Neshodneme se všechny, to je jasné, názor má každý jiný a svůj. Ale souhlasím s evelyn, příroda moc dobře ví, proč to tak zařídila a těžko lze úplně domyslet veškeré důsledky, které to sebou ponese, když se takové pozdní rodičovství stane běžným.

Mata69 4. 10. 2014 | 09:55

Anda_: píšeš, že nic není jisté, že už není socialismus. A co větší jistoty má v padesáti??? Nejspíš má už svoje bydlení, má něco našetřeno...takže asi dost na to, aby mohla být doma s dítětem, v 54 se vrátit do práce a zajišťovat svoje dítě, jeho studia a samozřejmě taky sebe sama na důchod. Ano, nejspíš to nebudou lidi vyloženě nuzných poměrů, takže nejspíš i toto zvládnou. Nejspíš nebude muset paní pracovat, protože v tom věku sehnat (nebo se vrátit?) na svoje místo, notabene s malým dítětem, nebude asi uplně jednoduché. Nebo m á svůj soukromý byznys a ten zvládne i tak. všechno je možné. Ale ty jistoty nemá o nic větší než ve dvaceti. Spíš má větší šance, že přijdou zdravotní komplikace, ať u ní nebo u manžela a všechno bude uplně jinak než si plánovali....

lebahu 4. 10. 2014 | 08:33

Nikdy se člověk nezavděčí všem... lidi jsou především "odborníci" na cizí životy a vše co se nějakým způsobem vymyká ze zavedeného schématu a škatulky je námět k odsouzení a drbům. V jejich nudných a předem nalajnovaných životech se nic zajímavého neděje, tak je potřeba si smlsnout na někom jiném. Jenomže pokud žije člověk tak, že se bojí "co tomu řeknou lidi" tak si na konci života taky může uvědomit, že ho žil úplně jinak než vlastně chtěl a je pozdě něco měnit. Pošlete všechny radily do háje. Je to váš život, vy ho žijete a taky jenom vy ponesete odpovědnost za všechny případné chyby ale vy si odžijete i všechny jeho radosti.
Takže přeju zdravé dítě a pevné nervy při jeho výchově.

bibka 3. 10. 2014 | 20:45
agates 3. 10. 2014 | 20:21
evelyn 3. 10. 2014 | 19:37

bibka: ty jsi ovsem zcela jinej pripad, smekam, zes zvladla a zvladas peci o takle maly dite, vnucka ma stesti, ze ma takovou babicku, kdyz uz se rodice nepovedli.

bibka 3. 10. 2014 | 18:24

kobra21: Stejně to říkám i já. Nesmím si nic připouštět, nesmí mě nikde píchat či až bolet. Na nemoci nesmím myslet. Musím vydržet a být trvanlivá. Nikola teď chodí do 1.třídy a já MUSÍM a CHCI ji ty základy poskytnout. Ona mi dává sílu a elán, tak jsme si vděčny navzájem.

kobra21 3. 10. 2014 | 17:57

bibka: nadherny pribeh,moje sousedka se okolnostmi stala pecujici prababickou,kdyz ji vnucka skoncila na heroinu,od sestinedeli se o ni od 70 starala a stara. Vzdycky rika,jak nemuze umrit,protoze se musi o holcicku starat. Holcicce je uz 15 a prababi je fit,mlada duchem.Pravnucka se za ni nikdy nestydela,naopak se miluji a stale neco podnikaji. Moc Vas obdivuji,jste inspiraci pro ostatni.Ja sama mam posledni dite v 43 a zazila jsem si neprilis pekne reakce okoli. No neni to podle tabulek

Elaa 3. 10. 2014 | 13:09

bibka: je krásné, že jste jako BABIČKA schopná postarat o svou VNUČKU a dát jí zázemí. _Takovou věc by snad udělala každá babička, kdyby bylo potřeba. Jenže to je snad úplně něco jiného, než příbeh paní, co se rozhodla mít PRVNÍ dítě v padesáti letech.

Anda_ 3. 10. 2014 | 12:58

bibka mám sestru paní učitelku ze školy a ta mě do toho nějak navodila a já ji za to vděčím, člověk je stár tak jak to dopustí...samozřejmě pokud nejsou nemoci, těm se poručit nedá...

