Seznámila jsem se s jedním prima vořechem. Jmenuje se Filip, maminka byla prý jezevčice, tatínek po dědovi kokršpaněl, po babičce pinč. No řeknu vám, krasavec!A jak mi voněl! Jak jsem se s ním seznámila? No přece úplně normálně, já z toho totiž nedělám žádnou vědu jako lidský holky. Jdu, potkám, líbí se mi, hodím oko a řeč.
Slyšela jsem, jak se baví paniččiny dvě kamarádky. Že prý seznámit se dnes s nějakým použitelným chlapíkem je nadlidský výkon. Jak to? Já to nechápu! Říkaly, že prý není kde se seznámit. Od rána do večera že jsou v práci, ve fitku že jsou samí namachrovaní bezmozkovci a na ulici prý spíš vrazí do kandelábru, než do chlapa. Tak kde prý nějakého potkat, kde se seznámit, kde na to vzít recept?
Jo, o jednom bych věděla, ale nevím, jestli zrovna to je ten správný způsob. To takhle paniččina kamarádka Saša, co je taky tak zaměstnaná, že odchází z domova ráno v pět a vrací se večer v deset, dostala úřední obsílku. Byla od policie. Jenže ona neměla čas tam zajít a v tom shonu, ve kterém žije, ji prostě někam založila a už o ní za chvíli ani nevěděla. Za nedlouhý čas se objevila druhá. Po ní další a další a další….No a když už si začínala uvědomovat, že nemá ráda buchtu, do které jí budeme muset zapéct pilník, aby se z basy, kam ji zavřou, až černá bude, dostala, tak se teprve rozhodla věc řešit. A tak jednoho dne stanula na uvedené policejní služebně, kroutila se v koutě na lavici a čekala, až policejní úředník odbaví lidičky před ní. A za ní přicházeli další a další nešťastníci, lidí plná chodba. Pak se otevřely dveře, vykoukl fešný pán, zadíval se na Sašu a řekl: „Tak pojďte dál, slečno Nováková.“
Vystrčila bradu: „Jak víte, že zrovna já jsem Nováková?“ On se tak potutelně zasmál, ukázal na dveře, ona vešla a při pohledu na jeho stůl jí spadla čelist. A on povídá: „No abych to nevěděl, když tady mám celou sbírku vašich fotek!“
A fakt. Tam na těch fotografiích byla hezky nafocená, jednou jak za jízdy telefonuje, podruhé jak uhání na padesátce o deset víc a ještě si při tom maluje pusu, na další si češe ohon a plnou čáru má mezi koly, snad aby se strefila na silnici. To víte, že se to bez pokuty neobešlo, ale když určoval její výši, tak nějak pomaloučku, polehoučku naťukával, jestlipak někoho má nebo ne, jestli snad třeba zrovna dokonce neshání nějakého vhodného partnera. Skončilo to pozvání na kafe, pak na večeři a pak na sbírku motýlů…
Vaše Eni