Jiří Lamberk je lékař, anesteziolog a spisovatel. Emigroval do Ameriky, kde si vybudoval úspěšnou kariéru v University Of Miami, Jackson Memorial Hospital. Do Prahy přijel za svými přáteli a také pokřtít svou knihu Miamský prostopášník.
Vy žijete dlouhodobě v Americe. Jsou u vás v Miami pacieni jiní než u nás?
Pacienti jsou všude na světě stejní. Hloupý pacient mi nevadí. Pokud chce, rád ho poučím. Ale co mi vadí, je hloupost spojená s arogancí. A těchto lidí v Americe přibývá. Jsem hrdý na to, že mám dva domovy. Jeden v Praze, druhý v Miami.
Jsem vychovaný tak, že nesoudím lidi. Kdokoliv přijede za mnou do Miami, tomu pomůžu. Je to pro mne, jako by přijel někdo z rodiny. Ať už to byl pan František Janeček, který se na mne obrátil o pomoc s porodem své dcery, u kterého jsem osobně byl, nebo manželé Grossovi, které jsem poznal v Praze na křtu. Oba jsou velmi milí a mají výborně vychované dcery. Také oni vyhledali moji lékařskou pomoc. Paní Šárka si způsobila bodnou ránu při otevírání vánočních dárků. Zařídil jsem, co bylo potřeba. Dělám to rád a s láskou. Mým velkým vzorem je Karel Gott, který také velmi rád vychází v rámci svých možností lidem vstříc.
Znáte se s Karlem Gottem dobře? Léčil jste ho?
Před dvěma legendami se mi klepala kolena. Jsou to Matuška a Gott. Byl jsem lékařem Waldy. Jako pacient byl úžasný. Pokorný, nebál se. Waldemar Matuška měl už před dvaceti lety dýchací problémy. Na žádost manželky Oliny jsem přijel, vyléčil. Přesto, že prognózy nebyly dobré, Matuška přežil sám sebe o dvacel let, čemuž nikdo nevěřil.
Karla Gotta, který je zdravý jako řípa, si velmi vážím. Vážím si toho, že mi během našeho rozhovoru vzal telefon a řekl mi, že ho mrzelo, že se nemohl osobně zúčastnit křtu mé knihy Miamský prostopášník.
Vracíte se do Prahy rád?
Ano. Velmi. Mám dva domovy. Tady v Praze mě chtěli udělat dobrovolným konzulem, což jsem odmítl, protože se nechci zabývat grázly, kteří kradou a já bych jim pak musel pomáhat z vězení. Rád pomůžu všeobecně, tomu, kdo něco potřebuje, kdo je slušný a hodný. Miluju lidi. Nesnáším zášť a závist, to neznám. Je to nejen dáno výchovou, ale také povahou - a já každému přeji všechno nejlepší.
Z mých knížek je patrné, že mám rád lidi, pozitivitu. Kdykoliv jsem udělal v životě něco špatně, dostal jsem přes prsty. Jsem spirituální. Měl jsem těžký osud. Narodil jsem se po válce. Rodiče byli židovského původu, díky tomu a válce jsem nepoznal žádné příbuzné. Všechny si odvedli Němci. Vyrůstal jsem s rodiči a bratrem v Anglii, což nám zachránilo život. Vzniklo mezi námi krásné pouto.
Jakých vlastností si vážíte?
Velkorysost, moudrost a nadhled mi připadají jako normální. Tolerance by měla patřit ke slušnému člověku. Pomáhat všem. Dnes už jsem v pozici, kdy mě kolegové i pacienti berou jako dědečka, tatínka, bratra, takže do konfliktů se nedostávám. Přání mých kolegů je, aby moje knihy vyšly v angličtině.
Vyznám se v lidech, protože jsem čaroděj, protože pečlivě jim naslouchám. Každý na sebe prozradí úplně všechno. Dávám pozor, co kdo říká. Pamatuji si a v duchu si dělám poznámky.
Foto: Markéta Hanzlíková a František Jirásek
ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!
ČTĚTE TAKÉ:
Orbion: Portál pro cestovatele