Byl jsem také sám a mám jednu dceru. To , co je napsáno výše, u mně ptatí jen v malé míře. Co ale pozoruji na sobě i dceři, jedináčci mají jednu výhodu : je na ně větší spolehnutí. Vše ale záleží na rodičích. Pokud si rodiče drží od dítěte odstup, tak dítě zjistí, že se více musí spoléhat samo na sebe.

Tak tohle je přesně můj problém :
Doktor Leman na základě zkušeností ze své klinické praxe tvrdí, že když se jedináček stane obětí perfekcionismu, obvykle se přiklání k jednomu ze dvou extrémů - buď je velmi kritický, objektivní a chladnokrevný a nikdy netoleruje chyby nebo selhání u sebe ani u druhých, nebo má tendenci všechny zachraňovat, trápit se nad problémy druhých a všechno sám vyřešit.
Jen já mám oba extrémy a to nejsem jedináček, ale zas je fakt, že moje sestra je o 9 let mladší, takže jako bych byla Ale rozhodně jsem neměla problém se dělit, nikdy jsem neměla značkové oblečení a když jsem něco chtěla, tak jsem pro to musela něco udělat, nikdo se se mnou nemazlil.
Děti mám tři a první začala pořádně mluvit až ve dvou letech, ale chodila už v 10 měsících, druhé dítko chodilo v roce a mluvilo dřív. Třetí chodí v roce a kdy začne mluvit? No to se uvidí, jak se mu bude chtít Tabulky jsou to nejhorší, nesnáším škatulkování lidí.

Ve svém okolí znám jedináčky, co jsou fakt fracci lakomý, sobecný atd a znám jedináčky, kteří jsou senzační lidi. Stejně tak člověk co má sourozence, nebo více sourozenců muže být lakomý a sobecký, vše záleží na výchově!!! Já nejsem jedináček, mám dvě děti, u nás jedináček v rodině snad nebyl nikdo :)).

HA HA, toto by měla číst moje dcera... vyrůstala jako jedináček, mobil mezi posledními ze třídy, to samé počítač, značkové hadry ani omylem, a od šesté třídy roznášela letáky, aby si mohla koupit do pokojíčku televizi... Takže ty chytrý tabulky se nás absolutně netýkají...
apropó - já byla taky jedináček a měla jsem to podobně, nebylo se o CO dělit, protože sladkosti a podobné věci se u nás nekonaly... Takže tak.

jsem jedinacek, ale bohu dik, jsem nevyrustala tak jak tady popisuji....od malicka jsem byla spolecenska a mela hodne kamaradu a bratranci hrali taky velkou roli, takze i deleni nebyl problem......jsem se delila o hodne lepe, nez muj mladsi syn ;)Ohledne mluveni a chozeni prvorozenych a jedinacku.....muj prvni syn zacal chodit a mluvit pozdeji nez muj mladsi a moje kamaradky dcera (jedinacek) zacla chodit az skoro v roce a pul...... jsou vyjimky, ale proste nemam rada, kdyz se vsechno haze do stejneho pytle.....jak pise Tomas, blbych komentaru je vzdycky hodne na tohle tema.