bibka 3. 10. 2014 | 12:56
Anda_ 3. 10. 2014 | 12:51

bibka: ano bibko, mám ten samý osud děti z DD a vím, že maminky nejsou jenom mladé a atraktivní...mám 52 roků, vím že jsou různé věci jiné, ale já dávám dětem domov a za bio rodiče domov, vím, že i 55 leté ženy se starají o malé děti, buďto jako babičky, nebo se prostě cítí skvěle a chtějí být ještě potřebné...i chůvy bývali staré a starali se o děti...není to věkem... vím přicházím o moc, ale co dvě děti jsem vytáhla z Dětského domova, nebudu tu nic popisovat o zodpovědnosti a pohodlí, to nevím co je a zájmů mám dost, vše je bokem...prostě jsem to tak cítila a je to tak!
Mému švagrovi porodila sestra v 51 letech normální cestou, má dospělé děti a nemůže si to vynachválit...prostě to cítila, přítele má o 10 let mladšího...
Je to osud a dané...taky mi manžel říká, ty nejsi jak tvoje vrstevnice, máš mladého ducha a moderní myšlení...děti se za mě nestydí a berou i mé názory, ví, že se zkušenostmi moc nemýlím a na 99% přijde na mé slova...

bibka 3. 10. 2014 | 12:48

elvia2: Určitě by tak reagovala každá, když by viděla, kam by její vnučka musela jít, pokud by se o ni odmítl blízký postarat. S čistým svědomím mohu říct, že je krásné být mami-babi. Já mám všechny dny zaplněné sluníčkem.

elvia2 3. 10. 2014 | 12:43
bibka 3. 10. 2014 | 12:30

Když mi zemřel manžel, svět se mi zhroutil. Dcera samostatná, mající svůj život. Syn nezaměstnaný, nezodpovědný, mající dělat sám se sebou se oženil a na svět přišla Nikola. V jejich rodině probíhala "itálie", nesoulad a žádný systém. Zprvu mi nosili Nikolu s tím, že řve a nechce spát, potom že není co jíst... Byla víc u mě jak u nich doma. Soudem mi byla, jako roční, svěřena do pěstounské péče. Rozvedli se a matka se nezajímá, otec, byť můj syn, jen prudí a dělá dusno. Říká mi mami, i když ví, že to nejsem já, kdo jí život dal. Ale ví, že jsem jí poskytla jistotu. Jinak by skončila v ústavu. Mohla jsem si žít bezstarostný, ale smutný život bez manžela, věnovat se zájmům, na které jsem dřív tolik času při zaměstnání neměla. Nikola má nyní 7 roků, já skoro 70. Učím se s ní, dávám jí lásku, kterou nepoznala u svých rodičů. Nikdy jsem si nemyslela, že budu v důchodu vstávat v 5, či v 6 hodin, když se vzhlédla v krasobruslení. Cítím se být unavena, ale nepřipouštím si to. Že bych chytla druhý dech?

Elaa 3. 10. 2014 | 12:23

takto to dopadá, když sobecká a sebestředná žena upřednostňuje sebe a své potřeby bavit se a užívat života, než mít děti v době, kdy je na založení rodiny fyzicky nejlépe připravená. kdyby děti mít nemohla a chtěla, je to jiná věc. podle mě i věk 35 - 40 je obrovské riziko pro matku, ale i pro dítě. a opět rozhodnutí ženy mít dítě v 50 je opět velmi sobecké a nezodpovědné. Chudák dítě... jo a zááávist porodit první děcko ve věku babiček v tom opravdu není:))

nedka 3. 10. 2014 | 11:46

Pro kterou ženu byla přednější kariéra v období, když měla být matkou, nebude dítě nikdy ničím jiným, než hračka na stará kolena. Chudák dítě. Jeho život bude, jako život panenky na klíček. Vím o čem mluvím, mám stejný případ u syna. A jejich dcera vyrůstá, jako panenka Barbie. Je to hloupý dospělák v dětském těle. Je to prostě robotek.

evelyn 3. 10. 2014 | 11:30

Anda_: pro me to neni dostatecny argument odsouvat rodinu do padesati, taky to neni pripad pisatelky, ona zrejme nijak zvlast po diteti netouzila, az jeji nynejsi partner ji k te myslence navedl, jelikoz sam touzil po vlastnich potomcich. A museli se uchylit k umelemu oplodneni, neb jak uz jsem psala, priroda to zaridila tak, aby deti mely zeny jen do urciteho veku.

Anda_ 3. 10. 2014 | 11:23

Elynor: je potřeba poslouchat mladé...mám 16 letého syna a jednoznačně se říká ženit až až, no a to jsou i názory holek, kolik ženských je po třicítce a čtyřicítce svobodných...není socializmus je demokracie a ta nezaručuje nic, zítra může člověk být bez práce, není člověk zajištěný nechce rodinu...

