Je mi 50 a jsem poprvé těhotná. Okolí mě drsně odsoudilo

Anda_: ale pořád píšeš o dětech do třicet nebo do čtyřiceti, ale ona má PRVNÍ v padesáti a nešlo jí to přirozeně. Ano, měly matky dříve běžně děti i po čtyřicítce, ale zpravidla to bylo třeba čtvrté, páté...dítě. A bylo počato přirozeně. A nebylo to tak úplně pravidlo.
A spousta žen ti řekne, že věci braly ve dvaceti, ve třiceti uplně jinak, i tu péči o děti, nebyly tak úzkostné, ustrašené...Znám dost padesátnic, nebo lehce přes, jsou to fajn a šmrncovní holky, některá už má vnoučata a na rovinu řeknou, jak jsou za ně šťastné, ale jak je moc rády vrací rodičům. Protože stále chodí samozřejmě do práce, je to náročné a těch sil prostě není jako ve třiceti. Zcela fyziologicky není.
Je něco jiného mít 90ti letou vitální stařenku, která de facto již jen "užívá" života, její jedinou starostí je jídlo, spánek a vyplnění svého času, radost z vnoučat a pravnoučat (a mám obě babičky v tomto věku) a něco jiného je v 65ti letech mít doma pubiše v nejhorších letech.
Jistě je v pořádku, že se už holky nevdávají do dvaceti, jako to bylo dříve a jak to i já pamatuji. Ale druhý extrém, když ženské odsouvají své mateřství až ke čtyřicítce nebo za její hranici taky asi není uplně OK.