Má žena nedávno objevila své „vnitřní dítě“ a také má svého anděla strážného, všude vidí nějaké energie, hladí stromy, mluví s kameny a navštívila dokonce i „menstruační večírek“ – co k tomu dodat?!
Jmenuji se Jiří, je mi 49 let a jsem už dvacet let školníkem. Se ženou jsme čtvrt století, máme dospělé syny a jedno vnouče. Žijeme si dobře, tedy vlastně žili jsme si dobře! Žena dle mého asi nějak nezvládla odchod dětí z domu a začala se chovat divně. To, že se ta moje chová jako blázen, netvrdím jen já, ale i některé naše společné kolegyně v práci. A to nejde o nějaké mladé nezkušené holčiny, ale o zkušené ženské a zasloužilé mámy od rodin! Nevím si moc rady, jak to její bláznění zastavit. Vysvětlování nepomáhá, navíc si moc rozumí s oběma snachami, které jí ve všem podporují – dokonce mám pocit, že jim často dělá vrbu a je si s nimi blíž, než se svými vlastními syny! Těšil jsem se na klidné druhé líbánky i na hezké chvíle s vnoučaty, místo toho mám doma bláznivou bosorku!
Prý znovu našla své „vnitřním dítě“ a ztracené ženství!
Nejprve začala chodit k psycholožce, což vypadalo ještě celkem nevinně, pak ale přišly na řadu jakési skupinové terapie (už ne u psycholožky) – a tehdy to všechno začalo. Když jsem se ptal, proč vůbec musí někam chodit, řekla mi, že je vyčerpaná z práce, z rodinné rutiny a ztratila smysl i radost ze života. „Třeba to tak ženy kolem padesáti mají. Někteří muži v padesáti také blbnou!“ řekl jsem si, a navíc to jako chlap možná nemohu pochopit.
Asi mě tehdy uklidňovala i skutečnost, že na rozdíl od dalších manželčiných vylomenin byly sezení u psycholožky hrazené pojišťovnou a psycholožka byla vystudovaná. Nechci vypadat jako skrblík, ale ani si netroufám představit, kolik manželka za ta svá sezení u různých „šamanek“ vydala peněz! Já mám sice také nákladného koníčka, staré hodiny, ale po mně alespoň něco zbude a vynaložené peníze jsou někde vidět!
Psycholožka bohužel mou manželku nasměrovala směrem, který je od klasické medicíny na hony vzdálený. Manželka se začala zabývat duchovnem a stále častěji mluvila o jakémsi návratu ke kořenům. Prý znovu našla své „vnitřním dítě“ a ztracené ženství! Snažila se mi to vysvětlit, ale byly to neuvěřitelné bludy, jako byste se vrátili do jiného století. Ano, samozřejmě – ať si každý věří, čemu chce, ale když takovým bludům věří vaši nejbližší, je těžké to ignorovat. Ostatně, kdo něco podobného zažil, ten mě chápe.
Prý se obklopuji se lidmi se špatnou energií
Ne že bychom dříve každý víkend podnikali nějaké výlety, ale když kluci odešli, alespoň jednou za měsíc jsme s manželkou vyráželi sami někam na výlet – na houby, na zámek, a podobně. Nyní má manželka hnedle každý druhý víkend nějakou akci! Jednou je to seminář o bylinách a léčitelství, pak nějaké divné „duchařské“ kreslení, potom třeba povídání o půstu, jindy kurz zpěvu a tance (zcela jistě nejde o normální zpěv a klasický tanec!). Tím to ale nekončí! Následují semináře o „osobním růstu“, práce s energiemi a další nesmysly. Několikrát byla i na menstruačním večírku (i když tam už nemá podle mě co pohledávat). Tehdy jsem opravdu nevěděl, jestli se mám smát nebo plakat. Platit za takové blbosti!
Místo abychom se věnovali jeden druhému, manželka se věnuje pouze sobě! A to nejen o víkendech, ale kolikrát i přes týden. Doma mě sice čeká teplá večeře, ale teplé lidské slovo nikoliv. Když pak žena přijde, chce si sice povídat. Bohužel jde vždy spíš o monolog – co cítí, co prožívá, pak to samé páčí ze mě. Proboha, co jí mám stále říkat? Když jí řeknu pravdu, tak mi vyčte, že jsem hrozně negativní a obklopuji se lidmi se špatnou energií.
Žena se rozhodla, že začne studovat!
To nejhorší ale přišlo před měsícem. Žena se rozhodla, a vůbec se se mnou neporadila, že začne studovat! Bože můj, v padesáti! Navíc nejde ale o normální školu, ale jakési podivné víkendové kurzy. Až studium dokončí, bude moc být teoreticky jakousi osobní poradkyní. Docela se bojím, aby časem neskončila v práci v družině a nezačala se „osobnímu růstu“, nebo jak se tomu říká, věnovat jako profesi. Vážně se obávám, aby mi „nezblbla“ úplně.
(Jirka T., 49 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
