Je mi 50 a jsem poprvé těhotná. Okolí mě drsně odsoudilo

helza: nejsi blbá...jsi moudrá duše, ráda čtu tvé názory a postřehy. Ale Teď s tebou nesouhlasím. srovnáváš nesrovnatelné a ještě do toho všeho zapleteš Spartu... jenže tak to bylo donedávna. ani u nás většinou, když bylo dítě fyz. postižené, je porodní bába ani nedala matce do náruče, řekla, že se narodilo mrtvé a odnesla ho pryč. Matka si poplakala, a za rok většinou porodila jiné, zdravé dítě. mluvím tu o deform, novorozencích. Posledních pár desítek let si hrajeme si na humanisty, ale přírodu nepřelstíme...mluvíš tu o půlkilových miminkách... řekla bych spíš , že to jsou za každou cenu zachráněné potraty, kterých je v různých stacionářích plno...Nedávno jsem se dívala na pořad, kde pražský porodník zachraňuje nedonošená miminka. Krásný dojemný pořad, nakonec přišli nedonošené dvojčata a dali mu dort... ale kde jsou ty ostatní - "nepovedené" zachráněné děti? o těch se pořady netočí, není na ně hezký pohled, nejsou dojemné, nekončí jejich život happyendem...ale to jsem odbočila...
Ať se na to dívám z jakékoliv strany, z jakéhokoli úhlu pohledu, stále mi vyskakuje u paní prospěch jedince nad společností a spousta dalších nehezkých věcí, co tu asi popouzí dost diskutujících dam včetně mě. A mě možná o trošku víc, protože máme v rodině podobný případ. Je obrovský rozdíl když žena nemůže mít dítě a touží po něm a nedaří se a nedaří, a nejednou v pozdním věku se zadaří a ženě, která děcko nějak nemusí a pak , až jí ujel vlak prostě navzdory všemu a všem si ho nechá udělat...protože - přece nebudeme bez potomků....a ještě je "udivená"reakcemi okolí.... MOžná , kdybych paní znala blíže, tak řeknu, že je ten nemlich stejný případ, jak u nás a že s odvrácením známých, kamarádů, rodiny včetně matky to nebude tak jednoznačné...:)) Paní,byť měla pohnutky jakékoliv, byť se na to díváš z jakéhokoliv úhlu - 50+ na první děcko a ještě s dopomocí je prostě stará...nezávidím, nejsem nepřejícná, jen se pouze na věc dívám realisticky.