Jiřina je už potřetí vdaná, její poslední manželství trvá pouhý rok a k jejímu zděšení nabírá naprosto stejný směr, jako dvě předchozí.
První manželství s Lukášem trvalo rok
Mé třetí manželství trvá teprve rok a už nyní tuším, že jsem opět udělala obrovskou chybu. Jak je možné, že mám tak neuvěřitelnou smůlu na chlapy?! Jak je možné, že se úžasný a galantní muž, který o mně tolik stál, změní v majetnického hrubiána a despotu? Mé první manželství trvalo pouhý rok. Byl o 8 let starší a šíleně se do mě zamiloval, čekával na mě klidně celé odpoledne před nemocnicí, když nevěděl, v kolik přesně skončím. Nosil mi obrovské pugéty květin, které mi celé oddělení závidělo. Byla jsem tehdy mladá a nezkušená, nevěděla jsem, co si s takovým zájmem počít.
„Víš ty co, Jiřinko, mně se ten chlap nezdá. Ta jeho urputnost, to, jak šíleně tě uhání, je takové nepřirozené. Já se takových typů bojím.“ cosi v podobném smyslu mi tehdy řekla má o třicet let starší vrchní a já si pak na její slova často vzpomněla. Tenkrát jsem si ale myslela, že mi závidí, že mi Lukáše nepřeje. Lukáš byl jako princ z pohádky, jen ten bílý kůň mu chyběl. Chování aristokrata mu ale vydrželo jen do svatby, pak ze z něj stalo monstrum.
Byl strašně žárlivý, stále mě kontroloval, nesměla jsem bez něj ani na krok. Navzdory svým negativním stránkám byl ale neuvěřitelně štědrý a neustále mě rozmazloval dárky i přehnanou pozorností, jenže ve slabších chvílích mi obojí hodně nevybíravě vyčítal. A čím jsme spolu byli déle, tím bylo slabších chvilek víc. Když mi jednou během takové chvíle zabavil mobil, oblečení i některé osobní věci, které mi koupil a nakonec mi dal i pár facek, utekla jsem k bráchovi a jeho skvělé ženě. Vše pak vzalo (hlavně díky švagrové) rychlý konec. Neměli jsme děti ani moc společného majetku, a tak jsme byli rozvedení během dvou měsíců. Po roce manželství!
Jak se vyvíjel Jiřiny příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
Milan mě dusil láskou, výčitkami a výbuchy hněvu
Pochopitelně jsem si přísahala, že si dám příště pozor a do svatby se nepohrnu. Myslím, že bych vše dodržela, kdybych s Milanem neotěhotněla. Milan byl náš bývalý pacient, ležel u nás snad měsíc se zlomenou stehenní kostí. Přivezli ho na Vánoce, a tak jsme spolu strávili Štědrý den i Silvestra. Dobrovolně jsem si vzala službu, doma na mě nikdo nečekal.
S Milanem jsme si několikrát úžasně popovídali, neustále vtipkovali a špičkovali se. Milan byl galantní, stále mi lichotil, chválil mě, obdivoval. Když ho pouštěli domů, vyměnili jsme si telefonní čísla a po čase spolu začali chodit. Otěhotněla jsem rok po tom, co Milana pustili z nemocnice. Milan byl nadšený, já překvapená a trochu vystrašená. Svatbu jsem rozhodně neplánovala, ale Milan byl v tomto směru velice vytrvalý. Koupil mi neuvěřitelně drahý zásnubní prsten, pozval mě na zásnubní cestu k moři, na které jsem bohužel definitivně podlehla jeho naléhání a kývla na brzkou svatbu.
Vdávala jsem se v šestém měsíci těhotenství. Na jednu stranu šťastná, že budu mít úplnou rodinu, na druhou stranu rozpačitá z toho, že je svatba tak nějak uspěchána a s rostoucím bříškem si ji vlastně moc neužiji. Po porodu naší ukřičené Anežky se Milan začal měnit. Tedy vlastně, jak říká má švagrová, „odkopávat“. Byl strašně náladový, když nebylo po jeho, tak vybuchoval. Když vše vycházelo, v práci mu to klapalo, Anežka byla hodná a já plná pozitivní energie, byl docela fajn chlap a táta.
Pokračování 3 / 4
Miloval mě jako věc, která mu patří
Milanův způsob náklonnosti byl zvláštní, nyní bych řekla, že divný. Určitě mě nějakým způsoben velmi miloval, ale ne jako ženu, ale jako věc, jako něco, co mu bezvýhradně patří. Podobně, jako někteří lidé milují své psy. Když je pes poslušný, chodí jim u nohy, dělá, co svému pánu na očích vidí, visí na něm očima a je vděčný za podrbání za ouškem, tak je vše v pořádku. Ale běda, když pes neposlouchá.
Jenže já nemohla poslouchat, jak si Milan přál, měla jsem nejen sebe, ale také Anežku. Mnoho věcí se muselo přizpůsobovat jejím potřebám. Což podle mne Milan neustál, a vše opět skončilo rozvodem, kterému předcházelo několik tvrdých konfliktů. Milan mě sice nikdy fyzicky nenapadl, ale došlo na omezování osobní svobody a svévolné nakládání s penězi i majetkem. Z bryndy mě opět vytáhl můj zlatý bráška. Tentokrát prý naposledy. Jestli se ještě jednou vdám, tak už nemám počítat s tím, že mi bude zase pomáhat.
Pokračování 4 / 4
Do třetice všeho dobrého a zlého? Spíš zlého
Na třetího muže jsem si počkala čtyři roky. Opravdu jsem se do ničeho nehnala! Manžel je vdovec, o 11 let starší. Poznali jsme se na dovolené, kde byl se synem ve věku mé dcerky. Děti si rozuměly, a tak jsme společně vyráželi na pláž a k bazénu, jeden večer jsme to přehnali s pitím, a když děti usnuly, skončili jsme spolu v posteli. Vím, že nás to neomlouvá, ale oba jsme byli neskutečně vyprahlí. No a tak vlastně začal náš vztah.
Nevím, proč v mužích vzbuzuji tak silnou potřebu mě několik měsíců bezhlavě zbožňovat, ale i můj současný muž to dělal. Zahrnoval mě vším možným, jen abych pochopila, jak moc pro něj znamenám, jak moc o mě stojí a miluje mne. Byl tak urputný, neodbytný a koneckonců i přesvědčivý, že mě skutečně přesvědčil, že to „do třetice všeho dobrého a zlého“ vyjde. Obávám se, že nevyjde a naprosto netuším, co dělat. Přeci se nerozvedu potřetí! Něco dělám špatně, ale netuším co! Vždyť špatně se chová můj muž!
Hlídá mě jako ovčák, když neposlechnu, tak mě slovně „ kousne“ a dává mi moje prohřešky patřičně „sežrat“. Chová se ke mně stylem „cukr a bič“ – vlastně úplně stejně, jako předchozí dva manželé. Nemám ráda konflikty, radši se podřídím, než abych se hádala, kdo má pravdu. Občas se pochopitelně snažím mu vysvětlit, co mi vadí, ale on mě obvykle ignoruje, nebo zesměšňuje. V takovém vztahu mi není dobře, ale co dál? Tolik let mám ještě před sebou. Nějak jsem si ten život zpackala.