Po rozvodu jsem se seznámil s ženou, s kterou jsem si představil další společný život. Když jsme začali flirtování s myšlenkou koupě společného bytu či domu ona přišla s nápadem na dovolenou u moře za moje peníze, protože mám naspořeno. Příjmy jsme měli podobné a nadprůměrné já o jedno dítě víc. Mám rád rezervu tak jsem dovoldnou za moje peníze po jejím náhle zdrženlivost postoji ke společnému bydlení zamítl. Vztah na tom neztoskotal. Ztroskotal na vzdálenosti mezi námi podpořen nejasnou společnou budoucnosti. S odstupem času si uvědomuji,že i ty peníze hrály roli...
dnes se těžko hledá prachatá tenistka
Taky to moc dobře znám , ale opačně ... ]:-D
Ono je to těžké. Třeba já jsem se rozešla s přítelem, který neváhal si říct o peníze kdykoliv jsme kamkoliv jeli. Nekoupil nebo nezaplatil nic navíc. Po navratu z dovolene mi vyinkasoval piti, ski pas na eurocenty... Přitom je cizinec (Brit), pracuje v IT na zahr.projektech, koupil si Range Rover a peněz musí mít určitě víc než dost (nikdy jsem se jej neptala). Nenechala jsem to dojít tak daleko, abych s nim žila. Ale jen z tohohle jsem viděla, že rodinu s nim mít opravdu nechci. Chlap, pokud vydělává, holt musí rodinu a ženu zabezpečit. Mě by tento styl přivedl na buben... a to jsem opravdu nechtěla. Ženy si musí více vážit samý sebe, jinak budou žít s takovými existencemi. Bohužel
Já jsem měla potíže s bývalým. Hrozně se po letech změnil. Výplatu si nosil k mámě a já chodila nakupovat za svoje. Nosila jsem těžké krosny s nákupem, chodila jsem sama nakupovat a on dostával tisícovku na týden a když to utratil, tahal prachy ze mě. Já jako zdravotní sestra jsem měla lepší peníze než on. Navíc mě natáhl do půjček a když mě nechal, zbyly mi dluhy, skolióza a osteofyty na páteři. Jsem v insolvenci, mám pošramocenou psychiku a 10 zmařených let mi nikdo nevrátí. Nemám svůj byt, rodinu, nemám nic. S chronickými depresemi se dá nějak žít, ale ne s vědomím, že nejlepší roky svého života jsem utopila v záchodě. A to jsem s ním byla zasnoubená. Berte mě jako odstrašující příklad.
@Lilith : Lilith, to mě moc mrzí a přeju Vám, ať je Vám brzy lépe. Nenechte si vzít víru a sebedůvěru. Děláme různá rozhodnutí, s odstupem času bychom něco uděkali třeba i jinak, kdybychom věděli to, co víme teď. Je to za Vámi, soustřeďte se na to hezké, co může život přinést.
Ja bych s nim nejdriv promluvila a pokusila se mu nastavit naky limit,ktery nesmi prekrocit!
Nejsnáze se utrácejí peníze, které jsme si sami nevydělali.Slečna potřebovala svůj čas, aby pochopila, že pán zaběhnutý styl života nezmění. Jak mezi muži, tak mezi ženami jsou v pracovitosti, hospodárnosti a majetku rozdíly. Přitáhnout k sobě někoho zcela opačného není nic těžkého. Lajdáci, flinkové a nemakačenkové nejsou až tak hloupí, aby se dali do kupy s člověkem stejného ražení. A ti, co to mají pracovně a finančně srovnané, takového člověka asi prostě hned neodhadnou, když s tím nemají zkušenost. Příště by si už každý měl dát víc pozor, aby nekápnul na někoho podobného. A pokud se zase nachytá, nedá se nic dělat. Není nad vlastní zkušenost.
Znám podobný případ, kde si slečna bohužel úvěr na auto pro přítele vzala, pak otěhotněla a šla na mateřskou, úvěr přestala být schopna splácet a skončila v exekuci.
S přítelkyni jsem se rozešel kvůli penězům . Utrácela , jenže za moje ... Víc ve vztazích to dělají ženy ... ]:-D
Tři roky ztraceného času ve věku, kdy už začínají odtikávat biologické hodiny, to je větší ztráta než nějaké úspory. Kdyby bylo slečně o 10 let míň, neřeknu nic. To si fakt nemohla všimnout dřív než po třech letech, že živí parazita?
@mambule: Bohužel to tak někdy bývá. Člověk toho druhého poznává postupně a navíc je zamilovaný a má růžové brýle. Pak postupně střízliví, začíná vidět, že něco není v pořádku, nejdřív si říká, jestli to tolerovat nebo ne, pak to s tím druhým začne řešit, ale ten druhý se často změnit nechce nebo to nedokáže. Jenže v tom jsou city, sex apod. Hlava říká, že to není dobré, ale srdce říká, že ho má ráda a že jinak je jí s ním dobře. A tak se někdy stává, že si člověk ”opakovaně musí na tu zeď naběhnout a znovu a znovu si rozbít ústa”, aby pochopil, že v konkrétním vztahu opravdu nemá smysl dál zůstávat.
@mambule: To je dost výjimečný většínou to bývá naopak
Záleží na konkrétní situaci. Mého manžela, otce mých dětí, bych byla ochotná dočasně živit, v případě jeho nemoci, například, nebo kdyby přišel o práci a tak různě podobně. Nebyla bych ochotná dotovat chlapa, kterého téměř neznám, jenom proto, že pán má charisma (kolik cm?) a s kterým jsme se sestěhovali předevčírem, a není to manžel, ani partnerem bych ho nenazvala, protože popsaný vztah má k partnerství na míle daleko. Slečna byla hloupá, nechala se využívat poměrně průhledným způsobem, ale aspoň se jí rozsvítilo relativně včas, ještě před tím, než si vzala ten úvěr na auto. To byla docela klika. Takhle ji to stálo jen ty úspory. Což je taky blbé, ale každá sranda něco stojí, a třeba ty tři roky za to stály, co já vím. ]:-D
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.