Elynor 3. 10. 2014 | 11:17

Taky nějak nevím, co by na tom mělo být k závidění. Mně 50 minulo poměrně nedávno, jsem zdráva, a nic mi nechybí, přesto mít v tomhle věku mimino nepokládám za žádnou výhru. Ani bych na to neměla čas mám pořád co dělat i bez mimina. Mí potomci jsou dávno dospělí, mám tudíž splněno, geny předány, není co řešit. Kdyby se nějakým nepěkným řízením osudu přihodilo, že by moje vnučka přišla o rodiče, samozřejmě bych se o ni postarala, jak nejlépe bych uměla, o tom žádná. Nebylo by to jednoduché, ale výjimečné situace vyžadují řešení, takže by to nějak jít muselo. Ale abych se do péče o nemluvně uvrtala dobrovolně nebo dokonce kvůli chlapovi, který údajně tolik touží mít dítě? Ani omylem. Všechno má svůj čas, i mateřství.

Anda_ 3. 10. 2014 | 11:13

evelyn: Evelyn, tady jde o to, že ona je životem již obeznámena, nic ji neuteklo, teď se bude věnovat pouze rodičovství...bratr se ženil měl 21 roků, nic si neužil, rozvod byl pořád na denním pořádku, vše scházelo, jak peníze - tak bydlení...tady vše je akorát schází potomek...nebo spolužačka se vdávala v 18 - 19 - 20 letech do 30 let byla každá rozvedena...bylo to mladé nerozhodné...já měla první ve 35 letech a druhé ve 41 letech a to bylo...teď je to normální kolem 40 letech a bude i kolem 50 letech...je snaha realizovat se v práci a dítě dovést do lepších podmínek, socializmus není, takže byt zdarma pokud nekoupí rodiče není..a babičky budou dělat taky déle, kdo bude hlídat, já si všechno pohlídala sama a důchod mi vychází na 62 - 63 roků a to se bude ještě určitě prodlužovat do důchodu...

evelyn 3. 10. 2014 | 10:52

Anda_: zavist? Tak v mem pripade ani nahodou, sama jsem 50+ a predstava mit ted male dite je pro me nocni murou, jsem velice stastna, ze jsem si materstvi odbyla v mladem veku, potomci uz jsou dospeli, maji sve zivoty a ja mam cas pro sebe. Vstavat k miminu, smykat ho do skolky, znova s nim absolvovat skolni dochazku..., ne dekuju, neni co zavidet. Ja netouzim ani po zadnych vnoucatech, natoz vlastni.

moučka 3. 10. 2014 | 10:51
Anda_ 3. 10. 2014 | 10:47

Já jsem dítě starších rodičů, bylo nás 6 dětí, sama jsem matka v starším věku, nebylo dáno v mladším tak jak v tomto případě...můžu říct, že jsem zodpovědnější a taky mám přehled, cítím se mladě a i děti mě dělají mladší, co na to říct...je to hloupá závist a za 10 - 15 let to bude úplně normální, lidé studují, budují a věk na dítě se prodlužuje...
Je to teď extrém, ale zvykejme si, jelikož se má prodlužovat věk člověka, tím pádem to nebude nic neobvyklé...Přeji budoucím rodičům krásné rodičovské povinnosti a dítěti zdravíčko a štěstíčko..

elvia2 3. 10. 2014 | 09:03

Rozhodně přeji zdravé miminko. Je to ale velmi velmi sobecké- pro dítě- až mu bude 10-rodičům 60 a ono s nimi nezažije spoustu věcí- budou již znaveni věkem. Počítám dál - 20 dítě-70 oni- a dítě má po dětství a mládí. Prostě sobci.

ellienka 2. 10. 2014 | 23:06

je to sobecké. A nemáte pravdu, že každá dvacetiletá si užívá, cestuje, sportuje atd. Já se od 21 let věnovala svým dětem. Podotýkám, že jsem se vdávala v 19 letech, "nemusela" jsem.. Teď po 40 mám dospělé děti a užívám si současné "svobody" a těším se na vnoučata. Mí rodiče mě měli ve 36 letech a bylo mi velmi líto, že mám tak staré rodiče už odmala. Nikdy jsem je nebrala jako "kamarády", vždy byli něco jako "učitelé".. tudíž pruda...

evelyn 2. 10. 2014 | 22:24

Ona priroda je moudra a udelala zenu fertilni jen po urcite obdobi, aby mela dostatek sily a casu sve potomky vychovat. Dnes uz sice dokazeme prirodu v necem obelstit, nicmene ty sily a ten cas ubyvaji primoumerne s pribyvajicim vekem.

Elynor 2. 10. 2014 | 22:13

Je to holý nerozum. Hranice pro umělé oplodnění sice je 49 let, takže to paní skutečně mohla stihnout před 50.narozeninami, ale není to chytré rozhodnutí a je velmi sobecké. Dítě není hračka. Zaslouží si mít rodiče, ne jenom babičku a dědu.

