Jindřiška se se svým novým přítelem vydala na romantickou dovolenou, po které dlouho toužila. Netušila ovšem, že se její partner změní v psychopata a výlet v peklo…
Pamatuji si všechno do detailů, jako by se to stalo dnes… Toho dne mě navštívil můj tehdejší přítel a nečekaně mě pozval na dovolenou do Itálie. Jeho pozvání jsem s nadšením přijala. A pak že se sny neplní! Chodili jsme spolu sice krátce a po rozvodu to byla moje první známost, říkala jsem si ale, že společná dovolená nám jistě pomůže prolomit bariéru, kterou jsem mezi námi trochu cítila.
Měli jsme pobyt bez dopravy a stravy. Jídlo na potřebnou dobu i všemožné dobroty, na které může přijít po cestě chuť, jsem nakoupila včas a v onen památný den jsme autem vyrazili směr jih. Po příjezdu do Itálie jsme se ubytovali v krásné rezidenci a po krátkém odpočinku vyrazili konečně k moři. Všechno bylo tak dokonalé!
Laura Poláková
9. srpna 2018
Další den a všechny následující už méně. Přítel se najednou změnil, nepoznávala jsem ho. Nechtěl chodit k moři, ležel jen u televize, pořád držel v ruce telefon a má přítomnost ho evidentně rozčilovala. Nemluvil se mnou a začal být zlý. Dusno se stupňovalo. Chodila jsem sama na pláž i do města, jen málokdy jsme vyrazili společně. Takhle proběhla celá naše dovolená…
Poslední den navrhl můj přítel malý výlet. Vyrazili jsme pěšky podél moře, prohlédli jsme si přístav a pak se vydali na cestu zpět do rezidence. Jenže přítel se najednou otočil a beze slova odešel. Hledala jsem ho, ale nikde nebyl. Vrátila jsem se na místo, kde jsme se naposledy viděli, a čekala. Po necelých dvou hodinách jsem to vzdala. Říkala jsem si, že když mě nenajde na místě, kde jsme se rozdělili, bude mě hledat tam, kde bydlíme.
Laura Poláková
7. srpna 2018
Po dalších dvou hodinách jsem konečně dorazila do rezidence. Na dveřích pokoje byl vzkaz: „Jsem u moře“. Nechtěla jsem za ním jít, na jeho návrat jsem čekala v pokoji. Když přišel, strhla se další hádka. Zesměšňoval mě a byl hrubý. Večer jsem začala uklízet pokoj, aby byl následující den, kdy jsme se měli vracet domů, připravený k předání.
Po chvíli jsem zpozorovala, jak přítel balí své věci do kufru. „Jedeme už večer. Chci po tobě vrátit peníze i s dopravou, jinak tě neodvezu zpátky do Čech,“ řekl mi naštvaně. Nevěděla jsem, co dělat. „Žádné peníze ti nevrátím, na tuhle dovolenou jsi mě pozval,“ odpověděla jsem mu. Přítel si postupně odnášel věci do auta.
Co teď? Zavolala jsem domů své sestře, ta mi ale neměla jak pomoct. On moje dotazy a snahu o komunikaci ignoroval. Jen po mně stále chtěl peníze. Klepaly se mi ruce a srdce mi tlouklo jako snad nikdy. Po chvíli hodil klíče od pokoje na postel a řekl: „Do dvou minut budeš dole, nebo odjíždím.“
Vzala jsem si rychle kabelku a seběhla schody. Na parkovišti ale už nebyl. Volala jsem mu. Stroze mi oznámil, že je x kilometrů od rezidence a vracet se nehodlá. „Protože nemáš ani korunu, musela bys mi podepsat na místě směnku.“ Se vším jsem souhlasila. Jeho reakce mě zaskočila.„Víš co, nevrátím se, už mi nevolej ani nepiš,“ řekl a zavěsil.
Laura Poláková
31. července 2018
Připadala jsem si jako ve špatném snu nebo v hloupém filmu, u kterého si říkáte, že „tohle“ se přece nikdy nemůže stát... Ale byla to realita. S pláčem jsem se vrátila na pokoj a volala znova sestře. Jak úzko mi bylo, se nedá popsat. Ani druhý den jsem pořád neměla tušení, jak se dostanu domů.
Sestra mi poradila, že by mi mohli pomoct v cestovní agentuře, která měla sídlo v blízkém městě. S mapkou, kterou mi dali na recepci rezidence, a třemi přeplněnými taškami jsem se vydala na cestu. Myslela jsem, že tam nikdy nedojdu, ale nakonec jsem všechno zvládla.
Laura Poláková
29. července 2018
V agentuře jsem vylíčila, co se stalo. Problém byl v tom, že jsem neměla ani korunu. Nakonec mi dovolili, že dám jako zástavu foťák a v Česku, kde mě vyzvedne u autobusu sestry manžel, agentuře cestu zaplatím.
V Praze na mě čekala celá sestry rodina. Nevím, co se mi chtělo víc, jestli brečet, nebo se smát štěstím. Bože, já jsem doma! Bydlíme na malém městě, takže jsem se nevyhnula nepříjemným pomluvám.
Laura Poláková
26. července 2018
Od té doby jsem ještě párkrát zaslechla, že se bývalý přítel různě mezi kamarády chlubil tím, že mě nechal v Itálii bez jediné koruny. S ročním odstupem ale už na tenhle výlet vzpomínám jen jako na zkušenost s psychopatem a dívám se na svět jinýma očima. Proč se takhle zachoval, jsem se dodnes nedozvěděla…