Jeho rodiče nám zničili manželství

Maminky to vždycky myslí dobře. Akorát si neuvědomují, že jejich děti prostě dospějí a mají právo na vlastní život. Nám s přítelem tay jeho maminka dost citelně zasáhla do vztahu, když mě u přítele, který v tu dobu uvažoval, že mě požádá o ruku, dost ošklivě zkritizovala poté, co u nás byla poprvé (a naposledy) na návštěvě... Očividně měla problém s tím, že si vedu domácnost po svém a mám svoji hlavu. Hodně mě to vzalo, protože se do té doby ke mně chovala přátelsky a mě by vůbec nenapadlo, že jí na mě něco vadí. Je to taková generálka, vše musí být po jejím, ale já jsem to neřešila - beru, že jsme každý jiný... Přestala jsem k přítelově rodičům po téhle příhodě jezdit, jenže jsem měla na talíři, že jeho rodinu nemám ráda a nechci se s nima vidět a jak je mu trapně, že nikdy nepřijedu... Nedokázala jsem mu vysvětlit, že se tam necítím dobře a vítaná. Že mi už z principu přijde docela přes čáru, aby mu matka takhle kecala do života a co víc, že si to bere. Nepochopil, nechtěl. Ještě nějakou dobu jsem to vydržela, ale postupně jsem slovamaminky z jeho úst slýchala častěji - málo vařím, málo se o něho starám, bla bla bla. Děti jsme neměli a přesto jsem byla srovnávaná jeho sestrou (ta má už 2) i s dalšíma holkama, co děti mají. Snažila jsem se přiteli vysvětlit, že je snad dospělý a samostatný, že já nemám žádné dítě, o které se musím starat, a tak je mojí dobrou vůli, že uvařím apod. Nevařím denně. Nejsem na to zvyklá z domova a hlavně mě nebaví vše kolem vaření obstarávat sama - od přípravy po mytí nádobí. Když se přítel nechtěl zapojit, proč bych mu měla vyvářet, nejsem jeho matka - a to byl asi ten problém. Ještě chvíli jsem to zvládala, ale po nějaké době jsem dala mamánkovi vale. Nemám zapotřebí nahrazovat někomu matku. 8-)

Truda: to je pravda.

Rodiče nemohli syna platně vydědit, protože to podle zákona nebylo možné. Byly na to přísné podmínky - absolutní nezájem ze strany syna, nějaké výrazné ubližování rodičům, vedení hodně nezřízeného života.