Evik2 2. 10. 2014 | 21:28

Souhlasím s Dag-mar i s kobrou21 a užijte si mateřství se vším všudy. Přeji Vám hodně zdravíčka a pevné nervy. Jinak mateřství je to nejkrásnější, co žena může prožít. Ať je jí 20 nebo 50. Navíc porodem omládnete , uvidíte : -) Zdravím Evča

rek11 2. 10. 2014 | 20:50

To je ale věc, se kterou měla počítat a souhlasím s Matou. V padesáti člověk bere věci jinak a snáší je jinak. Sama za sebe si to nedovedu představit. Mám maminku v tomhle věku, je už třikrát babičkou!!! A je chvílema opravdu unavená. Až je mi to líto. Holky k ní tolik nepouštím abych jí tolik nezatěžovala-mmch. je podnikatelka a stále pracuje. O chlapovi nemluvím, tohle bylo opravdu sobecké. Ale co jiného od chlapa čekat? Oni si dlouho užívají, pak jim hrábne,že chtějí dítě, ale kdo se bude starat? Může žít dlouho, ale zrovna v mém okolí ted umřelo dost mužů kolem padesáti. Houby vydrží a kdo se o dítě postará? Matka? nebo obrácenně, co když se stane něco jí? A nakonec klasika. S rostoucím věkem je i rostoucí možnost vrozených vad. Prostě to tak je.....To není o odsuzování, ale o zdravém rozumu......

Mata69 2. 10. 2014 | 19:34

No, tak jsem asi taky jinde...ale otěhotnět v padesáti, to je nářez...a říkejte si o delším životě, o aktivních seniorech co chcete. Je to na dítě pozdě. Ne, z titulu že se mu budou děti smát, nebo že se bude za své staré rodiče stydět...prostě proto, že v padesáti už je opravdu spíše čas býti babičkou než prvorodičkou.
Nevím jestli bylo dříve běžné, že se v padesáti ženám rodily děti, spíše o tom pochybuji a i když - bylo to přirozené, tudíž se tak narodily ženě, která toho ještě byla schopna. A nebylo to jistě první dítě. Tahle paní by evidentně přirozeně nepočala...proč asi? Divím se, že jí ještě vůbec umělé oplodnění udělali, ale ono asi když se zaplatí, tak proč ne.
Za mne - je to sobecké. Je to sobecké naplnění svého vlastního promeškaného času.
Přesto přeji paní i jejímu manželovi hodně zdraví a hodně sil, budou je potřebovat. Ono člověk spoustu věcí v 50ti snáší uplně jinak než ve třiceti, ať je vitální jak chce. A hlavně - ať je miminko zdravé a v pořádku.

Stefi 2. 10. 2014 | 19:19

Naštěstí už je okolí víc zvyklé na starší rodiče, tak si myslím, že situace popisovaná Zdenou nenastane. Dřív než nás komunisti splašili matky běžně rodily v 45 a nikdo na ně nekoukal divně, bylo to normální, že měly děti stejně staré jako jejich dcery a nikdo je ne odsuzoval. Naštěsti je lékařská péče i na jiné úrovni, že se daří zavčas podchytit nebezpečenství porodu atd, tak snad paní se podaří zdárně přivést na svět zdravé dítě a sama snad to taky zdravotně nedonese. Přeji jí pevné nervy v budoucí výchově. Ale pokud má mladou mysl, tak může být lepší matkou jako kdejaká třicátnice a být pro své dítě dobrým partnerem a nemusí se bát , že by "nestíhala".

Zdena65 2. 10. 2014 | 18:40

Nebudu vás drsně odsuzovat, ostatně je to vaše rozhodnutí, ale přesto si také myslím, že to je nezodpovědné. Jiné by asi trochu bylo otěhotnět spontánně. Řeknete mi, že v tom není rozdíl, ale je. Ne každý je v 60,70 ještě jura a mít nervy na puberťáka. I děti dokáží být někdy kruté a vašemu potomkovi by mohli znepříjemnit život. Moje teta měla třetí dítě ve 35, tatínek byl starší a ještě vypadal starší než byl a když šel pro dceru do školky tak učitelka volala, že si pro ní přišel děda. To jen tak na okraj co vás třeba čeká. Nemyslím si, že v 50 je vhodné otěhotnět jak pro matku tak pro dítě. Přesto vám přeju hodně štěstí, zdravé dítě a pevné nervy.

Dag-mar 2. 10. 2014 | 18:38
kobra21 2. 10. 2014 | 18:18

Dite je dar,vubec bych neresila okoli. Je to jen a jen Vase vec. Pripada mi bajecne,ze se to povedlo i takhle pozde. Dnes se zivot prodluzuje,lide jsou dele aktivni. Zalezi na kazdem individualne. Nedala bych na nikoho a tesila se na mimco

Přečtěte si také

Horoskopy

Na finále tohoto pracovního týdne jste se moc těšili, protože se vám povedlo zbavit se smůly a posunout…

Nejčtenější články

Doporučujeme